Sudety a já

Bydlím v domě po odsunutých sudetských Němcích. Mám se bát, že o dům přijdu? Ne, nebojím se. Čeho? On si vážně někdo myslí, že bych měl o dům přijít?

Na dům dostal po válce dekret praděda a ještě jedna rodina. Praděda nakonec za dům zaplatil tehdejších 40 tis. (tehdy asi pálka) a od té doby je dům jen naší rodiny. Původní plány domu jsou z r. 1928. Já v něm žiju celý svůj život.

Pamatuji ještě kachláky v obýváku, pak plynové topení v každém pokoji zvlášť a následně ústřední topení pro celý dům. Pamatuji ve spodním bytě velkou kuchyň pro celý dům a v patře velkou koupelnu pro celý dům. A pamatuji v chodbě v přízemí zvonek na služku, který vedl do mrňavého pokojíčku na půdě.

Je 81 let po válce a do domu investoval můj praděda, děda, táta a já. Dům dnes vypadá úplně jinak než ve 40. letech a kdo obývá sto let starý dům, má představu, jak a kolik se do něj investovalo a stále investuje.

Je mi úplně jedno, jaký sjezd sudeťáků se v Brně bude konat a kdo se jej zúčastní. On si dnes vážně někdo myslí, že sem sudeťáci napochodují a dům mi vezmou? Nebo, že budu muset ze svých peněz potomky bývalé rodiny (jen tak na okraj, členy SS) nějak vyplácet?

Slyším jen strašení. Strašení vším možným u nás poslední dobou důkladně zakořenilo. A nejeden se v tom výžíva a situace zneužívá. To sem dříve napochoduje Rudá armáda, armáda KLDR, armáda Čínské lidové demokratické republiky, nebo Al-Kájda. Při každém z těchto scénářů se budu bát. Dnes se však nebojím. Nemám čeho.

Pokud si někdo myslíte a jste přesvědčen o tom, že bych se měl sudeťáků bát, napište svůj názor do diskuse. Pokud bude slušný a věcný, pak uvítám jakýkoli.