Poslanci, potřebujeme Staňkovu novelu zákona o rodině!

Ve vyspělem světě je střídavá péče běžná. Je jí tam asi 10-25%. Lidé se tam tolik nerozvádějí a dětí se rodí více. Neumisťují se zdaleka tolik do dětských domovů. Situace u nás je opačná, katastrofální.

Na vinně jsou soudci. Zákon jim už přes deset let dává možnost, nikoliv bohužel povinnost, se střídavou péčí zabývat. A tak se tím prostě nezabývají. Velmi často střídavou péči zamítnou jen proto, že sympatizují s matkou. Rozsudky soudů, v drtivé většině soudkyň, tak nejsou výsledkem posouzení opravdových zájmů dítěte a uplatněním zákona, ale pouze vyjádřením subjektivního osobního názoru soudkyň, opírajících se o zvykové právo.

Na vinně jsou soudci. Zákon jim už přes deset let dává možnost, nikoliv bohužel povinnost se střídavou péčí zabývat. A tak se tím prostě nezabývají. Velmi často střídavou péči zamítnout jen proto, že sympatizují s matkou. Rozsudky soudů, v drtivé většině soudkyň, jsou tak nejsou výsledkem posouzení opravdových zájmů dítěte a uplatněním zákona, ale pouze vyjádřením osobního názoru a životní zkušenosti soudkyň, opírající se chabě o jakési zvykové právo.
Zákon jim možnost střídavou péčí se vůbec nezabývat dává. Novela zákona o rodině není o nařizování střídavé péče, ale o povinnosti soudce se touto možností zabývat s ohledem na zájmy dítěte. Podpořit by ji proto měli jak odpůrci, tak příznivci střídavé péče.
V České republice je střídavá péče na úrovni 4%, což je 10-20% za průměrem vyspělých států, které opakuji, na rozdíl od nás neřeší probémy porodnosti a rozvodovosti, se kterými se Česká republika potýký. Střídavá péče jistě není pro každého, ale jsou naši rodiči a otcové tak odlišní od těch v zahranicí. Nemají zájem o děti? Mají! Dokonce větší, než ti zahraniční. Vědí totiž, že pokud nedosáhnou střídavé péče, může matka beztresně řadu let mařit i jejich víkendový kontakt s dětmi tak, jak například v případě pana Kříže, jež nyní Českou republiku žaluje.
Kde je těch 10-20% dětí, které nám chybí do zahraničního střídavkového průměru? Tyto děti jsou nesmyslně s matkami a strádají po otci, střídavá péče by pro ně byla vhodná, avšak je to štěstí nepotkalo. Sociální pracovníci i psychologové jsou často obětí předsudků a jsou proti. A pokud ne, zakročí nesmyslně soudce. Typický případ se odehrál dnes ráno u soudu Brno - venkov.
Soudkyně navzdory doporučení sociálního odboru a velmi výrazného doporučení soudní znalkyně, kterou sama určila neschválila střídavou péči o dvě dcerky pana Ruska, ve věku 4 a 7 let. Jediným důvodem bylo údajné nevyhovující bydlení. Připomeňme, že dívky již několik let tráví asi 2/5 svého času s otce, byt otce je přibližně stejně velký, jako byt matky, tedy 3+1, ale panu Ruskovi a jeho přítelkyni se má narodit dítě. Proboha, copak nelze vychovávat tři děti ve třípokojovém bytě?! Dětem se u pana Ruska daří dobře, prospívají a mají tam svůj krásný pokojíček. To se ovšem soudkyně neobtěžovala prošetřovat. Nemusí totiž.
A tak dnes další děti prohrály svou šanci na lepší život. Kolik takových případů je za den, měsíc, týden, rok? Jsou jich tisíce, minimálně stovky. Těm dětem by přijetí novely pana Staňka pomoho, byť by bylo platné jen pár měsíců do schválení nového, kompletního zákona o rodině, který je připravován. Případ nese pachuť stranění matce a snahy opatřit si důkazy pro zamítnutí střídavé péče za každou cenu. Jak jinak leze vysvětlit, že soudkyně rozhodla proti jednoznačnému doporučení vlastní soudní znalkyně a sociálnímu odboru? Samozřejmě, asi 13 dní v měsíci budou dívky nadále s otcem. Tak, jako doposud. To je téměř střídavá péče. Rozdíl ale spočívá v tom, že pan Rusek platí matce výživné. Matka otci nikoliv. A o tom to zřejmě bohužel je. O zájmech matek, při kterých jdou názory odborníků a zámy dětí stranou.
Vážení poslanci, návrh pana Staňka není o automatickém nařizování střídavé péče, ale o lepším zvážení možnosti tohoto modelu v porozvodovém uposřádání rodinných vztahů. Prosím podpořte ten návrh.

Zákon dává soudcům možnost se střídavou péčí vůbec nezabývat. Novela zákona o rodině není o nařizování střídavé péče, ale o povinnosti soudce tuto možnost řádně zvážit s ohledem na zájmy dítěte. Podpořit by ji proto měli jak odpůrci, tak příznivci střídavé péče, všichni, kteří se zájmy dětí ohánějí.

V České republice je střídavá péče na úrovni 4%, což je 10-20% za průměrem vyspělých států, které opakuji, na rozdíl od nás neřeší probémy porodnosti a rozvodovosti, se kterými se Česká republika potýká. Střídavá péče jistě není pro každého, ale jsou naši otcové tak odlišní od těch v zahraničí? Nemají zájem o děti? Mají! Dokonce větší, než ti zahraniční. Vědí totiž, že pokud nedosáhnou střídavé péče, může matka beztresně řadu let mařit i jejich víkendový kontakt s dětmi tak, jak například v případě pana Kříže, jež nyní Českou republiku žaluje.

Kde je těch 10-20% dětí, které nám chybí do zahraničního střídavkového průměru? Tyto děti jsou nesmyslně svěřeny do výhradní péče matky přesto, že střídavá péče by pro ně byla vhodná. Sociální pracovníci i psychologové jsou často obětí předsudků a jsou proti. A pokud ne, zakročí nesmyslně soudce. Typický případ se odehrál dnes ráno u soudu Brno - venkov.

Soudkyně navzdory doporučení sociálního odboru a velmi výrazného doporučení soudní znalkyně, kterou sama určila neschválila střídavou péči o dvě dcerky pana Ruska, ve věku 4 a 7 let. Jediným důvodem bylo údajné nevyhovující bydlení. Připomeňme, že dívky již několik let tráví asi 2/5 svého času u otce, byt otce je přibližně stejně velký, jako byt matky, tedy 3+1. Soudkyně argumentovala tím, že se panu Ruskovi a jeho přítelkyni má narodit dítě. Proboha, copak nelze vychovávat tři děti ve třípokojovém bytě?! Dětem se u pana Ruska daří dobře, prospívají a mají tam svůj krásný pokojíček. To se ovšem soudkyně neobtěžovala prošetřovat. Nemusí totiž.

A tak dnes další děti prohrály svou šanci na lepší život. Za rok je takových případů jednoduchým propočtem asi 5.000. Těm dětem by přijetí novely pana Staňka pomoho, byť by bylo platné jen pár měsíců do schválení nového, kompletního zákona o rodině, který je připravován. Případ pana Ruska nese pachuť stranění matce a snahy opatřit si důkazy pro zamítnutí střídavé péče za každou cenu. Jak jinak vysvětlit, že soudkyně rozhodla proti jednoznačnému doporučení vlastní soudní znalkyně a sociálnímu odboru? Samozřejmě, asi 13 dní v měsíci budou dívky nadále s otcem. Tak, jako doposud. To je téměř střídavá péče. Rozdíl ale spočívá v tom, že pan Rusek platí matce výživné. Matka otci nikoliv. A o tom to zřejmě bohužel je. O zájmech matek, při kterých jdou názory odborníků a zámy dětí stranou.

Vážení poslanci, návrh pana Staňka není o automatickém nařizování střídavé péče, ale o lepším zvážení možnosti tohoto modelu v porozvodovém uspořádání rodinných vztahů. Odpůrci argumentují anonymními informacemi lobistů zájmových spolků, kteří na rozvodovém průmyslu parazitují. Každoročně si přijdou asi na miliardu korun. Sám střídavou péči několik let prožívám se svým dítětem. Příběh jsem Vám dokonce již představil v rámci prezentace v parlamentu. Byla nařízena proti vůli ženy. Podle sociálního odboru naše dítě dobře prospívá. Dostalo šanci a střídavka se osvědčila. Zprostředkuji Vám i setkání s dalšími rodiči a dětmi, kteří střídavu péči žijí. Jejich zkušenost je víc, než názor poslankyně Langšádlové a dalších. Dejte prosím šanci i jiným dětem a podpořte návrh poslance Staňka.

Více článků o střídavé péči je zde