Mým “rodným domem” byla větší vila po nějaké bohatší německé rodině v Děčíně. Grandiózní rozhledy na blízká i vzdálená krajinná panoramata, sklepní byt pro správce, větší počet pokojů pro rodinu pana majitele v přízemí a v 1. patře, dva pokojíky pro služebnický personál v podkroví. WC, koupelny a balkón v každém patře, velká pěstěná romantická zahrada a starořímská pompejská plastika na fasádě k tomu inclusive, po válce vše předěláno na 4 velmi slušné byty pro personál sousedící nemocnice.

Jako prcek jsem si tam často hrával u vrat a u plotu, když tu jednou v první půli šedesátek šla tou naší jindy zcela prázdnou ulicí jakási skupina lidí nějak divně oblečených, barevněji a vyžehleněji nějak víc, než u nás bývalo zvykem. Vedl ji jakýsi ukecaný staroušek, kterého doprovázela buclatá tetka s kulatým strejdou a byl tam i nějakej prcek, co mi moh bejt kámošem. Zastavili se před vstupem do “našeho” domu, ten nejstarší jim postupně ukazoval na ty reliéfy na fasádě, na každou postavu a džbánek, co tam byl, na každý ten tis, kleč, rododendron, schody a lavičku na “naší” zahradě, dokonce i na okénko “mého” záchodu, co jsem se tam onehdá zamknul a táta mě tím okýnkem musel zvenčí ze žebříku vysvobozovat, tak ten děda na ně ukázal taky a s pochicháváním k tomu něco vyprávěl, skoro jako by se tam taky tak někdy zamknul, akorát to ale říkal jakousi divnou řečí asi jako “drferslámem máfen vozy strká ven”, ale oni tomu rozuměli, páč asi chodili do nějaký jazykový školy, a ten děda furt na něco ukazoval a vždycky k tomu něco veselého zablablal, což ostatní rozesmálo, kývali mu na to hlavami..., jenže v tom si všimli mně. Ztichli a tak nějak divně jako zpráskaní psi se rychle vypařili kdovíkam a já nevěděl proč - a o to víc mi to ulpělo v hlavě. Škoda, že mí rodiče tenkrát byli v práci, protože třeba by se s nimi dali do řeči, pozvali je “k nám” domů... a tak.

Podobných příběhů u nás bylo také hodně. Já s rodinou bývalých majitelů v kontaktu nejsem. Ale můj nejlepší kamarád, který bydlí ob 4 domy od nás, je s původní rodinou stále v kontaktu. Před pár lety byli kamarád s manželkou na návštěvě u původní rodiny v Německu.

Po revoluci by mě ani ve snu nenapadlo,

že by naší rodině mohl být zabaven majetek, který právoplatně získala v roce 1975. A přece se tak v roce 1994 stalo. Bez náhrady. Strašit nechci, ale od té doby jsem opatrný.

Asi to nebude váš případ. Moje spolužačka že základky bydlela tři ulice ode mě. Celá rodina emigrovala, jejich dům propadl státu a získala jej jiná rodina. Spolužačka se po sametu vrátila a soudně získala dům zpět. Nevím, za jakých podmínek, ale vůči té rodině, která dům od státu koupila a musela se následně vystěhovat, se mi to také nelíbí.

Trochu jinou záležitost :

Lichtenštejnové u českých soudů opakovaně neuspěli a obrátili se také na Evropský soud pro lidská práva (ESLP). Princ Alois informoval prezidenta Pavla, že Lichtenštejnsko má zájem o mimosoudní řešení sporu o majetek (např. zámky Lednice a Valtice) a náš pán prezident Pavel v této záležitosti působí jako prostředník a návrhy předal české vládě. Lichtenštejnsko zdůrazňuje, že nechce zpochybňovat Benešovy dekrety jako takové, ale usiluje o narovnání historické křivdy. A jsou tu další nároky na hrad Bouzov či Sovinec...atd. A to jsou ty možné žaloby jednotlivců, které se mohou znovu "rozjet"...

Jo pane Nikl s takovou situací prostě musíte žít. Pokud je mi ovšem známo, nepatří Lichtensteinsko ke krajanskému sdružení nebo se mýlím?

Nebýt humbuku provázejícího těžbu politického kapitálu, většina by celý ten krajanský sjezd zaznamenala jen v rámci periferního vidění.

Z těch účelových a toxickým kalem umouněných těžařů je mi lehce nevolno. Naštěstí na zvracení to není. Vám karma

Ano, nebýt těch, kteří z toho těží své politické kryptoměny, štěkl by maximálně regionální pes 👍

O konkrétní budovy či pozemky se nemusí nikdo bát. Pokud by někdy v budoucnu mělo (hypoteticky) dojít k prolomení Benešových dekretů, zřejmě by šlo ze strany Německa o formu nějaké globální náhrady. V tom případě by ale ČR mohla otevřít otázku válečných reparací, která také není zcela uzavřena, takže by nakonec nula od nuly pošla. Už jen proto k tomu nikdy nedojde.

Souhlasím. Mám stejný názor

Jako relevantní považuji reakci těch, kterých se to přímo týká. Rodiče se do "baráku po Němcích" přestěhovali hned po válce a dodnes v něm bydlím. Protože si dobře pamatovali dobu ( otec ročník 1900 matka 1916)nebylo jim příjemné okukování a focení. Věděli o nich svoje. Na žádosti o prohlídnutí interiérů reagovali odmítnutím. Je mi ale jasné, že se přišli podívat, kde žili jejich předci a že navrácení nehrozí. Průvodním jevem bylo, že třeba v případě Svitav, kde žilo 90 % Němců, město zůstalo prakticky vysídlené, ale v archivu města jsou fotky, kdy město bylo zaplaveno hákovými kříži a velkou slávou vítáno při projíždění německých vojsk, ostatně stejně jako rudými po roce 1948. Kdo v té době nežil, je tak trošku mimo mísu a spojí se s poučkami.

Nedávno jsem se díval na film o našem městě, kde nejdříve všude vlály vlajky s hákovým křížem a pak střih, vlajky rudé se srpem a kladivem. Časový rozdíl mezi těmito snímky nebyl ani deset let.

Nevím jak uvažují sudetští Němci, ale pokud bych já byla potomek někoho z vyhnaných sudetskych Němců a věděla bych, že.. "někde tam.. Kde žila moje prababička. A měla tam statek a pole.." řeknu to zcela upřímně, já bych ten dům chtěla. A jelikož bych byla přesvědčena, že českým státem mi byla způsobena křivda, usilovala bych o to, aby mi dům byl vrácen.

Toto je jen vás subjektivní a čisté materialisticky zabarvený pohled na daný problém.

Krajanský sjezd byl na okraji mého zájmu.

Ale... Nemohu pominout některé politické souvislosti. Fakt, že BP chválí demokratické proevropské strany a vráží klín do už tak dost rozděleného národa, mě znepokojil. Ten jeho dnešní rozhovor by si měl každý přečíst.

Do Brna nepojedu, ale dění kolem sjezdu budu sledovat. Návštěvy na Hradě, jednotnou zahraniční politiku vlády a prezidenta, projevy opozičních politiků... Historickou zkušenost čas tak rychle nevymaže.

Já z toho strach nemám. Mám strach z dnešního směřování světových politiků jako je Putin a Trump. O Putinovi vím dlouho, že to je nevyzpytatelné zlo, Trump mě o tom samém přesvědčuje víc a víc. A myslím si, že daleko dříve, než by nás mělo zasáhnout prolomení Benešových dekretů, nás zasáhne politika jednoho, druhého, obou.

"Naši lidi" Vás vyvedou z omylu i z naivity.

Žel, strašení je v této části společnosti spolehlivou mucholapkou na hlasy novodobých "vlastnenců" ve volbách.

Ode mne karma.

Souhlasím. Strašení je v současnosti nejdůležitější. Kdo nestraší s námi, straší proti nám

Patří mi domek na vsi v západočeském pohraničí, který si za první republiky postavili mí prarodiče a já jsem jej zdědil. Děda byl Čech, babi Němka a tak tu po válce zůstali narozdíl od většiny německých sousedů. Většina chalup ve vsi však patřila Němcům a po válce byla znovuosídlena. Dnes většinou slouží jako rekreační chalupy pro lidi z měst.

Vysídlení Němci se sem začali vracet na návštěvy v polovině šedesátých let. Po roce 1968 návštěvy ustaly a v menší míře se obnovily po roce 1989. K žádným kontroverzím tu nedocházelo. Teď sem už z bývalých krajanů téměř nikdo nejezdí, jednoduše proto, že ti, co se tu narodili, už snad ani nežijí. Tady ve vsi tudíž žádné obavy nebo nejistota nejsou.

Stejně tak není žádná nejistota u nás. Je to jen vytváření pocitu co by bylo kdyby bylo. Nic víc.