Už vás jsou milióny, dezoláti?

Rychlostí blesku se internetem šíří mezi lidmi proruská ideologie. Člověk by měl i pocit, že nás (normální?) brzy zašlapou do země.

Jenže, je tomu tak skutečně? Jsou opravdu všichni dezoláti? Bude jich zřejmě dost, ale milióny určitě ne.

Většinou to jsou jen výkřiky do tmy, kdy se jedinec snaží přiklonit k nějakému názoru, aniž by měl relevantní informace, nebo je daný člověk prostě jen hloupý a ovlivnitelný. Pokud by byli všichni lidé chytří, tak by bylo bezpředmětné si třeba přečíst někde něco o tom, že někdo tvrdí, že je Země placatá. A že takových lidí, kteří tomu věří, je více než dost.

Moje generace kdysi nesnášela SSSR (a po tom výplachu mozků se není čemu divit), a obdivovala Západ. Přitom jsme o Západu věděli téměř nic.

Padla totalita a moje generace KONEČNĚ mohla někam vycestovat. Co bylo první zjištění? Že jsme na západ přijeli s řízkama, s minimem financí a oblečení jako vidláci. Mnoho z nás začalo někde na západě pracovat, ale byli jsme brání jako nuly, jako podřadná pracovní síla. Nikdy nezapomenu, jak jsem si v Madridu našel první práci na stavbě. Já tam byl jediný Slovan, který se nedomluvil vůbec s nikým. A domluvit se s některými národnostními skupinami bylo obtížné i za pomocí rukou a nohou. Pro všechny jsem byl stejně stále jen komunista z východu.

Tehdy jsem stál každé ráno v 6 na předem určeném místě u křižovatky. Přijel mikrobus, vystoupil něco jako předák a vzal tolik lidí, kolik ten den potřeboval. Byly dny, kdy jsem měl peška. Jenže pak si všimli, že my, Slezští chachaři, se práce nebojíme, jsme manuálně zruční a to v mnoha oborech. Takže jsem měl za pár týdnů stálou práci a už jsem nemusel stát nikde na křižovatce. Normálně jsem ráno jel přímo do práce. A časem jsem se stal předákem sám.

Jestli mě totáč něčemu naučil, tak makat na baráku a zahradě, což mi po revoluci v novém světě pomohlo. Táta byl doktor přírodních věd, ale barák (prdlajs barák, darabiznu) zrenovoval komplet sám a dílnu měl vybavenou tak, že ji používám ještě dnes i já. Za to mu jsem maximálně vděčný. Toto nás naučil socialismus. Pomoz si sám. Postav vlastníma rukama barák, zásaď strom... a syna máš kde? A hlavně se postarej sám o sebe, buď kreativní a vždy připraven využít příležitosti.

Pro idioty, kteří by chtěli rozumovat... Táta byl chytrý chlap. Nikdy nevstoupil do strany stran, ale VUML udělat prostě musel. Doktorem přírodních věd se stal hlavně proto, že byl vynikající fyzik. Byl to také vynikající muzikant, který krásně zpíval a uměl hrát na housle, kytaru, klávesy, bicí a saxofon.

Na tom imperialistickém západě jsem přišel přesně na to, co chci, a proč jej chci. Postarat se sám o sebe a časem o rodinu. Nebýt líný, makat, mít za to náležitou odměnu a žít si dle vlastních představ. A pokud odměna náležitá není, jít jinam. K tomu možnost kšeftovat (legálně) se vším možným a hlavně dělat to, co mě baví. Ne to, kde mě strana a vláda potřebuje. A v něčem vynikat je odrazová meta se o sebe postarat sám více než dobrá.

Za ta desetiletí se situace změnila. Dnešní mladí vůbec netuší, čím jsme si v sedmdesátých letech jako děti, v osmdesátých jako puboši, a v devadesátých jako čerstvě dospělí prošli. Vůbec netuší že Sovětský svaz byla mírová hráz a že západní Německo smrdělo imperialistickýn smradem. A proč by to měli vědět? To základní by o tom vědět měli, aby tušili, že diktatura proletariátu je jen obyčejná diktatura bez cíle. Oni mají však hlavně vědět, že když něco dokázat chci, tak "prohnilý Západ" je stále ta nejlepší cesta.

Proč by také dopodrobna měli vědět, čím jsme si prošli my, jejich rodiče, a v neposlední řadě jejich prarodiče. Vždyť jim to je jedno. Já také o čistkách padesátých let něco věděl, ale neuměl si je pořádně představit. Až časem, s nabytými vědomostmi, jsem pochopil, co to tehdy bylo za pakárnu a kolik lidí to stálo život, nebo zničenou kariéru. Až v devadesátkach na Západě jsem konečně poznal, že bez práce koláče opravdu nejsou. A že dnešní slibovaný pečený holub do huby sám nepřiletí, i kdybych v Agrofert věřil. Stále jsme svobodní s nekonečným počtem možnosti a ani Babiš s tím nebude chtít nikam hnout.

Dezoláti mezi námi bezesporu jsou. Jsou i zde na blogu. Ale jsou zde i tací, kteří mají na daný stav jen a pouze jiný názor a nevyznávají naše, moje hodnoty. Každý nemůže mít mé zkušenosti a nemusí být spokojen s mým stylem života. A proč ne. Stále si myslím, že se může zdát, že jsme na jiném konci názorové barikády, ale v konečném důsledku (úplně ta krajní varianta), budeme stejně táhnout za stejný konec provazu. Až na vyjímky, o kterých se konkrétně nechci zmiňovat.

V následujících SVOBODNÝCH volbách se pak opět můžeme pohádat jako psi. Mělo by to snad být jinak? Není přesně tohle známka svobody a demokracie?