Co nechcete slyšet o uneseném miminku

Cynické  zamyšlení nad únosem osmnáctidenní Michaly Janové. Mým úmyslem je upozornit na věci, o kterých se nemluví.

Především, vyjadřuji soucit s rodinou unesené holčičky. Utrpení rodičů nechci snižovat, sám bych v podobné situaci být nechtěl a nikomu bych to nepřál. Víme, že neznámý muž vzal miminko ženě na procházce z kočárku a odjel s ním autem. Nyní probíhají mediální a policejní manévry, které se mají rozšířit i do Německa.

K podobným "únosům" došlo několikrát i dříve, následně se ukázalo, že únoscem je otec dítěte, ve sporu s matkou, takže se vlastně o únos nejedná. I vyšinutý člověk se v podobných případech dokáže o novorozence dobře postarat, unesené děti bývají nalezeny po týdnech čisté, spokojené a nakrmené. Někdy je pro unesené dítě větším nebezpečím matka samotná. Člověk, který po dítěti tak moc touží, že ho unese, jej těžko druhý den pohodí do křoví, napojí fridexem a neplánuje jej nechávat samotné doma, zatímco křepčí na diskotéce. 

Být rodičem v České republice je těžké a lehký život tu nečeká ani naše děti. Jeden nikdy neví, ale dost možná se může unesená holčička právě cítit dobře a spokojeně spinká ve svém novém pěkném pokojíčku. Je malinká, takže rychle na maminku zapomene a zvykne si na tu novou. V Německu se jí pak možná dostane lepšího vzdělání, zdravotní péče a lásky obou "rodičů".

Pozadí případu neznáme. Uznejte ale, že jakkoliv zní moje slova drsně, jsou přijatelným protipólem k méně pravděpodobné terorii o sexuálních pohnutkách sadisticko-pedofilního únosce. Přál bych rodičům i holčičce, aby se v pořádku setkali a vyjadřuji přesvědčení, že se tak dříve či později stane.