A potom jsou zde taky lidé co Evropu 2 nikdy neposlouchali a netušili, že nějaký Hezucký vůbec existuje až do doby kdy se o něm psalo každý den. Skončilo to, zapomeňme.

Ano, a jà k ním patřím. Já až do nedávna o existenci pana Hezuckého nevěděl. Nicméně zemřel poměrně mladý a je mi to líto.

Já ho nějak cíleně neposlouchal, Evropu2 puštěnou nemám, nicméně jsem věděl, kdo to je. Jeho smrt je neštěstí a tragedie nejen pro jeho blízké. Nicméně každodenní hlášení o jeho stavu, Marešovy reportáže z nemocnice a úvahy o tom, jak dlouho vydrží mi přišly fakt přes čáru. Mnozí z údajných kamarádů se už připravují na exhibice před fotoaparáty na pohřbu.

Dovolím si malou parafrázi - nehodlám nikomu upírat jeho schopnosti a to, co pro nás udělal. Ale co mi přijde jako vrchol nevkusu, je v přeneseném slova smyslu stát u lože umírajícího a jako ve westernech ztvárněný sup číhat, kdy vydechne naposledy. Neházejme to vše jen na bulvár, kdyby lidé tohle nežádali, ani by si neškrtl.

Zkusím udělat malé srovnání. Téměř přesně před rokem zemřel Jiří „Oskar“ Petráček. Vynikající kreslíř, autor mnoha komiksů a obrázků, kterým rozdával radost - a to i přes poměrně značný handicap, kdy nešťastnou náhodou přišel o čtyři prsty na ruce. Jeho kresby určitě zná mnoho lidí, ale protože nebyl „na očích“ každý den, jeho odchod zaznamenal málokdo, i když co do své tvorby by si jistě zasloužil větší pozornost.

Jak jsem uvedl jinde, s Patrikem jsem se setkával častěji, než jsem ho poslouchal. Bylo to příjemné a milé, takže je mi za něj líto, že poslední dny musel prožívat jako štvanec - a stejně tak si říkám, kolik naprosto nejlepších kamarádů najednou měl. Nikdy předtím o něm nemluvili...

Já měl s Hezuckým strašně hezký vztah. Já nezajímal jeho, on nezajímal mě.

Tak to zůstalo dokud neumřel a on neschází mě a já nescházím jemu.

A co z toho vyplývá? Nic. Stejně jako ze všech věcí vycházejících z bulváru. Jestliže je pro někoho bulvár guilty pleasure, vůbec nic proti tomu nemám. Mám svoje hříšky. Ale prosím, nevnucujte to ostatním.

Někteří uvádějí, že Patrika neznali, já jsem ho znát "musel", protože jsem v 90. letech působil externě v jednom západočeském FM rádiu, které postupně ovládla Evropa 2. Dávno tomu. Patrikova náhlá nemoc a rychlý odchod mě zaskočily - a připomněly mi biblická slova: Nevíte dne ani hodiny... --- Mediální pokrytí jeho odcházení vnímám jako charakteristiku doby. Je to poněkud "nespravedlivé", ale taková je realita: odchod mnohdy nesrovnatelně významnějších osobností bývá odbyt "notickou", u jiných je to téměř live přenos. --- Rodině hodně sil a - RIP. A ano, v médiích zůstane Patrikova stopa nesmazatelná.

Každý človek, žije iný život, má osobité postoje, názory, obklopuje sa inými ľuďmi, je originálom. Jedno však máme všetci spoločné.

R.I.P.

Petře a .

Děkuji 🙂

O existenci Patrika jsem se dozvěděl asi přes 2 měsíci a o panu Marešovi asi před 2 lety...No nyní už jsem v obraze. Každopádně RIP nejen jemu ale všem tragicky předčasně zemřelým...

Vidím to stejně

Tak nějak shrnutí co to je život, nebo aspoň jeho maličký zlomek, za to díky. A udělal jsem si díky vašemu článku inventuru a mám to pořád stejně, jsou mi bližší kadeřnice (traktoristi, elektrikáři, učitelé...) než tamti...