Častým argumentem odpůrců střídavé péče je tvrzení, že čtyřleté dítě je na střídavou péči malé, případně, že se spolu rodiče nedokáží domluvit. Není to pravda.
Na článku o úsilí některých rodičů usilujicích o střídavou péči, který vyšel včera ve zprávách na idnes.cz mne zaujala věta: "Zůstává ale otázkou, zda v případě, kdy oba rodiče spolu nejsou schopni efektivně komunikovat a střídavou péči žádá pouze jeden, má takovéto řešení šanci na reálné fungování".
Nařízená střídavá péče, kde jeden z rodičů špatně komunikuje má šanci na fungování a funguje. Řeknu vám proč. Je přirozené, že soudci, psychologové a sociální pracovníci jsou lidé mající určitý názor. Ten vyjadřují v posudcích a doporučeních. Často se ve svých doporučeních liší. Pak je důležité zkoumat, na základě jakých informací ke svému názoru dospěli. Jako odborníci by totiž svůj názor měli opírat o studium literatury, pravidelné vzdělávání na odborných seminářích a zkušeností z praxe. A to je problém. Odborné literatury a studií k této problematice je velmi málo, pokud vůbec existuje, je zahraniční. I příkladů z praxe je málo, téměř neexistují. Lidé, kteří střídavou péči mají se o ní bojí mluvit, aby o ni nepřišli. Pro mnohé jsou totiž trnem v oku.
Zjišťujeme-li, na jakých základech doporučení znalce, ať už psychologa nebo sociálního pracovníka stojí, odhalujeme, že z velké míry stojí často pouze na nepodložených názorech, doměnkách, informací z doslechu a bohužel i na subjektivních zkušenostech osobního života.
Tvrdí-li někdo, že čtyřleté dítě je na střídavou péči malé, že střídavká péče není možná při absence ochoty komunikovat u jednoho z rodičů, není to pravda. Tvrdí-li někdo, že neexistují psychologové, soudci a sociální pracovnice, kteří se snaží zopodvědně a spravedlivě věc posuzuvat, mýlí se. Stejně tak se mýlí ti, kteří považují milující tatínky usilující o možnost být svým dětem dál při výchově oporou alespoň formou střídavé péče, když to nejde jinak, za nepřátele žen. My muži od střídavky máme rádi ženy, vážíme si zodpovědných matek a všech lidí, kteří stejně, jako my neřeší, kdo je pro dítě lepší, ale hledají způsob, ja ve výchově dítěte zachovat oba vzájemně nenahraditelné a pro zdravý vývoj dítěte důležité vzory. Mužský i ženský.
Podporuji manifestaci "Vraťe dětem táty", svolanou dnes v 15 hodin na Palackého náměstí v Praze. Kvůli počasí se z Brna nemohu dostavit a podpořit osobně. Chci však říct, že v Brně existuje renomovaná dětská psycholožka, která říká, že ideální věk dítěte pro začátek střídavé péče jsou 4 roky. Existuje i OSPOD, která doporučil střídavou péči navzdory velkým sporům rodičů a komunikačním problémům mezi nimi. Na městském soudě v Brně existuje minimálně jeden soudce, který již před třemi lety prozíravě nařídil střídavou péči proti vůli ženy u tříletého dítěte. Stejný OSPOD po třech letech fungování střídavé péče oficiálně u soudu potvrdil, že nyní šestileté dítě po všech stránkách prospívá, je spokojené a doporučil střídavou péči zachovat.
Každý, kdo tvrdí, že střídavku nařídit nelze, nebo že je na ni 3 až 4 leté příliž malé se bude muset vypořádat s názorem renomované psycholožky z Brna. Správnost jejího doporučení o vhodnosti střídavé péče pro tříleté dítě potvrdil nejen po třech letech samotný OSPOD, ale potvrzuje ho především svým svým spokojeným životem můj syn Matěj. Nezapomínejme, že hramonická úplná rodina je pro vývoj a výchovu dětí nejlepší, střídavá péče je jen nejlepší z nouzových řešení. Nezapomínejme, že ve stejné situaci, jako jsou ve sporu o děti muži, jsou i často ženy, mysleme na ně a pomáhejme jim.
Na článku o rodičích usilujicích o střídavou péči, který vyšel včera ve zprávách na idnes.cz mne zaujala věta: "Zůstává ale otázkou, zda v případě, kdy oba rodiče spolu nejsou schopni efektivně komunikovat a střídavou péči žádá pouze jeden, má takovéto řešení šanci na reálné fungování".
Nařízená střídavá péče dítěte pod 5 let věku, kde jeden z rodičů špatně komunikuje má šanci na fungování a funguje. Řeknu vám proč.
Je přirozené, že soudci, psychologové a sociální pracovníci jsou lidé mající určitý názor. Ten vyjadřují v posudcích a doporučeních. Často se ve svých doporučeních liší. Pak je důležité zkoumat, na základě jakých informací ke svému názoru dospěli. Jako odborníci by totiž svůj názor měli opírat o studium literatury, pravidelné vzdělávání na odborných seminářích a zkušenosti z praxe. A to je problém. Odborné literatury a studií k této problematice je velmi málo, pokud vůbec existuje, je zahraniční. I příkladů z praxe je málo, téměř neexistují. Lidé, kteří střídavou péči mají se o ní bojí mluvit, aby o ni nepřišli. Pro mnohé jsou totiž trnem v oku.
Zjišťujeme-li, na jakých základech doporučení znalce, ať už psychologa nebo sociálního pracovníka stojí, odhalujeme, že z velké míry stojí často pouze na nepodložených názorech, doměnkách, informacích z doslechu a bohužel i na subjektivních zkušenostech z osobního života.
Psychologové, soudci a sociální pracovnice, kteří se snaží zodpovědně a spravedlivě věc posuzuvat existují. Ti, kteří považují milující tatínky usilující o střídavku za nepřátele žen se mýlí. Máme rádi ženy, vážíme si nesobeckých zodpovědných matek a všech lidí, kteří stejně, jako my neřeší, kdo je pro dítě lepší, ale hledají způsob, jak ve výchově dítěte zachovat oba vzájemně nenahraditelné a pro zdravý vývoj dítěte důležité vzory. Mužský i ženský.
V Brně žije známá dětská psycholožka, která říká, že ideální věk dítěte pro začátek střídavé péče jsou 4 roky. Existuje i OSPOD, který doporučil střídavou péči navzdory velkým sporům rodičů a komunikačním problémům mezi nimi. Na městském soudě v Brně existuje minimálně jeden soudce, který již před třemi lety prozíravě nařídil střídavou péči proti vůli ženy u tříletého dítěte. Stejný OSPOD po třech letech fungování střídavé péče oficiálně u soudu potvrdil, že nyní šestileté dítě po všech stránkách prospívá, je spokojené a doporučil střídavou péči zachovat. Klady výrazně převýšily zápory.
Každý, kdo tvrdí, že střídavku nařídit nelze proti vůli jednoho rodiče, nebo že je na ni 3 až 4 leté dítě příliš malé se bude muset vypořádat s názorem renomované psycholožky z Brna a mým příkladem. Správnost doporučení vhodnosti střídavé péče pro tříleté dítě potvrdil nejen po třech letech samotný OSPOD, ale potvrzuje ho především svým spokojeným životem můj syn Matěj.
Harmonická úplná rodina je pro vývoj a výchovu dětí nejlepší, střídavá péče je jen nejlepší z nouzových řešení. Nezapomínejme na lidskou nedokonalost, každý má však právo se na výchově svých dětí podílet. Není důležité, který z rodičů je lepší, nepodporujme jejich vzájemnou rivalitu, ale využijme toho, že oba dva o dítě zájem mají, jsou výchovně způsobilí a chtějí o něj pečovat. Soudy a sociální odbory mají dost síly rozhádané rodiče ke spolupráci donutit. Měla by to být jejich práce. V zájmu dětí. Nezapomínejme, že ve stejné situaci se mohou ocitnout a ocitají nejen muži, ale i ženy.
