Z toho, jak si někteří politici na smrti V. Havla ohřívají polívčičku, jak ji zneužívají pro třeba i vlastní prezidentskou kampaň a vylepšení své pověsti, z toho je mi zle.
Jako člověka jsem si ho velmi vážil a ctil ho. Byl ale člověk, měl tedy i své neřesti a chyboval. Po revoluci byl pro mne květinou, která nechtěla zadupat do země komunistický plevel (nejsme jako oni). Tento plevel nám dnes přerůstá přes hlavu a stává se standardem. Lidé, kteří dnes vystupují s oslavnými projevy jsou dost možná titíž, kteří Havla nedávno kritizovali, dusili a někdy dokonce pro jeho názory zesměšňovali (pravdoláskaři). Bylo také chybou Václava Havla, že jsme schopnosti těchto lidí podcenili. Dávno nejsou jen v komunistické straně, kterou jsme mimochodem ani dvacet let po revoluci nedokázali zakázat, ale vyskytují se napříč politickým spektrem. Spojuje je schopnost převlékat kabáty, pokřivená morálka a prospěchářství. Dnes bohužel také díky provázanosti na ekonomiku značná síla, lobby. To jsou věci, na které pan prezident Havel upozorňoval do poslední chvíle. Morálka jde před ekonomickými zájmy dnes bohužel stranou.
Jako člověka jsem si ho velmi vážil a ctil ho. Byl ale člověk, měl tedy i své neřesti a chyboval. Po revoluci byl pro mne květinou, která nechtěla zadupat do země komunistický plevel (nejsme jako oni). Tento plevel nám dnes přerůstá přes hlavu a stává se standardem. Lidé, kteří dnes vystupují s oslavnými projevy jsou dost možná titíž, kteří Havla nedávno kritizovali, dusili a někdy dokonce pro jeho názory zesměšňovali (pravdoláskaři). Bylo také chybou Váslava Havla, že jsme schopnosti těchto lidí podcenili. Dávno nejsou jen v komunistické straně, kterou jsme mimochodem ani dvacet let po revoluci nedokázali zakázat, ale vyskytují se napříč politickým spektrem. Spojuje je schopnost převlékat kabáty, pokřivená morálka a prospěchářství. Dnes bohužel také díky provázanosti na ekonomiku značná síla, lobby. To jsou věci, na které pan prezident Havel upozorňoval do poslední chvíle. Morálka jde před ekonomickými zájmy dnes bohužel stranou.
Jak pompézní by musely být oslavy smrti Václava Havla, kdybychom se dnes nenacházeli v morálním i ekonomickém marastu, kdyby společnost nebyla ovládána zájmovými skupinami, které prorostly do státní správy? Kdybychom si stále drželi předrevoluční průmysl a stát zločinnou privatizací nerozdal svůj majetek? Kdyby míra korupce byla ná řádově nižší úrovni, a soudnictví fungovalo předvídatelně?
Havel zemřel v době, kdy stav naší společnosti a chcete-li demokracie má dáleko ke stavu, který drtivá většina z nás včetně jeho samotného před dvaceti lety chtěla mít. Havlova gorifikace v mediích, připomíná stylem nedávnou smrt Steva Jobse, zakladatele Applu. Mezi oběma muži je však základní rozdíl. Jobs svoje myšlenky uskutečnil. Havel v praxi tak úspěšný zdaleka nebyl. Dnes všichni víme, že na plevel musíme vzít kosu. Řečmi o morálce se ho nezbavíme. Dnes už je pozdě a mnoho možností nám nezbývá.
A tak se domnívám, že to, co by Václavu Havlovi udělalo radost by bylo, kdyby jeho smrt znuvu vyburcovala masy lidí, kteří vyjdou do ulici dokončí revoluci, kterou on začal. Můžeme zůstat slušní, musíme se občansky angažovat, stát si za svými právy a nebýt lhostejní. Politická elita, který se nyní může přetrhnout při uctívání Havlovy památky, jakoby znovu vycítila ohrožení, potenciál síly nespokojené společnosti a rychle připíná odznáčky a černé stužky. Mnoho z nich se tak chce očistit od své komunistické minulosti, vyslat do zahraničí signál, že je tu u nás všechno v pořádku a ještě déle se udržet u koryt. Havel byl skvělý člověk, zaslouží oslavavat a uctívat. Pouštět některé lidi na pohřbu k mikrofonu je spíše pokryteckou urážkou Havlova života, než výrazem úcty k tomuto člověku, nositeli skvělých myšlenek, který bohužel naši společnost zásadně k lepšímu nezměnil. Stačí se podívat kolem sebe.
Jak pompézní by musely být oslavy života Václava Havla, kdybychom se dnes nenacházeli v morálním i ekonomickém marastu, kdyby společnost nebyla ovládána zájmovými skupinami, které prorostly do státní správy? Kdybychom si stále drželi předrevoluční průmysl a stát zločinnou privatizací nerozdal svůj majetek? Kdyby míra korupce byla ná řádově nižší úrovni, a soudnictví fungovalo předvídatelně?
Havel zemřel v době, kdy stav naší společnosti a chcete-li demokracie má dáleko ke stavu, který drtivá většina z nás včetně jeho samotného před dvaceti lety chtěla mít. Havlova glorifikace v mediích, připomíná stylem nedávnou smrt Steva Jobse, zakladatele Applu. Mezi oběma muži je však základní rozdíl. Jobs svoje myšlenky uskutečnil. Havel v praxi tak úspěšný zdaleka nebyl. Dnes všichni víme, že na plevel musíme vzít kosu. Řečmi o morálce se ho nezbavíme. Už je pozdě a mnoho možností nám nezbývá.
A tak se domnívám, že by Václavu Havlovi udělalo radost, kdyby jeho smrt znuvu vyburcovala masy lidí, aby vyšly do ulic a dokončily revoluci, kterou on začal. Musíme zůstat slušní, musíme se občansky angažovat, stát si za svými právy a nebýt lhostejní.
Politická elita, která se nyní může přetrhnout při uctívání Havlovy památky, jakoby znovu vycítila ohrožení, potenciál síly nespokojené společnosti a rychle připíná odznáčky a černé stužky. Mnoho z nich se tak chce očistit od své komunistické minulosti, vyslat do zahraničí falešný signál, že je tu všechno v pořádku. Havel byl skvělý člověk, zaslouží oslavavat a uctívat. Pouštět lidi, před kterými nás sám varoval, na pohřbu k mikrofonu je spíše pokryteckou urážkou Havlova života, než výrazem úcty k tomuto nositeli morálních hodnot. Naši společnost však bohužel zásadně k lepšímu nezměnil. Stačí se podívat kolem sebe. Ukázal nám sice cestu, ale projít ji musíme sami.
