David Gilmour v Pule

Kytarista a hlas Pink Floyd si na letošní a příští rok přichystal první turné k prvnímu novému albu po dlouhých devíti letech. Podotknu, že tohle nebude žádná ucelená reportáž, spíš útržkovitý nesourodý komentář o emocích.

Letošní evropské turné tvoří 10 koncertů, z toho jich je však rovnou polovina v londýnské Royal Albert Hall, kam navíc téměř nebylo možné sehnat lístky. Ono teda bylo nutné spěchat u všech koncertů turné, protože co si pamatuju, tak všechny koncerty oznámené v původní tiskové zprávě (některé termíny v Albert Hall se přidávaly později) byly v necelých třech hodinách kompletně vyprodané - takže dostat se k lístku bylo skoro jako vyhrát v loterii.

Při pohledu na termíny bylo evidentní, že pro českého diváka jsou nejpříznivější data v chorvatské Pule a německém Oberhausenu. Rozhodující faktory při konečném rozhodování byly tři - lístky do Oberhausenu bylo téměř nemožné koupit mimo Německo; koncert v Oberhausenu je v klasické velké moderní sportovní hale, zatímco v Pule v nejzachovalejším římském amfiteátru na světě a nakonec - lístky do Oberhausenu byly výrazně dražší, než do Puly. Při vědomí toho, že Pula navíc celé turné zahajuje a proběhne v sobotu, nebylo rozhodování o volbě vlastně ani příliš těžké.

Po nákupu lístků jsme tedy s naší skupinkou šílenců vymýšleli, jak se vlastně na místo dostat - nakonec jsme se rozhodli pro výlet na otočku - v pátek večer odjezd, někdy v průběhu neděle návrat. Cestu nemá cenu popisovat, jenom musím říct, že česká D1 musí být opravdu jedna z nejhorších dálnic v Evropě, protože navzdory relativní čerstvosti nás všech, byla právě cesta po ní tou nejúmornější! Přeskočím spoustu nezajímavých nesmyslů během cesty (jako nocování snad v pětistupňovém chladu někde na odpočívadle ve Slovinsku) a rovnou ke koncertu.

Jak asi tušíte - místo koncertu mělo obrovský vliv na celkový dojem z koncertu. Nádherné místo, obrovský kontrast oproti běžným koncertům v hokejové hale. Pódium bylo navíc umístěno na západní straně, takže pokud někdo seděl na protější tribuně, mohl se kochat překrásnou scenérií - pódium, zeď amfiteátru a na pozadí hra barev tvořená zapadajícím sluncem - prostě dechberoucí!
 

Tato šňůra propaguje nové sólové album Davida Gilmoura nazvané Rattle That Lock - dalo se tedy očekávat, že značná část setlistu bude zaměřena na nové věci, které člověk ještě povětšinou nemohl slyšet, protože album vychází až tento pátek (18. září), přesto - promo singl Rattle That Lock publikum už evidentně dobře znalo. Blok třech novinek, které koncert začaly (instrumentální náladovka 5AM, Rattle That Lock a Faces Of Stone) vyzněl znamenitě - perfektní dokonale vyvážený zvuk, každý jednotlivý nástroj krásně oddělený, čisté zpěvy - prostě paráda. Musím rovněž přiznat, že chladnější Rattle That Lock naživo zněla mnohem lépe a energičtěji, než v promo klipech.

Následuje Wish You Were Here.... a co se to děje? Mně vlhnou oči. Prostě nepopsatelné! Nechci tu popisovat skladbu po skladbě, jenom řeknu, že obdobné pocity, jako při Wish, Us and Them a hlavně High Hopes (to závěrečný sólo...) jsem v životě na žádném koncertu nezažil (a že jsem jich už viděl....). Konec prvního setu - sakra seber se člověče! Když ono je to tak nádherný - a nepotrvá to věčně - ta víc než hodina utekla jak okamžik! Podivná míchanice pocitů a emocí člověka provází po celý koncert - chcete si užít mimořádný hudební zážitek, a zároveň víte, že je to naprosto jedinečná událost, která se už pro vás osobně už asi nezopakuje - a taky víte, že má konec - a ten si zoufale nepřejete - kéž by to mohlo trvat věčnost a nikdy neskončit!

Ok, za chvíli začne druhá půlka - seber se, snaž se víc soustředit a už žádný slabošský slzy, jasný?! Tohle hrdinský předsevzetí nevydrží ani pět minut - začíná Shine On You Crazy Diamond a je to tu zase - tak se tomu prostě podvolíte, protože tenhle souboj emocí prostě neukočírujete - a tak se tomu poddáte. 

Stařičká nádherná Fat Old Sun, On An Island a krátký blok novinek.... a sakra konec už se určitě taky blíží!! To snad nemůže být pravda.... A pak šok! Jedna z mých nejoblíbenějších skladeb Pink Floyd vůbec - Sorrow!!! Husí kůže snad úplně všude........ jak ten chlapík dokáže TAKOVEJ zvuk z "obyčejnýho" Stratocastera dostat?!

Run Like Hell - neskutečně efektní světelné představení.... a sakra - je to tu, konec. Celý amfiteátr na nohou - měl jsem dojem, že tleskaj i sekuriťáci! Páni to teda bylo..... ale samozřejmě, nějakej přídavek snad při týhle atmosféře přijít musí!

Time - Breathe (reprise) a ano, ta samozřejmá věc taky! Dvě a půl hodiny čistého času (plus k tomu půlhodinová přestávka, vhodná akorát tak na to, abyste se dali trochu dohromady) uteklo snad rychlejš než dvouminutové čekání na metro.... Ano, čas je relativní a někdy byste si přáli aby neexistoval - a některé věci prostě konec NIKDY neměly - kéž by se dalo vstoupit do nějaký časový smyčky.....

Závěrečné veleslavné sólo Comfortably Numb a tam už prostě na všechno kašlete - je úplně jedno, že bulíte jak želva - a lidi kolem vás taky.... ta hudba má prostě neskutečnou sílu! Konec, tentokrát definitivní - obligátní "thank you very much indeed".... a první co vás napadne je "kde seženu lístky na příště?" - a pak si uvědomíte, že musíte zpátky domů a stejně je celé turné vyprodané (pokud nehodláte dát nehorázný majlant překupníkům).... A tak jste nakonec rádi, že jste si ještě před koncertem koupili něco v merchi - a nepojedete domů úplně s prázdnou - ale ta klasická pokoncertní "depka" přijde, já to vím - 4 měsíce čekání a pak nejrychlejší 3 hodiny vašeho života a to, na co jste se 4 měsíce těšili, je pryč jak pára nad hrncem..... a sakra, tady vážně žádný příště asi nebude! I když.... kdo ví, jak to nakonec dopadne s Vratislaví v červnu? Naděje žije!
 

Setlist:
5am
Rattle That Lock
Faces Of Stone
Wish You Were Here
A Boat Lies Waiting
The Blue
Money
Us And Them
In Any Tongue
High Hopes
--
Astronomy Domine
Shine On You Crazy Diamond
Fat Old Sun
On An Island
The Girl In The Yellow Dress
Today
Sorrow
Run Like Hell
--
Time
Breathe (reprise)
Comfortably Numb

P. S.: já si jenom neodpustím jeden komentář pro zasvěcené floydaře - Watersovu Zeď jsem u nás viděl 2x, stejně tak jsem viděl jeho turné k Dark Side Of The Moon (ten koncert mimochodem považuju za lepší než následné Zdi), ale TOHLE bylo o kategorii jinde - až jsem byl sám v šoku, čekal jsem "něco obdobnýho" jako byly Watersovy koncerty, ale tohle byl koncert z úplně jiné galaxie - a ano, mnohem lepší!