Názory na něj máme různé, ale jedno máme společné. Všichni jsme o jeho blogu věděli.
Jiří Hrebenar byl zde na idnes.cz velmi aktivním bloggerem. Psal často o rasismu, sociální politice a problémech tělesně postižených. Nestyděl se být otevřený i o svém osobním životě, lásce a pocitech. Obsahem svých kritických článků byl mnohým nepříjemný. Nesnesli jeho názory a četné články se jim už zajídaly. Můžeme s ním nesouhlasit, ale Jiří Hrebenar psal svůj blog upřímně a s přesvědčením.
Jeho blog mi chybí. Je dobře, že upozorňoval na problémy tělesně postižených, na chyby Drábkovy reformy. Nikdo mě nenutil číst jeho ostatní články, dokázal jsem je ignorovat. S vědomím si toho, jak těžký má tento invalidní blogger život, dokážu pochopit, že psal docela často.
Nevedl si svou kampaň, všímal si i společenských problémů a snažil se pomáhat. Je člověkem přímým, nikoliv úlisným. Nebyl přikyvovač a za názorem si stál. Proto myslím, že sem blog Jiřího Hrebenara patřil. Pokud byl zakázán, dokazuje to, že měl Hrebenar pravdu.
Naše nedemokratická společnost má k toleranci plurality názorů projevovaných pokojným způsobem daleko. Nepochopila princip blogů. Mimochodem, mnoho článků o ničem a sprostých anonymních příspěvků v diskusích nikomu nevadí? Kvůli sprosťákům nemohu otevřít diskusi.
