Včera jsem v televizi zaslechl šokující větu z úst prezidentského kandidáta Jiřího Dienstbiera. Definitivně mne utvrdila v přesvědčení o nevhodnosti JD pro úřad prezidenta.
Pan Dienstbier totiž chce "obnovit důvěru v politiku a demokracii". Chce snad působit na veřejné mínění? Občané nepotřebují obnovovat důvěru v demokracii ani politiku, potřebují obnovit demokracii a změnit politiku samotnou.
Je pravda, že se mnozí politici o názory veřejnosti ani nezajímají. Cílem politika by však neměla být ani snaha se zalíbit. Politici se mají především snažit čitelným a zákonným způsobem budovat demokracii a naplňovat volební program. Lidé si pak udělají názor sami. Tento názor je pro politika důležitou zpětnou vazbou, kontrolou. Dělá-li chyby nebo nedokáže-li o svých krocích voliče přesvědčit, ztrácí důvěru a odchází. Pan Dienstbier měl tedy prohlásit, že je třeba, aby odešli politici, kteří ztratili důvěru. Zřejmě všichni.
Může být pan Dienstbier tak krátkozraký, že vidí chybu v důvěře v demokracii místo chyby v tom, jak demokracii uchopila česká politická reprezentace? I Dienstbierova nedávná angažovanost proti schválení novely zákona o rodině, která měla usnadnit využívání střídavé péče a posunout nás více do civilizace mne v přesvědčení utvrdila. Ano, pan Diensbier špatně vnímá realitu.
Pan Dienstbier nezná potřeby svých spoluobčanů, v oblasti rodinné politiky směřuje spíše na východ, než na západ. Neodlišuje srozumitelně příčiny a důsledky dnešních problémů nebo se nepřesně vyjadřuje. Česká republika potřebuje místo proklamací zásadní čitelné změny a vizi a obávám se, že by je ani Jiří Dienstbier, reprezentant jisté politické kontinuity, nebyl ve funkci prezidenta schopen přinést.
