Už nemusím nikdy pracovat, vyhrál jsem 150.000 EUR

Co asi všichni majitelé velkokapacitních serverů se všemi těmi informacemi vlastně dělají? A jsou ty informace opravdu jejich, a mají nad nimi kontrolu? 

I když mám zapnutou antispamovou ochranu, přesto jí sem tam projde nevyžádaný e-mail. Mobil mi také velice často nabízí služby někoho, u koho nepředpokládám, že mé číslo vytočil jen tak náhodou. A také do schránky zapluje dopis organizace, o které jsem v životě neslyšel. Většina těchto má jen jeden úkol. Zisk.

Nedá se spočítat kolikrát jsem už za život někam vypisoval adresu, tel. číslo, a kolikrát jsem už byl nucen uvést číslo rodné. Ale s jistotou vím, že tyto údaje nezůstanou jen u toho, komu jsem je poskytl. A vzhledem k tomu, že mne s železnou pravidelností kontaktují e-maily z ciziny, u kterých si odesílatel ani nedává práci s řádným překladem, ale rovnou použije překlad internetový, tak si říkám, ve které daleké cizině se moje údaje asi tak toulají. Aniž bych to nějak ovlivnil, znají mě podrobně v končinách, které nenavštívím ani ve snech.

Pokud by tedy neexistoval výnosný obchod s osobními údaji, jak asi bych přišel ke kamarádce se zajímavým jménem Kara Brant? Vždyť bych se nikdy nedozvěděl, že můj e-mailový účet vyhrál 150 tisíc EUR. A nikdy bych se nedozvěděl, že jsem sice vyhrál, ale že mám kontaktovat oddělení REKLAMACÍ, kde na mě netrpělivě čeká další potencionální kamarád Anthony Oliver. Vždyť já bych se vlastní aktivitou nikdy nemohl dostat do losování k někomu, kdo jen tak rozdává stovky tisíc EUR. Vždyť to losování bylo až ve španělské Barceloně a prováděla jej firma z americké Floridy. A také bych nikdy nezjistil, že mi sice píše kamarádka Kara, ale ve skutečnosti to je pan Espinoza Garcia.