Ještě jednou teda pro diskutéry - k existenci 101čky:

https://www.lidovky.cz/domov/uz-nemam-101-hlasu-pr...

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/rusnokova-vla...

A timeline:

10. července 2013 byla Rusnokova vláda jmenována, 7. srpna 2013 nezískala Rusnokova vláda důvěru a tedy podala demisi, 13. srpna 2013 její demisi Zeman přijal a zcela v souladu s ústavou jí pověřil správou země s tím, že o nových volbách bylo rozhodnuto v podstatě už před hlasováním o důvěře vládě, protože pro předčasné volby tou dobou už byly i subjekty údajné vládní pseudokoalice (která, jak hlasování o Rusnokovi prokázalo tu zaklínanou 101 neměla - nebyl to Zeman, kdo to hlasování prezentoval jako demonstrativní ukázku existence koalice, které skončilo fiaskem), 20. srpna 2013 sněmovna rozhodla o svém seberozpuštění, 28. srpna 2013 na základě ústavy sněmovnu prezident rozpustil. A 25. - 26. října 2013 byly volby. .

Jinak řečeno - kdy měl podle vás prezident jmenovat nového premiéra, když mezi přijetím demise a hlasováním o seberozpuštění sněmovny uplynul JEDEN TÝDEN? Prezident od začátku té krize tehdejší deklaroval, že jeho cílem jsou předčasné volby, do kterých sněmovnu za využití jeho ústavních kompetencí dovedl...

Zaklínanou 101 měla. Nebo kdo jí dal ty podpisy?

Že to zrovna Gerloch vykládá tak, aby současný prezident byl v podstatě neodvolatelný, není žádné překvapení. To ovšem neznamená, že má pravdu.

Co je a co není hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku lze jen obtížně pozitivně právně definovat.

Když to přirovnám k zákoníku práce (a co jiného, než "zaměstnanec" nás všech, kdo platíme daně, prezident je), pak zákoník práce rovněž nedefinuje, a to ani náznakem, co je ono porušení povinností zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Přesto je zde možná sankce nejvyšší - okamžité zrušení pracovního poměru, se všemi důsledky, zahrnujícími nejen aktuální pracovní poměr, ale též ztížení hledání nového zaměstnání, není nárok na podporu v nezaměstnanosti apod. V podstatě jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec se doví, zda se jednalo skutečně o tento případ, až když o tom rozhodne soud v případě, že zaměstnanec okamžité zrušení soudně napadne. Nevím o tom, že by takové ustanovení bylo posouzeno jako protiústavní, protože zákon nedefinuje přesně tento pojem a soudní judikatura vlastně nahrazuje chybějící upřesnění zákonodárce.

A podobných příkladů bychom našli v našich zákonech víc. Ono ani nelze postihnout širokou škálu možných porušení nějakou jednotnou definicí. Vždy záleží jednak na míře, jednak i na četnosti a dalších okolnostech. V případě prezidenta i jednotlivé excesy, které by jinak nedosahovaly stupně hrubého porušení ústavy (např. občasné nedodržení lhůty "bez zbytečného odkladu") mohou ve svém celku a v daných souvislostech tento pojem naplnit.

Posuzovat ale žalobu senátu na prezidenta jako vztah zaměstnance a zaměstnavatele, to je poněkud zvláštní nezdá se vám? Zatímco žaloba na prezidenta je veřejnoprávní a ústavoprávní, tak vztah zaměstnanec - zaměstnavatel je soukromoprávní.....

Nic nového. Že je Ústava děravá jak cedník jsem tu už psal několikrát, k tomuto poznání není žádný profesor Gerloch potřeba.

Karma.

nezodpovědný je především současný prezident republiky.

Pan prezident vytváří nebezpečné precedenty. Už teď představuje bezpečnostní riziko pro Českou republiku svou zjevnou spoluprací s agenty cizí moci. Ale zatím to ještě není na žalobu pro velezradu. Se stejnou cizí mocí ostatně kolaborují i SPD a KSČM, které prezidenta podrží. A Babiš je tak slabý premiér, že by ani takovouto žalobu nepodpořil, aby neohrozil své postavení. Jenže prezident Zeman je celkem neschopný autoritář. Jako premiér byl celkem líný a ve vleku mafie. A ještě se pokoušel zalíbit se demokratům, protože tehdy ještě demokracie byla v kurzu. Teď už je moc starý na to, aby vybudoval diktaturu. Prošlapuje ovšem cestičku pro budoucí autoritáře. Pokud by byl nedejbože zvolen prezidentem Okamura, dost rychle tu vybuduje režim podobný tomu v Rusku. Proč? Protože Zeman jasně ukazuje, že to jde. Stačí si jmenovat vlastní vládu, ignorovat parlament a mít v parlamentu dostatečnou sílu, aby nešlo podat ústavní žalobu. Následně vše zmůžou siloví ministři. Než se demokraté rozkoukají, bude po všem. Poděkujme Zemanovi, že tímto směrem prošlapává cestu, aby učinil zadost vlastním zájmům, včetně docela přízemní pomsty.

Ústava není příručka k ovládání televizoru. Nemusí tam tedy být dopodrobna popsán a vysvětlen každý pojem. Hrubé porušení Ústavy je v podstatě vše, kde si prezident svévolně nárokuje pravomoce, které mu z titulu funkce prezidenta n e p ř í s l u š í. Flagrantním porušením Ústavy bylo například jmenování Rusnoka premiérem úřednické vlády, když nebyly vyčerpány všechny možnosti parlamentního vyjednávání k ustavení regulérní vlády.

To porušení ústavy být nemůže, protože prezident není při jmenování premiéra omezen naprosto ničím. Do absurdna, může premiérem jmenovat klidně i Hradního zahradníka..... V případě Rusnokovy vlády mám problém jediný - ten má však politický ne ústavně-právní rozměr. Měl jednat s parlamentními stranami mnohem víc, avšak právo "vyšachovat" Němcovou měl zcela nepochybně.

Je to stejné, jako "množství větší než malé".

Kde je hranice, určí soud. Pan Gerlach pořád věří, že bude ústavním soudcem. Doporučuji tedy jeho současná vyjádření hodnotit z tohoto zorného úhlu.

Hazardní hrou nezodpovědných, bylo především zvolení takového člověka prezidentem; kdyby nebyl zvolen sebestředný a pomstychtivý člověk, ochotný zaprodat svou zemi svým i cizím zájmům, nebylo by potřeba dnes podávat ústavní žalobu.

Já vám nevím. Ta definice velezrady dává smysl, protože bez ní by bylo jen obtížné si pod tím něco představit. Ale co je "hrubé porušení Ústavy"? Řekl bych, že tento pojem nemá cenu dál rozvádět. "Hrubé porušení Ústavy je, když..."? To máte jako u vraždy spáchané "zvlášť surovým způsobem". Také to už další definici nepotřebuje a normálně se podle tohoto ustanovení soudí. Pan Gerloch velmi rád vše vykládá ve prospěch pana prezidenta, ale to nemusí znamenat, že má pravdu. Prostě jenom chce do Ústavního soudu - také ho chce pan prezident za odměnu znovu navrhnout. Máte to jako v tom vtipu, že prezident řádně nesplnil Ústavou předepsaný slib, neboť ho nesložil do rukou předsedy Senátu, ale do mikrofonu. Je snad někde definováno, jak se skládá slib "do rukou"?

Tak mi řekněte, co je HRUBÉ porušení ústavy a kde je hranice mezi hrubým porušením ústavy, tedy nějakým silnějším "neobyčejným" a běžným (nehrubým) porušením ústavy, které důvod žaloby nezakládá?

Problém spočívá v tom, že ta jednoznačnost "protiústavního" jednání prezidenta fakticky neexistuje - kromě Gerlocha, jsou tu taky Koudelka, Hasenkopf.... a pak nesmíme zapomenout také na fakt, že sám autor daných ustanovení ústavy - Cyril Svoboda s prof. Hendrychem v prvním komentáři k ústavě uvádí, že prezident není návrhem premiéra vázán a má právo žádat jiného nominanta na ministra. Je to minoritní výklad, ale existuje a lze jej z ústavy vyvodit. Já můžu ocitovat komentář, který napsal můj bývalý přednášející k Ústavě v němž stojí v zásadě, že je to nevyjasněná otázka a že jde v ústavě najít argumenty pro obojí (například formulace ustanovení o odvolání členů vlády dává argument pro výklad, že prezident není premiérovým návrhem vázán). A pokud prezident uplatňuje tento výklad, který existuje, byť je minoritní, těžko půjde vůbec o porušení ústavy, natožpak hrubé.

Zase ty řeči o tom, že naše ústava je nedokonalá a děravá. Houbeles! Ústava nemůže být napsána jako trestní zákoník, kde bude napsáno, že prezident musí udělat něco do pěti pracovních dnů, něco jiného do deseti pracovních dnů a když to neudělá, bude potrestán tak a tak. Jistě uznáte, že by to bylo nedůstojné. Ústava prostě předpokládá, že prezident má jistou úroveň a nechová se jako dement.

To samozřejmě nemůže být napsaná jako trestní zákoník, ale v okamžiku, kdy jako trestní zákoník "funguje" (což je právě tato část), tak definování hrubého porušení ústavy nějakým obecným způsobem je nutné - protože i ten prezident při výkonu funkce musí vědět, co to je..... V tomto případě jsme u toho, že za hrubé porušení ústavy je považován jeden z možných výkladů ústavy, byť uznávám, že je minoritní. Na druhou stranu - po napsání článku jsem viděl rozhovor s právníkem Antošem na DVTV a musím říct, že se dopustil zcela elementární minely, když tam "ponížil" výkon jmenování ministra ze strany prezidenta na úkon správního orgánu. Je to zcela zásadní chyba - stejně, jako není správním úřadem premiér, ale úřad vlády, tak stejně tak není správním úřadem prezident, ale kancelář prezidenta republiky, stejně jako není správním úřadem primátor statutárního města, ale magistrát. Je to o tom pochopit, na jaké úrovni je rozhodování "správně-úřední" a na jaké úrovni má úkon politickou povahu. Jmenování člena vlády není správně-úřední rozhodnutí, ale politický úkon. Ústava obecně NEobsahuje správně-úřední rozhodnutí, jak nám kdysi říkal náš profesor ústavního práva "jakmile nějaké rozhodnutí vyplývá z ústavní kompetence, je to buďto rozhodnutí soudní moci, nebo rozhodnutí politické". Žádná kompetence založená ústavou nemá charakter správního rozhodování. Pokud na tomto je založena Antošova argumentace, je od začátku chybná.

Náš problém je, že i kdyby Ústava byla podrobná jak všeobecné podmínky pojišťovny, tak Češi a jejich vrcholní politici budou vždy hledat skulinky jak něco obejít. Teprve tehdy, až i soudy začnou používat selský rozum a nebudou se striktně držet psaného, bude líp. Jako třeba ve Velké Británii. A ten Ústavní soud by s tím mohl začít.