Anonymní osobní útoky některých diskutujících neberou konce a překračují myslitelné meze. Zdaleka se netýkají jen mne. Berou si na mušku i moje malé dítě, které je trnem v oku už tím, že spokojeně vyrůstá ve střídavé péči nařízené proti vůli jednoho rodiče, což není žádná ostuda.
Svými blogy jsem nejednomu člověku silně šlápl na kuří oko. Není proto divu, že mám pár věrných odpůrců, kteří využívají diskuse k nerovnému boji od doby, kdy jsem se poprvé článkem postavil za práva dětí a diskriminovaných rodičů. Z mých diskusí se postupně stala žumpa, kam se slušný člověk bojí jen podívat. Útoky, urážky, smyšlenky a narážky nejsou jen mstou, ale i provokacemi, kterým je těžké se bránit. Proto v poslední době stále častěji zavírám diskuse. To některé frustruje natolik, že mi píší zajímavé emaily. Posuďte sami:
... do roka a do dne ti dítě chcípne, zmrde!!!!!!
proklínám ho, rakovinu do něho!!!!!!!!!!!
matko světice, omlouvám se ti!!!!!!!!!!
šmejde, až budeš umírat, vzpomeň si na proroka!!!!!!!!!!!!!!
Pokud budou existovat lidé, kteří pod záminkou ochrany zájmů dětí přejí dětem smrt, pokud budou existovat lidé neschopní vidět realitu, alespoň ignorovat odlišný pokojně prezentovaný názor, a pokud budou mít tito lidé do diskusí přístup, nebudu moci diskuse otevírat.
Vzorek diskutujících totiž bohužel není reprezentativním vzorkem čtenářů mých článků a nevede ke konstruktivní debatě nad tematem článku. Slušným čtenářům se omlouvám a přeji si, aby moje vysvětlení k neotevírání diskusí přijali. Já nejsem zbabělec, ale na tento způsob války v diskusích nepřistoupím.
