Kvůli předchozímu citátu

jsem tu knížku vyhodila, ač to byl dárek i s věnováním autorky. Zásadně odmítám premisu, že dítě patří 100% matce, a pokud se zachová spravedlivě, pak "se vzdává poloviny života s dítětem". S tímhle východiskem se nikdy nedostaneme nikam.

Zuzana Maléřová: Jak potkat děti

Kapitola "Jak jsme potkali rozvod"

... Nezvládli mnohé, ale jedno ano. Oba na své dceři lpěli mírou nejvyšší. A vše bylo na mamince, ona se musela vzdát části lásky, aby spojila svět. Musela říct "ano" na ztrátu půlky života se svou dcerou. Ta totiž patřila milovanému tatínkovi. Dali Emmě velký dárek - jeden druhého.

A zase opačně:

patřím k těm mnoha mnoha ženám, které kdyby si oči vyplakaly, otec neprojevil o dítě zájem. Bylo to moc smutné a  bolestné. A to jsem otce nikdy nepomlouvala, prostě jen mlžila, protože se mi uspokojivě nedařilo vysvětlit jeho absenci a nezájem. A dcera má v sobě nezacelitelnou díru po otcovské lásce a k mužům má divný, nedůvěřivý vztah. Proto se divím, když ženy otcovské lásce brání. Jsou hloupé. Tedy pokud ten otec není nějaký nespolehlivý asociál. Je to vždy v každé dvojici individuální a nelze generalizovat.

Re: A zase opačně:

Přesně tak. Copak by nějaký nějaký asociál takto psal a vše podnikal jen proto, aby matce zatopil? Ne, jeho motorem je rodičovská láska neskonalé velikosti. A to někteří lidé nedokážou pochopit, protože sami takovou lásku nezažili. Neznají tak velký cit ani ke svým dětem, proto jsou také schopni bránit druhému rodiči v kontaktu s potomkem a potomkovi v kontaktu s rodičem. Takoví nezralí lidé trpěli v dětství nedostatkem lásky, neznají její rozměr.

čiší

z toho spíš potřeba opuštěného chlapa zatopit tý potvoře, co si dovolila vzít nohy na ramena. Takový přepjatý hysterický projev dítěti skutečně prospěje...

Re: čiší

To je prosím pěkný nesmysl. Asi takový, jako jít pěšky 50km reklamovat rohlík, který měl v sobě zapečenou malou nitku.. Věřte tomu, že žádný chlap nestojí o soužití se ženskou, která se takto chová ke svým dětem, bere jim tatínka. My muži si vážíme skutečných matek, které pro své děti dýchají a dokáží se jejich zájmům přizpůsobit. Tady tato maminka zjevně tatínka nenávidí, tak musí stejný názor vnutit i svojí dceři. Hledáme skutečné matky.. Když už ale rozchod nastane, snažíme se postarat spon o to malé nevinné stvoření, které za nic nemůže. Matka je nám pak už ukradená, respektujeme její právo na 50% dítěte. Ne víc! Chápu však , že stejně, jak existují takto morálě nezralí rodiče bránící dětem v kontaktu s druhým rodičem, existují i rodiče, kteří nemají o výchovu, ba ani kontakt se svým dítětem zájem.

Příběh trápení, lásky a naděje

Krásné vyprávění.