Ve společnosti mizí jeden faktor jako pára nad hrncem. Zodpovědnost.

Jaroslave, já bych k tomu přidal ještě jeden neméně důležitý faktor - lidskost. Ale ono to spolu asi dost souvisí.

Ano, jsou opuštěné maminky s dětmi, kterým je třeba pomáhat. Potom je ale několikanásobně větší armáda těch, které jsou jsou samoživitelka jenom naoko, aby ze státu vydojily nějakou tu korunu navíc a přitom žijí s partnerem, a často v luxusu.

A protože je jich hodně, tak se nedivme, že pojem "samoživitelka" je mále sprosté slovo.

Ano, to je téma na další samostatný blog. Něco podobného je příbuzenská pěstounská péče, kdy se mnohdy v rodině bere jako samozřejmost, že se pěstouny stávají účelově prarodiče.

Dobrý blog. O tomhle je taky třeba psát. Podobné osudy maminek, někdy opravdu ztěžka zápasících se situací, taky vídám kolem. A většinou, pokud můžeme, snažíme se pomoci.

Mám trochu pocit, že valnou část těch "samoživitelek" ,jejichž partner je toho času ve výkonu trestu, stejně živíme od kolébky do hrobu.

Nedávno jsem něco dětského vezla do Sociálního šatníku a taky jsem slyšela, že bych to rovnou mohla vyhodit plus rasistickou poznámku. Ty děti za to nemůžou. Taky to nebylo moje rozhodnutí, že a komu se narodím a jakou budu mít barvu kůže

ten primer s rohlikama z pekarny je presnej!

sousedka naproti je samozivitelka a zije s takovou radosti, se kterou nekdy neumeji zit ani ti, co samozivitele nejsou

Výborná tema a výborne spracovaná, predpokladám že máte skúsensoti i z praxe, a súhlas s Marekom Valíčkom i Jardom Červenkom, áno zodpovednosť sa nám dakde vytráca...

Kdyby chtěl někdo aktuálně pomoci, Sociální šatník v HK má velký nedostatek ručníků. Starají se o hodně zoufalé případy. Nezletilá matka, které musí dát oblečení pro miminko, aby vůbec mohla jít z porodnice do azylového domu atd.