Januška projevuje nejen naprostou neznalost práva, ale i v tom, co tvrdí, že vystudoval, má značné mezery (nebo nám tady záměrně tvrdí nepravdy a nesmysly).
Např. ten jeho důkaz opaku (v matematice) a důkaz sporem je něco zcela jiného, než nám tady tvrdí. Koukla jsem se, co na to říkají odborníci :
Důkaz sporem (reductio ad absurdum) je typ logického důkazu, ve kterém se prokáže, že předpoklad vede k nesmyslnému výsledku (ke sporu), což znamená, že předpoklad je nepravdivý, a tedy platí jeho negace. Jelikož důkaz sporem je založen na zákonu o vyloučení třetího, lze jej použít pouze v těch logických systémech, ve kterých tento zákon platí.
V právu se přitom "důkaz sporem" používá jako metoda výkladu právní normy (čili nikoliv k ověřování soudních výroků). V právu patří argumentum reductionis ad absurdum k často užívaným metodám výkladu právních předpisů. Jestliže určitý výklad vede v jednom případě ke zjevně nepřijatelnému, absurdnímu závěru, pak je tento výklad třeba pokládat za nesprávný i v jiných případech, resp. jsou-li možné dva výklady a dokážeme, že jeden by vedl k absurdním důsledkům, pak je správný výklad druhý.
Nepřímý důkaz v logice (apagogický důkaz, důkaz opaku) je v logice důkaz pomocí schématu usuzování podle vzorce: Pokud platí „z A vyplývá B“ a současně víme, že platí opak B, pak platí opak A.Jinými slovy je to typ úsudku, při kterém se vychází z předpokladu, že dané tvrzení T je nepravdivé, a dedukcí se z non T odvodí důsledky. Jsou-li nepravdivé, lze usoudit, že T je pravdivé.
Takže žádné, jak nám tady tvrdí, že výrok je pravdivý i ve svém opaku.
Koneckonců i "důkaz opaku" se používá v právu při výkladu právních norem, je to známý argument a contrario, který lze ale použít jen tam, kde se jedná o taxativní výčet (čili kde platí "dvouhodnotová logika")
