Já nevěřím v nic, ani v to "něco mezi nebem a zemí", jako mnozí ateisté. Ale ať si každý věří tomu, čemu chce, vymlouvat mu to nebudu. Jen mě někdy štve tendence některých věřících dělat z neznabohů nekulturní, či nějak ochuzené lidi.

Ono to vidíte i níže v diskusi, kdy mi bylo sděleno, že pokud jsem nečetl Bibli, není to nic k chlubení a její znalost patří k základům lidské vzdělání.

Tři knihy, které zabily nejvíc lidí na světě:

1. Bible

2. Korán

3. Atlas hub

S tou třetí knihou to nemá chybu. Rozesmál jste mě.

Zdravím. Zajímavý text.

Zkusím to trochu z jiného pohledu. Je trochu škoda, že jste nečetl Písmo. Protože jediním ze základních atributů víry je tzv. svobodná vůle člověka. Tedy - nejsme, jak se řada ateistů mylně domnívá - "na dálku řízeni", ale můžeme se v kterémkoliv okamžiku našeho žití rozhodnout, co uděláme. Vaše teta celý život sloužila na faře, jak píšete, nejspíše tedy to bylo její svobodné rozhodnutí, které je na stejné úrovni jako to Vaše, ničemu podobnému nevěřit.

To, že se dějí strašlivé věci, není dáno "theodiceou", tedy jakousi úvahou, proč B-h dopouští zlo (téma staré jak lidstvo samo). Odpověď je uvedena výše. Marek Vácha říká, že ten, kdo navšívil Osvětim, ztratil víru nikoli v B-ha, ale člověka. Což tak nějak dokresluje onen filosofický problém theodicei.

Píšete o militantním pojetím víry. Ti, co to provádějí, nejsou ve skutečnosti věřící. Oni se bojí, nejsou si jistí svým vyznáním a jediným způsobem, jak se tak nějak uklidnit, je vyvraždit ty, kteří s nimi tuto jejich frustraci nesdílejí.

Každý člověk něčemu věří - jistě i Vy. Věříte své ženě, přátelům, dětem. Což je v pořádku a zcela normální. Stejně, jako Váš dosavadní "apatheismus" /nezaměňovat prosím s ateismem/. Protože - opět dle Písma, které jste zatím nečetl - je důležité být dobrým člověkem, který to, co mu dáno do vínku, rozmnožuje pro dobro svého okolí. Pokud to děláte, je to mnohem lepší, než opět Vámi popisovaná "barokní" víra, plná zevních projevů při prázdném jádru. A že takových lidí je, netřeba ani na vteřinu pochybovat.

Přeji hezké velikonoční svátky, pane Buriane.

Nejlepší příspěvek v této diskusi. Samozřejmě, že i já nějakou svoji víru mám. Nezatracuji věřící, fandím jim, jen mi je jejich víra k ničemu. Písmo je jistě zajímavé a v mnoha ohledech poučné. Vážně s tím nemám problém.

Jeden z důvodu, proč jsem tento blog napsal, mi výše potvrdil pan Horner ve svém článku. Tam mě v posledním odstavci nejmenoval, ale je více než zřejmě, že reagoval na tento můj blog. Cituji: "...a těch, co je jim víra ukradená je mi upřímně líto. Nejde jen o to, že jsou ohroženi hlubokou samotou nedůvěry, ale také nemají, co rozdávat, protože k tomu nemají žádný důvod."

Přesně o tom já píšu. Pan Horner se zaštiťuje svoji křesťanskou vírou i tím, jak je zřejmé dobrým a všeobjímajícím křesťanem, a přitom nenajde žádnou odvahu mi vše napsat sem do diskuse. Co to je za věřícího, který se chová jako ubožák? Tak se věřící řídí Písmem?Kdybych neuměl rozdávat, neměl pochopení a virů, že dokáži někomu pomoct, nemohl bych dělat svoji práci. A k tomu Bibli ani věřící typu pana Hornera nepotřebuji.

Vám také pěkné Velikonoce.

Moc pěkně napsáno. Mám to dost podobně... Jsem tak trochu "vědecky zaměřený" - tzn. pokud mám něčemu věřit, tak to musím vidět, resp. musím mít nějaký "důkaz", že to existuje. A Boha (ať už jakéholi) ještě nikdo nikdy za těch x století neviděl (i když někteří můžou tvrdit opak). A žádný vědecký důkaz o existenci Boha neexistuje.

Spíš než že bych věřil (vyznával) v nějakou víru, tak to spíš věřím v nějaké obecné lidské dobro a mám nějaký svůj etický kodex, kterým se řídím.

To, že je někdo věřící, ještě podle mě vůbec neznamená, že je to dobrý člověk a naopak... A co církev napáchala třeba (a nejen) ve středověku, to asi všichni víme.

Ať si každý věří v to, co chce, ale ať to "necpe" (nějak "násilně") ostatním a ať je tolerantní k těm, co vyznávají jinou (nebo žádnou) víru.

A na závěr ještě - když si vezmu, co všechno se ve Světě děje (to špatné), tak si vždycky řeknu, že kdyby nějaký Bůh existoval, tak tohle nikdy nedopustí... Tzn. je to pro mě takový další "důkaz", že žádný Bůh neexistuje.

"Vědecký zaměřený člověk" ví, že neexistují věci vědecky nepoznatelné, nýbrž pouze dočasně nepoznané. Čili.kdo tvrdí, že byla vědecky prokázána neexistence Boha, se mýlí.

Krásná hláška je s tou zpovědí, že farář bude volat do Vatikánu a zeptá se papeže, co má vlastně dělat. Málem jsem si poprskal monitor.

Ona tehdy i máma v kuchyni vyprskla smíchy.

Odpověd' na nadpis vašeho blogu....mně vaše názory také...

Evidentně...

Pane autore, oceňuji Vaši upřímnost, s jakou jste napsal svůj blog.

Dovolím si za sebe jen dodat:

Cesta k víře (obzvláště té k Bohu) vede skrze zkušenosti, skrze vlastní prožitek. Nelze se jí proto nikde naučit, do nikoho ji "natlačit" - tedy ani v přísně náboženské rodině, ani v hodinách náboženství, ani na nějakých "duchovních" akcích, přednáškách apod.

Takto lze přijít tak nanejvýš k naučeným frázím, nemajícím ale oporu ve skutcích.

Mě osobně ještě nikdo o ničem nepřesvědčil jen slovy, byť sebekrásnějšími, pokud za nimi nebyly zároveň i skutky. U duchovních věcí, a tedy i u víry v Boha toto platí dvojnásob.

Proč to píšu? Poznal jsem totiž od dětství dost lidí (a dokonce i mezi vzdálenými příbuznými), kdy namísto pravé víry šlo pouze o ukázkový náboženský fanatismus se vším všudy, co s tím souvisí. Ještě v dospělosti jsem měl proto docela problém slovo Bůh vůbec vyslovit...

Teprve kolem mých cca 35 let jsem skrze své životní zkušenosti velmi silně pocítil, že něco mezi nebem a zemí opravdu funguje - a funguje to naprosto dokonale. Přineslo mi to velkou úlevu a poznání něčeho dosud zcela neznámého.

Ke své víře nepotřebuji žádné kostely, rituály ani nic podobného. Mám ji v sobě a to je podstatné.

Jen na závěr: Vážím si všech lidí, kteří jdou svou vlastní cestou, cestou dobra, a to nezávisle na tom, zda se považují za teisty nebo ateisty.

Přeji Vám pohodu a krásný zbytek dne.

Další výborný komentář Nezatracuji víru v Boha (v něco mezi nebem a zemí). Jdu si svoji vlastní cestou a třeba i já budu časem přemýšlet úplně jinak. Vše je možné. Když zjistím, že něco dělám špatně, opustím to. K tomu nepotřebuji víru kohokoli jiného. Stejně tak, jako vy jste si ke své vlastní víře došel sám svou vlastní cestou. Toto je pro mě důležitější, než se chodit modlit do kostela, protože ostatní říkali, že to tak má být. Pokud se tam někdo chodí modlit z vlastního přesvědčení a ze své víry a svoji víru mi nenutí, smekám před ním.

"Ateismus vás přejde nejpozději na smrtelné posteli" (Adolf Born)

A který ten teismu se na smrtelné posteli zjeví? Abych byl připraven na toho správného boha:D

Pán Petr, pozdravujem zo Slovenska. Zaujímavá a veľmi naturálna úvaha. Vy viete tak priamo napísať a je to preto uveriteľné, tá vaša úprimnosť. Díky. Inšpiroval ste ma tiež k úvahe.

Také zdravím Janka. Děkuji a moc rád si vaši úvahu přečtu.

Dík, Petře, tohle je otevřený, férově napsaný vzkaz.

Jsem věřící, avšak s velkou bolestí vnímám a uznávám právě to, co je taky zmíněno zde v diskusi o islámském terorizmu, ruské agresi proti Ukrajině, nebo o křesťanských hodnot se dovolávajícím spolku MAGA a jeho projevům chování zvláště poté, co se dostal k moci. Víra, z níž si my lidé děláme záminku, ba dokonce jakési "svaté oprávnění" páchat násilí anebo násilníkům nadržovat, je něčím nejstrašnějším v lidské historii.

Mám kamaráda historika, který je věřící, avšak právě ze znalosti historie je pevně přesvědčený o tom, že ve svobodném světě je podmínkou, aby byl stát z principu sekulární. V tom s nim velice souzním. Církve a náboženské spolky se mohou těšit z plné svobody a mohu být v mnohém užitečné pro společnost, ale ze zásady nemají mít žádný vliv na výkon moci, ani aspirovat na jakýkoliv paralelní mocenský systém. Pokušení moci a pokušení zahnízdit se v paláci se opakovaně ukazuje jako tragické. Prvním praktickým projevem papeže Františka po zvolení bylo, že se nenastěhoval do okázalé rezidence jako jeho předchůdci, ale zvolil civilnější, prostší sídlo (Dům svaté Marty).

Velice kvituji diskusní příspěvek Tomáše Vodvářky, díky za něj.