Psát o střídavce má smysl

Máme k ní nedůvěru, protože s ní máme málo zkušeností. Ti, kteří profitují z rozvodů nám vysvětlují, jak je špatná, přitom v údajném zájmu dětí hájí zájmy povětšinou matek a pomáhají jim vychovávat z našich dětí citově poškozené polosirotky.

Otce nahrazují placení psychologové. A o to jde. Místo odstranění příčin, sypeme peníze do léčení důsledků. Situace se přitom navzdory tomu stále zhoršuje a Česká republika i Slovensko propadají na žebříčcích rozvodovosti, počtu dětí v ústavech i porodnosti.

Proto se snažím pomáhat. Ne cíleně mužům, ale všem rodičům ve skutečném zájmu dětí. Velmi často musím pomáhat mužům. Je to stav, který jsem nezavinil, nenastolil. Kdo se se střídavou péčí setkal ví, že dětem nevadí. Představuje pro ně mnohem menší zlo, než výchova jedním strhaným rodičem povětšinou matkou. Ano. Střídavá péče je i pohodlná pro rodiče. Umožňuje jim zařídit si potřebné v týdnu bez dítěte, a pak být o to lepším, odpočatým a připraveným rodičem.

Čím více se tímto zabývám, tím více zjišťuji, jak mnoho lidí je finančně napojeno na rozvodový průmysl. Tito lidé si svoje korýtka brání a šíří mezi lidi dezinformace, pověry a fámy. Moje aktivity jim pochopitelně vadí, a tak k šířění svých nesmyslů používají anonymně bohužel i diskuse pod mými články. Ano. Nesmyslů. Z pozice člověka člověka, jehož dítě již 5 let střídavou péči dobře zvládá, to mohu říct. Moje zkušenost je víc, než názor. Omlouvám se proto všem konstruktivním čtenářům za to, že ani tentokrát diskusi neotevřu.

O to více mne těší, když dostanu podobný dopis:

Dobrý den pane Cihlář,
po téměř dvou letech jsem docílil toho, že mi i Krajský soud v Ústí nad Labem s pobočkou v Liberci svěřil milovanou dcerku XXX (nar. 2007) do střídavé péče... Téměř dva roky jsem četl Vaše články na netu a doufal, že moje dítě a já budeme šťastní a matce se nepodaří nás oddělit a co víc - ze mě udělat jen "platícího strejdu". Doufal jsem, že o dcerku nepříjdu a až bude "po všem", tak se s Vámi podělím o tuto radost, neboť právě i Vaše články byly pro mě tím hnacím motorem, resp. držely mě nad vodou. Jen pro malou představivost... Můj příběh začal tím, že jsem se vrátil do poloprázdného bytu... - bez nábytku, bez dcerky... pak už jsem byl jen alkoholikem, tyranem, bylo mi neskuečně bráněno ve styku s milovanou dcerkou apod. U soudu jsem vše vyvrátil, matka prohrála na celé čáře... ale musel jsem si vše pečlivě dokumentovat a u soudu předložit... To je na neskutečně dlouhé vyprávění čím vším jsem si musel projít a kolik probdělých a i probulených nocí jsem zažil. Všem taťkům, kteří milují své děti a dýchali by pro ně mohu jen vzkázat: "Bojujte o své poklady, nenechte se vykolejit zakomplexovanými pracovnicemi OSPODu, nikdy a to i když bude nejhůř, svůj boj nevzdávejte. Máte vždy stejná práva, ale i povinnosti jako matka, jste rovnoprávní rodiči!!! Na to nikdy nezapomeňte!!!

Držím palce ostatním rodičům, kteří vědí, že mají v životě dětí svoje místo a brání si ho. Držte se, časy se mění!

Podporuji server www.stridavka.cz