Zdvažovala jsem, jestli Vás navést na nějaké své dřívější psaní... a nakonec to zkusím. Máte-li chuť a čas, mrkněte třeba sem:

https://majova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=422899

Nevím, jestli se to po letech ještě počítá, ale dal jsem za ten článek karmu. Přesně tak by to mělo vypadat, přesně tak by se měly kamínky vyskládat a tak by mělo uvažování o střídavce probíhat. Rozvod je pakárna, ale když se člověku podaří odhodit vlastní vnitřní naštvání a bude uvažovat hlavně nad budoucností svých dětí a ne nad tím, jak prtnerku, partnera ještě víc sejme, je na nejlepší cestě svým dětem neublížovat.

Za mě střídavá péče ano, ale právě pouze po dohodě obou rodičů. Jenže u nás se do toho opřeli různí aktivisté, kteří požadují střídavou péči vždy a na téhle vlně se bohužel sveze spousta těch, kteří se chtějí většinou partnerce jen pomstít. A dovolávají se soudů a odborů ochrany dítěte a to nikdy nemůže fungovat ve prospěch dítěte. Obecně střídavá péče dětem neškodí, víc než dvě školy a dvě postýlky jim uškodí rodiče, kteří je použijí jako nástroj pomsty. A mnohým z takových rodičů vůbec nedochází, že nejvíc ublíží vlastním dětem.

A ještě jedna věc..střídavkou, kdyby byla běžnější a ženské se jí méně báli, by se dala zastavit celá řádka mimomanželských vztahů ze strany otce.

Ono je jednoduché odcházet z okoukaného vztahu za svěží, odpočatou milenkou. Ale vzít si s sebou vždycky na týden-dva dva naštvané puberťáky...to už je i pro onu chápavou (je snadné chápat tu a tam) milenku dost nářez.

Přemýšlela jsem o vašem článku dneska cestou autobusem. Promítala jsem si "naši" střídavku a přemýšlela, jestli něco napsat.

I po dost pekelných zkušenostech si myslím, že to není špatný nástroj. Je jen nový a nezvyklý. A dovolila bych si opravit - střídavku (vycházím ze skušenosti se staršími dětmi, tedy řekněme více než 8 let) má smysl využívat, když o ni stojí nejméně dva účastníci ze tří (tedy otec, matka, dítě - libovolná dvojice z nich). Pak ji lze, byť se značným citovým nasazením, zvládnout a čas ukáže, co všichni zvládnou.

Výhoda toho, že děti nepřijdou o otce je neoddiskutovatelná. Má i výhody pro matky (čas pro sebe, právě tu vazbu na otce, který pak lépe spolupracuje). Jen to je pro mámy těžké vidět - střídavka je pořád společenská prohra.

Jen jsem přesvědčena, že děti musí zůstávat v jednom prostředí - jedna škola, jedny kroužky, jedni kamarádi.

Oceňuji Váš příspěvek a je znát, že o "problému" hodně víte. Špatný nástroj to není určitě. Spíše se setkávám s tím, že rodiče řeší převážně sami sebe a dítě používají jako nástroj. Myslím si však, že dítě nemusí zůstat jen v jednom prostředí. Holčička, o které píši v článku, byla od mala zvyklá se s rodiči stěhovat a to nejen v jednom státě. Ona na změny prostředí již byla připravená, pokud to takto zjednodušemě mohu napsat.

Znam pripad kde to idealne klapalo. Otec a matka meli domy pres ulici. Deti mely vse dvakrat a oba rodicove byli relativne rozumni. Obe ty deti jsou dnes uz dospele a nevzpominaji na to dobu spatne.

Ovsem nedovedu si to predstavit, kdyz jeden rodic bude bydlet v Zelezne rude a druhy nekde na Tesinsku.

Psal jsem níže. Tak, jako je člověk od člověka jiný, budou i vhodné podmínky střídavé péče jiné. A může fungovat i na větší vzdálenosti.

Ten příběh je malý zázrak, ale ideální by bylo bydlet poblíž a zachovat dětem školy.

Ano, to je snad nejideálnější stav. Dítě stále ve svém prostředí. Ale jak je vidět na příběhu, funguje to i na vzdálenost přes 2 tis. km.

Připadá mi hrozné, že si dítě zabalí nejnutnější věci, opustí kamarády, změní školu a jede na týden jinam. Kdyby se u dítěte měli střídat rodiče, nikdo by to nechtěl.

Znám to z vyprávění kamarádky, kdy se z dítěte stane smutný turista

Děkuji za přečtení a příspěvek. Na střídavou péči je mnoho pohledů a mnoho názorů. Snad každá střídavka je specifická. A jsou i takové, kdy je z dítěte opravdu jen smutný turista.

zažil jsem jí , ale bydleli jsme v jednom bytě, tak to šlo, jinak by to asi záleželo na samotném dítěti ,jak by to snášelo..

Samozřejmě máte pravdu. Vždy to záleží na tom dítěti.