Výborný text a pointa být lepší nemůže. Ano, vzorce a příklady. A to je to, co strašně mizí především v rodinách. Karma, Petře

V rodinách toho mizí hodně. Díky Jardo.

Máte můj velký respekt

Děkuji Viléme.

Je poznať, že vás vaša práca baví a neberiete ju automaticky a to je, zvlášť v tej profesii, vzácne

Je to hodně zajímavá práce. Děkuji

Četla jsem jedním dechem, obdivuji vaši práci

Děkuji.

Perfektní Petře.

Díky Filipe.

Velmi zajímavé čtení. Obdivuji lidí, co dokážou takovou práci dobře dělat. Já bych to asi nedal. Jsem trošku nervák a to se neslučuje. Vám velká karma.

Já bych třeba nedal vaší profesi. Děkuji.

rozumím Vám

Děkuji 👍

No Petře, všechna čest. Já jsem si jako sociální pracovník vybral nejdřív kriminál. Byť je práce s "mukly" je někdy docela zajímavá, ale Vězeňská služba ČR je instituce k popukání. Také mi tam chyběla zpětná vazba. Po propuštění nemáte o svých odsouzených vůbec žádné informace až do doby, kdy se opět objeví na cele.....

Tak jsem si zvolil jinou "cílovku" a pracuji (i když jsem opět na nemocenské ) v domově pro seniory. To je fakt něco úplně jiného a má to pro mne opravdu smysl. Jsem "socka" na oddělení se zvl. režimem (Alzheimer apod.) a hoooodně mě to baví. Věřím, že se tam ještě vrátím, ale snad ne jako klient. Jediné veliké, obrovské a zásadní minus je vidět, jak se lidé mění před doslova před očima a .... pak "Vám" umřou. To je alespoň pro mě dost záběr. Věřte, že mě odchod mých klientů a klientek už mnohokrát "položil". A vidět svoje kolegyně se slzami v očích a rozsypané ..... Pro nás to nejsou jen klienti.

Uff. To jsem se poněkud rozepsal... Ale to kvůli Vám, inspiroval jste mě.

Váš blog je skvělý a podobně jako kolegyně Štanclová - jedním dechem.

Díky moc Jaroslave. Já o tom kdysi napsal článek, proč dělám právě svoji sociální službu a ne jinou. Vy děláte na oddělení se zvláštním režimem a to já vím, že bych nedal. Smekám před lidmi, kteří tam pracují. Tedy i před vámi. Před lety jsem si chtěl vyzkoušet, jaká je práce v hospicu, na LDN a v ústavu pro duševně choré (ty nejhorší případy). Bylo mi to dovoleno a vždy po třech týdnech jsem pendloval mezi těmito zařízeními. Na každém z nich jsem si uvědomil, že to není práce pro mě. Proto máte můj velký respekt. Měl jsem nabídku jít dělat sociálního pracovníka k vězňům. I to jsem odmítl. Sem tam jezdím jako doprovod nějakého svého dětského klienta na návštěvu do vězení za rodičem. A to mi stačí. Ať se brzy uzdravíte.

Děkuji

Nemám většinu těchto zkušeností. Ale věřím vám.

Někdy bych také uvítal méně těchto zkušeností. Děkuji.