Matka dostala 8 let vězení za to, že se pokusila zabít sebe a tříleté dítě skokem z okna. Jen proto, aby ho nemusela dát nenáviděnému otci, který si pro dítě přišel.
O případu informuje idnes. Události šly podle scénáře, který důvěrně znají tisíce českých otců. Za pasivního přihlížení úřadů jim je matkou bráněno v kontaktu s dětmi. Když se ohradí, jsou křivě označeni za násilníky, tyrany a pronásledovatele, načež jsou často vykázáni z domu a styk s dětmi jim je zakázán. Soud na základě pouhého tvrzení matky svěří děti do její péče, až se věc vysvětlí, je již dítě na matku zvyklé a vztah s otcem vlivem manipulace matkou, velmi oslaben. Rodinné vazby jsou přetrhány a dítě je svěřeno matce.
Stát s tím neumí nebo lépe nechce nic dělat. Ve zprivatizovaném rozvodovém průmyslu se každoročně otočí několik miliard korun. Není žádným tajemstvím, že se vztahy rozvádějících rodlčů zhoršují až v průběhu rozvodu a sporu o děti. Tedy v okamžiku, kdy se do řešení situace zapojí soud a sociální odbor. Paradoxně, právě obě instituce by měly působit v zájmu dítěte ke zklidnění situace a udržení rodinných vazeb. K výkonu této povinnosti mají ze zákona dostatek možností.
Přitom řešením by bylo všasné vyslyšení žádostí otce, sdělení jasného doporučení matce, jak se má chovat a nařízení terapie. Pokud oba rodiče byli výchovně způsobilí a měli o péči zájem, měla být nařízena střídavá péče. Jsem přesvědčen, že pokud by se tak stalo, měla holčička dnes oba rodiče. Tuto příležitost stát promarnil. Střídavá péče je spravedlivé řešení, které zabrání manipulaci dítěte a uklidní spory rodičů.
Nyní je dítě v péči otce. Ze zranění se zotavilo. Matka, po pádu upoutaná na invalidní vozík, stráví 8 let ve vězení. Kdo je spokojen? Dítě stále nemá oba rodiče. A už nikdy mít nebude. Život všech je poznamenán. Matka dělala jen to, co dělají všechny, co jim prochází a co jí radily kamarádky. Až na zkrat, kdy s dítětem v náručí vyskočila. Až na vteřiny, ke kterým došlo v důsledku špatné práce státu, v důsledku jeho pasivity. Vteřiny, které už ani vězení nevrátí.
Je třeba změny přístupu sociálek, soudů, ale i policie, které jsou zde jednoznačným viníkem. Bránění rodičem rodiči v kontaktu s dětmi a křivá obviňování z domácího násilí nesmí být tolerovány a musí být trestány, musí vést k nucenému nařízení střídavé péče nebo svěření druhému rodiči. Kdyby stát pracoval jak má, a jak se mezinárodními úmluvami zavázal, nemusíme umisťovat děti do psychiatrických léčeben nebo s nimi skákat z okna.
