Pane Čejko, zatím jsem od vás neobdržel žádný důkaz, že jsem někde tvrdil lež. Očekával jsem, že tvrzení o mé lži podložíte důkazem. Pokud tak nedoložíte, bylo by vhodné, abyste tvrzení o tom, že jsem lhář, odstranil. Domnívám se. že se dopouštíte nactiutrhání.

Důkazů jste obdržel mraky - v každém článku a v mnoha diskuzích - nejen ode mě ale i od dalších diskutujících - není mojí vinou, že to nechápete.

Jen jsem se taky rozepsal:

http://janpavelka.blog.idnes.cz/c/481061/dukaz-opaku-doplneni.html

Jinak pane Januško, asi již počtvrté se vás ptám na 2 jednoduché otázky (znalí budou přesně vědět, proč se na ně ptám):

- víte co je to objektivní odpovědnost (pro jednoduchost - za škodu)

- víte, co je to právní fikce?

Ptám se na to proto, že jste naprosto mylně posedlý nutností pravdivosti výroků a nějakého jejího absurdního ověřování. Právo ovšem za určitých okolností PRAVDU nehledá, a pravda jej nemusí zajímat. Vedle již zmiňovaného případu, kdy se otcem dítěte může stát i člověk, který jeho otcem není (pokud s tím on i matka souhlasí), tak stejně tak právo pracuje s celou řadou právních instrumentů, kdy skutečnost je naprosto irelevantní pro výsledek. Tyto dvě otázky směřují přesně k tomu, že pravda a právo nejdou vždycky dohromady. Stejně jako dohromady ani zdaleka automaticky nejde právo a spravedlnost - proč, to je spíš filozofická debata, ale v základu je to o tom, že spravedlnost je vždy subjektivní. Zatímco vám připadá skutečnost, že smlouva je platná navzdory tomu, že není v souladu s novou právní úpravou, nesmyslná, tak z hlediska principů práva je to věc naprosto přirozená, logická a účelná. Kdybyste se zeptal kohokoliv s aspoň základní znalostí práva, nebo se třeba obrátil na sdružení pro ochranu spotřebitele - určitě by vám někdo třeba ve sporu operátorem pomohl. Stejně tak by vám kdokoliv při první konzultaci ohledně platnosti/neplatnosti řekl, že ta nájemní smlouva je platná a nejlepší cestou k jejímu zrušení je uzavření dohody na ukončení smlouvy..... ale ne, vy jste se rozhodl pro taktiku kozel zahradníkem, dojel na to - a vinu hledáte všude jinde, jenom ne u sebe. Uvědomte si, že pokud vám za pravdu nedává vůbec nikdo, že chyba asi bude ve vašem uvažování.

Pane Čejko, snad si vaši pozornost ani nezasloužím.

Soudcovský slib:

„Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“

Rozumíte termínům vědomí a svědomí? Vědomí jsou znalosti a svědomí je soudcovská čest. Trváte na tom, že soudce nesmí použít své svědomí při rozhodování?

Jak je možné, že se ministr spravedlnosti omluvil obviněným v kauze Tluchoř?  Můžete to zdůvodnit? Jestli ano, jaké kroky učinil ministr (nebo třeba soudci), aby k podobným skutečnostem nedocházelo?

Jak jste přišel k tomu, že obě strany sporu nemají před soudem rovná práva? Pouze tehdy, když soudce I. st. vydá takové rozhodnutí, které něco přikazuje žalující straně. Třeba v rozporu se zdravým rozumem soudkyně přikáže, aby spor řešil ČTÚ, u kterého již řízení proběhlo, nebo když přikáže, aby účastníkem sporu byla třetí osoba, která může mít libovolný názor na řešení. To je obvyklá „finta“ soudců, jak vytvářet obstrukce, ale takové postupy Ústava zakazuje. Soudce je povinen zajistit takové činnosti před rozhodnutím.

Výklad zákonného soudce je krásným příkladem. Viz kauza Čunek.

Můžete mi definovat, jak je definovaná vyvratitelná právní domněnka? Kriteriem každé domněnky je její pravdivost, nepravdivost nebo neurčitost. Jestliže matematika stanovila kriteria pro pravdivost hypotézy, právníci by tato kriteria měli akceptovat. Bohužel tak nečiní.

Jak jste přišel na to, že nemám právo zříci se soudce, který v I. st. rozhodl? Toto právo nesporně mám, protože mi ho nikdo neodebral. Bohužel soudci ho neuzávají, ale skutečnost, že mi Osř odebral právo podat dovolání, nebo dokonce stížnost k ÚS, to všichni soudci respektují.

Nezlobte se, ale už vám na vaše dlouhé a málo logické úvahy odpovídat nebudu.

Co je právní domněnka vysvětluji zde:

http://janpavelka.blog.idnes.cz/c/463802/zakonne-domnenky-a-dukaz-opaku.html

Právní domněnka je něco o čem nevíme jestli je pravda, ale ze všeobecné zkušenosti se DOMNÍVÁME že je to pravda. Příkladem jsou již opakovaně zmiňované domněnky otcovství. (Např. to, že když vdaná žena porodí dítě, automaticky se bere že otcem dítěte je její manžel). Pokud tento není otcem, musí tuto domněnku vyvrátit tím že prokáže OPAK! Například testy DNA.

Toto je vyvratitelná právní domněnka a s ní související důkaz opaku

Takto je definováno v paragrafu 133 o.s.ř. a stejně to bylo definováno i v paragrafu 270 za Rakouska Uherska. Důkaz opaku definovaný v procesních předpisech nikdy neměl nic společného s důkazem sporem který je znám v matematice.

Jestli jste si toto odvodil sám, tak jste dospěl k chybnému závěru.

Jestli Vám to někdo řekl, tak Vás uvedl v omyl.