Rozhodně není pravda, že spokojená matka rovná se spokojené dítě. Zavání mi to alibismem a sobectvím. Volně reaguji na článek Petry Chvílové.
Samozřejmě je pravda, že věnovat dítěti přehnanou péči není třeba. Rovněž je dobré si od neustálé péče sem tam odpočinout, nabrat síly. I babičky a příbuzní si rádi příjdou na své. V tom s autorkou souhlasím.
V jejím článku však tak nějak chybí muži. Žádný děda, strejda. Pouhá krátká zmínka o tom, že otec dlouhodobě pracuje v zahraničí. Muž by se měl spolu se ženou podílet na péči o děti. I kdyby chodil do práce, může po návratu domů, odpoledne, večer, o víkendech s dětmi pomoci. Ženě by to mělo stačit, aby si "orazila". Pokud to tak není, je někde chyba. Matka je na všechno sama, je unavená. Je to těžké. Není spokojená a její nespokojenost se přenáší na dítě.
Spokojený a odpočatý rodič poskytne dítěti lepší péči. Snad toto je původní myšlenka paní Chvílové. Z toho možná odvodila, že Spokojená matka = spokojené dítě. Tato věta je však nebezpečná. Dedukcí lze dovodit, že má-li být dítě spokojené, musí mít spokojenou matku. A dále tedy, že zájmem dítěte je uspokojení zájmů matky, tedy, že zájem matky je zájmem dítěte. To nás následně vede k tezi, že co je dobré pro matku, je dobré pro dítě, tedy, dítě je třeba vychovávat k obrazu matky. A to je nesmysl, podle kterého mimochodem bohužel jedná mnoho sociálních odborů, oprávněně za to kritizovaných otcovskými organizacemi. Zájem dítěte se zaměňuje za zájem matky, které se v zájmu dítěte pomáhá, někdy právě k bezdůvodné izolaci dětí od otce.
Protože nejsme v matematice, kde jsou obě strany rovnice zaměnit, cítíme levou část autorčina tvrzení "Spokojená matka" jako příčinu a "spokojené dítě" jako následek. Vypadá jinak, pokud strany zaměníme: Je-li spokojené dítě, je spokojená i matka. S tím už by se dalo souhlasit. Ovšem opět pouze částečně. Snaha o spokojené dítě může vést k jeho rozmazlování. Spokojenost dítěte není důkazem jeho zdravého vývoje, pouze jedním z předpokladů.
Z různých důvodů nespokojená matka by se měla snažit, aby její dítě vyrůstalo zdravě a v pohodě, izolované od starostí dospělých. I nespokojená matka může a musí se snažit mít spokojené dítě. Rodiče musí udržovat dítěti stabilní, zdravý svět bezpečí a fantazie s dostatkem nových podnětů. K tomu patří i možnost být vychováván oběma rodiči, poznat mužský i ženský vzor.
Dítě, které ma tatínka dlouhodobě v zahraničí, může být spokojené, ale tato spokojenost automaticky nepříjde se spokojeností matky. A už vůbec nemusí spokojené dítě vyrůstat zdravě. O zdravý vývoj dětí by mělo jít rodičům především.
Článek nemá být kritikou jiného článku, pouze jeho rozvinutím. Je apelem na ženy, aby hledaly cesty, jak do výchovy a péče o děti zapojit i muže. Je i apelem na muže, aby se snažili ženám s dětmi pomáhat. Ostatně, je to jejich povinnost. Úkolem matek rozhodně není vzdát se kariéry a vypustit na mateřské "dovolené" duši.
P.S. na tento článek reaguje Karíma Sadio zde
