"Držhubné" při střídavé péči o děti

Jdete-li se k soudu soudit o svoje děti jako muž, jste rovnocenným rodičem a vaše šance proti ženě u soudu uspět jsou 50/50. Teoreticky.

V praxi je situace zcela odlišná. Plných 90% dětí je svěřováno do péče matky. Ne, že by tatínci neměli zájem, ale prostě to tak u nás je. Ví to každý. Advokáti, kteří chodí na soud denně, vám první seberou iluze o rovnosti pohlaví při sporech o děti a potvrdí to, čemu jste se od svých kamarádů zdráhali uvěřit.
Jako muž a otec se s největší pravděpodobností stanete jen občasnou víkendovou návštěvou svých dětí, odsouzenou k jejich uplácení, protože čas, který vám bude soudně přidělen k získání přirozené autority a lásky výchovným vzorem nepostačí. Česká republika je navíc zvláštní zemí, kde mnoho dětí záhadně onemocní právě ten víkend, kdy má být s tatínkem. Toto onemocnění se někdy vrací celé měsíce a nikdo se nad tím nepozastavuje. Pondělní školní docházku dítě přece nezmešká a a tínkovi se omluvenka od lékařky psát nemusí. Možná pak budete rád, když svoje děti vůbec budete moci vídat....
Taková je realita. Chystáte se k soudu a přemýšlíte o střídavé péči, spravedlivé pro rodiče a nejlepší pro děti. Soudci si myjí ruce: "Tam, kde se rodiče na střídavé péči dohodnou, neděláme problém". Jako otec usilující o možnost svoje děti spoluvychovávat, jste však ve výrazné objektivní nevýhodě. Druhá strana, matka vašich dětí a její advokátka jsou naopak na koni. A jsou si toho vědomi. Jste pod tlakem. Pokoušíte se dohodnout, ale není to rovný boj. Je s vámi jednáno z pozice síly. V podstatě je to ženin diktát. Cítí svou převahu. Vi dobře, že jí stačí se střídavou péčí nesouhlasit, odvolávat se na údajnou nemožnost se s vámi na čemkoliv dohodnout. Sám přitom víte, že je to ona, kdo se dohodnout nechce, i kdyby jste se na hlavu stavěl. Dohodnout se totiž nemusí. Nic ji nenutí. Zájem dítěte? Ten si dávno sama ztotožnila se zájmem matky...
Řešení? Jednou ze strategií, jak střídavou péči získat je pokusit se ženu uplatit. Muž platí ženě měsíčně vyšší výživné za to, že se střídavou péčí souhlasí. Dohodu o střídavé péči a výši výživného pak rodiče předloží soudu, který ji schválí. Sám jsem se setkal s případy, kdy žena u soudu na radu své advokátky střídavou péči v prvním kole jednání odmítala, ačkoliv o ni skrytě také stála. Snažila se tak vytvořit prostor pro nabídnutí úplatku, oné odměny za svůj souhlas.
Nepodaří-li se vám se ženou na střídavé péči předem dohodnout, jsou vaše šance malé, ale stále existují. Možná budete mít štěstí a místo na vůči mužům zaujatou rozvedenou soudkyni narazíte na vzdělaného soudce. Ten by mohl automaticky svěřit dítě matce a nikdo z kolegů by mu nic nevyčítal. Když však před sebou uvidí milujícího a odhodlaného otce, možná se rozhodne dát vám šanci. Aby si soudce svoje rozhodnutí obhájíl i před případným odvolacím soudem, nařídí vypracování psychologiských posudků. Doporučí-li psycholog i sociální odbor střídavou péči, významně vaše šance vzrostou. Soudce pak skutečně může střídavou péči nařídit i proti vůli ženy. Nemile vás však může překvapit výše výživného. Ano, i při střídavé péči jeden rodič druhému platí různé výživné. Je to nelogické, ale je to tak. Když tedy zjistíte, že soudce střídavou péči sice nařídil, ale současně Vám uložil povinnost měsíčně platit neopodstatněně vysoké výživně, může to být právě proto, že vás soudce má rád a fandí vám. Třeba chce, aby se vaše žena neodvoalala, protože tuší, že by jeho netradiční rozsudek odvolací soud shodil. Peníze tak mají zalepit ženě pusu. A vy? Vy plaťte. Nic jiného vám stejně nezbývá, sám jste přece u soudu řekl, ža byste dal cokoliv, abyste mohl svoje děti vychovávat. Penězům, které platíte při střídavé péči navíc, se proto říká "držhubné".

V praxi je situace zcela odlišná. Plných 90% dětí je svěřováno do péče matky. Ne, že by tatínci neměli zájem, ale prostě to tak u nás je. Ví to každý. Advokáti, kteří chodí na soud denně, vám první seberou iluze o rovnosti pohlaví při sporech o děti a potvrdí to, čemu jste se od svých kamarádů zdráhali uvěřit.

Jako muž a otec se s největší pravděpodobností stanete jen občasnou víkendovou návštěvou svých dětí, odsouzenou k jejich uplácení, protože čas, který vám bude soudně přidělen k získání přirozené autority a lásky výchovným vzorem nepostačí. Česká republika je navíc zvláštní zemí, kde mnoho dětí záhadně onemocní právě ten víkend, kdy má být s tatínkem. Toto onemocnění se někdy vrací celé měsíce a nikdo se nad tím nepozastavuje. Pondělní školní docházku dítě přece nezmešká a tínkovi se omluvenka od lékařky psát nemusí. Možná pak budete rád, když svoje děti vůbec budete moci vídat....

Taková je realita. Chystáte se k soudu a přemýšlíte o střídavé péči, spravedlivé pro rodiče a nejlepší pro děti. Soudci si myjí ruce: "Tam, kde se rodiče na střídavé péči dohodnou, neděláme problém". Jako otec usilující o možnost svoje děti spoluvychovávat, jste však ve výrazné objektivní nevýhodě. Druhá strana, matka vašich dětí a její advokátka jsou naopak na koni. A jsou si toho vědomi. Jste pod tlakem. Pokoušíte se dohodnout, ale není to rovný boj. Je s vámi jednáno z pozice síly. V podstatě je to ženin diktát. Cítí svou převahu. Stačí jí se střídavou péčí nesouhlasit a odvolávat se na údajnou nemožnost se s vámi na čemkoliv dohodnout. Sám přitom víte, že je to ona, kdo se dohodnout nechce, i kdybyste se na hlavu stavěl. Dohodnout se totiž nemusí. Nic ji nenutí. Zájem dítěte? Ten si dávno sama ztotožnila se zájmem matky...

Řešení? Jednou ze strategií, jak střídavou péči získat je pokusit se ženu uplatit. Muž platí ženě měsíčně vyšší výživné za to, že se střídavou péčí souhlasí. Dohodu o střídavé péči a výši výživného pak rodiče předloží soudu, který ji schválí. Sám jsem se setkal s případy, kdy žena u soudu na radu své advokátky střídavou péči v prvním kole jednání odmítala, ačkoliv o ni skrytě také stála. Snažila se tak vytvořit prostor pro nabídnutí úplatku, oné odměny za svůj souhlas.

Nepodaří-li se vám se ženou na střídavé péči předem dohodnout, jsou vaše šance malé, ale stále existují. Možná budete mít štěstí a místo na vůči mužům zaujatou rozvedenou soudkyni narazíte na vzdělaného soudce. Ten by mohl automaticky svěřit dítě matce a nikdo z kolegů by mu nic nevyčítal. Když však před sebou uvidí milujícího a odhodlaného otce, možná se rozhodne dát vám šanci. Aby si soudce svoje rozhodnutí obhájíl i před případným odvolacím soudem, nařídí vypracování psychologiských posudků.

Doporučí-li psycholog i sociální odbor střídavou péči, významně vaše šance na získání střídavé péče vzrostou. Soudce ji pak může nařídit i proti vůli ženy. Překvapí vás možná výše výživného. Ano, i při střídavé péči jeden rodič druhému platí různé výživné. Je to nelogické, ale je to tak. Když tedy zjistíte, že soudce střídavou péči sice nařídil, ale současně vám uložil povinnost měsíčně platit neopodstatněně vysoké výživně, může to být právě proto, že vás soudce má rád a fandí vám. Třeba chce, aby se vaše žena neodvoalala, protože tuší, že by jeho netradiční rozsudek odvolací soud zrušil. Ví, jak to chodí. Peníze tak mají zalepit ženě pusu. A vy? Buďte rád, že soud střídavou péči nařídil a plaťte. Co by za to jiní dali. I vy sám jste přece soudci řekl, že byste dal cokoliv za možnost  svoje děti vychovávat. Penězům, které platíte při střídavé péči navíc, se proto říká "držhubné". Většinu otců, ale tato koupená "spravedlnost" nepotká. Nemají štěstí  a děti jim prostě bezdůvodně seberou. I při splnění všech podmínek pro střídavou péči. Stále je tu totiž ten abstraktní pojem - zájem dítěte. A pod ním si každý může představovat co se mu hodí.

(Tento článek popisuje pouze případ, když žena brání dohodě a muž má o výchovu dětí zájem. Takových případů jsou ročně tisíce a děti zbytečně přicházejí o táty. Je bohužel mnoho žen, které muž opustil a nejeví o děti zájem, těchto žen a dětí je mi upřímně líto a mají mou plnou podporu.)