Umírání za přítomnosti bulváru. Proč ne.

Zemřel Patrik Hezucký. Člověk, kterého jsem osobně neznal, ale jeho umírání jsem byl každodenním svědkem. Shodou okolností v den, kdy umřel Patrik, umřela i manželka mého kamaráda.

Zanechala zde jejich společnou dceru zhruba ve věku Patrikova syna. Kamarád pro svou manželku dělal do posledních chvil možné i nemožné, jen aby ji ulehčil odcházení, které bylo nevyhnutelné. Doslova dřel, aby vydělal dost peněz na léčbu, kterou již pojišťovna odmítala proplácet, i když všichni věděli, že se mílovými kroky blíží konec. Není velký rozdíl mezi kamarádem a jeho blízkými a rodinou Patrika a jeho blízkými v přístupu k jejich umírání. Rozdíl je v tom, že o Patrikově odchodu věděla téměř celá republika. A proč by vlastně vědět neměla?

V úplných začátcích Mareše a Hezuckého na Evropě 2 jsem jezdil po republice jako obchoďák. Každé ráno jsem jejich show poslouchal v rádiu a každé ráno se řechtal. Od pondělí do čtvrtečního večera jsem byl na cestách. Vždy jsem vyjížděl nejpozději v šest ráno a ti dva mě čtyři rána v tydnu bavili. Naivní humor, který jsem oběma věřil. Pamatuji si i na 11. září 2001, kdy narazilo první letadlo do jednoho z "dvojčat". Nikdo tehdy nevěděl co se děje, a ti dva vše po svém komentovali. Oba byli v rozhlase výborní a parťáci, ze kterých bylo cítit, že se vzájemně respektují.

Můžeme si říkat co chceme, ale Patrik byl v showbyznysu persona. Vtipný, pohotový a nebyl to žádný blbeček. I když některé jeho televizní pořady jako blbečkovské vypadaly. To už je holt daň jeho řemesla. Patrik byl svým způsobem celebrita a žil tímto životem, i když se možná jako celebrita nechoval.

Žena mého kamaráda žádná celebrita nebyla. Byla to kadeřnice v okresním městě se spoustou známých v naší okresní sociální bublině. Její manžel je řemeslník, na kterého se člověk může spolehnout, že odvede svoji práci na výbornou a v termínu, který určí. Cokoli jsem na domě ohledně elektrické sítě potřeboval, volal jsem jen jemu. Nikoho jiného nepotřebuji a klidně si počkám, až bude mít volno mezi jinými zakázkami. Pro mě profík, se kterým jsem cenu zakázky nikdy neřešil. Z mé strany maximální důvěra, kterou on nikdy nezneužil.

Patrik Hezucký z tohoto světa odešel za přítomnosti každodenních informací kdo u něj strávil noc, kdo se za ním zastavil na návštěvu, kdo se za ním ještě zastaví. Umíral, a my jsme věděli o jeho posledních chvílích mnohé. Kamarádova žena umírala a vy jste nevěděli vůbec nic. Není na tom nic divného. Patrik byl člověk, který oslovoval denně, po dobu téměř třiceti let statisíce, milióny posluchačů. Nemuseli jste poslouchat v rádiu jeho ranní show, ale většina z vás věděla, kdo Patrik Hezucký je.

Není rozdílu ve smrti Patrika a manželkou mého kamaráda. Oba si vytrpěli své, ale oba odcházeli z tohoto světa obklopeni svými nejbližšími, kteří pro ně byli ochotni udělat i nemožné. Jen o Patrikovi to věděla celá republika. A na tom není nic divného.

Oba budou mít svůj pohřeb možná i ve stejný den, na kterém se s nimi přijdou rozloučit jejich nejbližší. Patrik Hezucký byl bavič a o jeho pohřbu uslyšíme ještě mnohé mnoho dní. Mimo jiné i to, kdo přišel jak oblečený, kdo plakal, i kdo nepřišel. Na pohřeb manželky kamaráda přijdou stejně tak všichni možní známí, ale neprečtete si o něm ani řádku. Přesto se s nimi oběma rozloučí rodiny i přátelé úplně stejně. Na druhém břehu se třeba oba potkají a pokecají o tom, kdo měl na jejich pohřbu jaké oblečení, kdo vypadal jako debil a kdo smutek jen hrál pro kamery. Resp. u Patrika je hraný smutek na kamery více pravděpodobnější. Pak třeba Patrika, u nebeské brány, manželka kamaráda ostříhá a oholí, a oba zároveň vstoupí tam, kde žádný z nás živých netuší, jak to vlastně funguje.