Asociace Romů se dožaduje vytvoření postu zmocněnce pro romskou menšinu. Zmocněnkyně Šimůnková toho prý pro Romy dělá málo. A nedisponuje dostatečnými finančními zdroji. Přitom se právě nedávno paní zmocněnkyně Romů zastala, když v souvislosti s břeclavským případem poukázala na to, jak falešná obvinění Romy poškozují. Zastává se Romů, zatímco početnější diskriminované skupiny přehlíží.
Tak nějak mi to zavání. Obecně panuje názor, že právě Romové dokáží na úřadech vydobýt 100% různých dávek a podpor, pokud na ně mají jen trochu právo. A pokud ne, často jim je úředník přizná, jen aby měl pokoj. Říká se, že romské dítě zná zákony lépe, než bílý dospělý. I já jsem se setkal s romskou pouliční kriminalitou na vlastní kůži a často vídávám romské výrostky potulovat se ulicemi za bílého dne. Nejsou ve škole a nepracují. Děti pak pozdě v noci dělají povyk místo toho, aby spaly.
Jistě. Namítnete, že i mezi bílými je mnoho takových a mezi černými mnoho slušných a poctivých. Souhlasím. Přesto není pochyb o tom, že se společnost dívá na Romy přes prsty. Nesouhlasím však, že jsou diskriminování do takové míry, jak romští předáci často volají. Naopak, podíl Romů na celkové kriminalitě není zanedbatelný a tento způsob chování jako by byl stylem života a způsobem obživy některých rodin.
Osobně lidi podle barvy pleti nedělím. Aspoň rozumem se snažím pozuzovat je podle toho, jak poctivě žijí, jak se chovají ke svým dětem a okolí. Jenže, když do tramvaje nastoupí skupinka hlučných romských kluků, přidržím si kapsy. Ovlivňuje mě to, co vidím. Vím ale, že vidím jen něco. Co se neskrývá, nebojí se projevit a ukázat. Ti slušní jsou nenápadní a krčí se v rohu. Proč?
Znám několik Romů, kteří podle měřítek většinové společnosti v poctivosti, pracovitosti a slušnosti bílé spoluobčany předčí. Přitom zas tak moc Romů neznám, abych mohl tvrdit, že zmínění slušní jsou světlou vyjímkou. Jsou jich jistě spousty. Neměli by se krčit a schovávat. Neměli by nechat vyčnívat tolik ty špatné a být k nim lhostejní. Slušní Romové se musejí snažit být víc vidět a my si jich musíme víc všímat.
Romům žádný zmocněnec ani opatření shora nepomůže. Nikdy nedojde k jejich asimilaci s naší společností. Mají vlastní kulturu a pravidla. Neberme jim je, ale nenechme si sebrat svoje. Naučme se respektovat jeden druhého, nechejme žít a žíjme. Můžeme jim pomoci, jednou, dvakrát, ale dál už si Romové musí pomoci sami. Odstranění předsudků, despektu a nedůvěry musí začít vždy dole.
