No, tak nevím...

Petře, teď už opravdu musím reagovat i já tvá teta. Taky pláču. Jsou to ale jiné důvody. Nevím proč zrovna ty píšeš, že vzpomínáš a pláčeš právě ty. A co zbytek celé rodiny, které se toto TVOJE vyznání mohlo dotknout? Myslíš, že syn který svého otce vyprovází na poslední cestě v životě, měl a má v srdci menší smutek než jsi měl ty?A kolik kytek jsi na dědečkův hrob položil , když ostatní - dle tebe - položili kytku a zapomněli? Dost často, když čtu tvoje články se podivuji a skromně mlčím. Ale tady už to nešlo. Zdá se , že píšeš pěkně ale někdy bys měl více přemýšlet. Tak plač ale taky u toho přemýšlej.

A to, že zbytek rodiny nenapsal svoje pocity na blog, neznamená, že na dědečka zapomněli, tak jak píšeš.

Věra

Re: No, tak nevím...

Ahoj. To jsi špatně pochopila. Přečti si to pořádně. Psal jsem, že je půlnoc, to většina lidí skutečně spí a má myšlenky jinde. Vím, že na dědečka nikdo z nás jen tak nezapomene, vím, co jste pro něho všichni na rozdíl ode mne udělali vy a Ty. Psal jsem přece o jedné konkkrétní noci.. Aby to bylo jasnější, zkusím ale článek opravit. Děkuju za upozornění

Já a manžel

máme snubní prsteny po mých prarodičích. Stejný kov, jen přelité kvůli velikosti a bez ozdob. Moji prarodiče se brali ještě před válkou, my již v novém tisíciletí. Dědeček zemřel ještě před mým narozením, babička rok před naším sňatkem. Přestože neměli lehký život, dědečkovi život ukrátil komunistický lágr, sebrali jim veškerý majetek, manželství bylo pevné. Třeba to pomůže přinést oporu i do našeho....

Hezky se to čte....

Taky mám pár hadříků po někom a je to fajn. Moje nejsvátečnější oblečení. Hezký článek.

Klidne

v nem spete dal. Nevim jestli je to tim pyzamem, ale clanek je jako pohlazeni

Re: Klidne

Vzdy a vsude s Norou souhlasim. Take jsem byla ve stejne situaci, mam po babicce vlneny satek.