Politika, k čemu mi vlastně je?

Můj děda se narodil za Rakouska-Uherska. Můj táta byl narozen v Protektorátu Čechy a Morava. Já se narodil do Československé socialistické republiky...

... Synovec (sestra je o pár let starší) do České a Slovenské Federativní republiky a moje dcera do České republiky. Takže pomalu pět generací a pět státních zřízení. Není to málo, Antone Pavloviči? Není na řadě nějaké další státní zřízení? Za mě jednoduše ... Není a nasrat.

Poslední dobou, cca. půl roku zpět, jsem přestal sledovat jakékoli zprávy. Nějak mě to přestalo bavit. Byl jsem rok na marodce kvůli operaci zápěstí. První půlrok po operaci jsem vlastně seděl jen u telky a četl zprávy ze světa. Až jsem se přistihl, že vlastně celý den jen čekám na nějakou novinářskou "pecku". Jako pacient jsem sledoval všechny možné zpravodajské weby a doufal, že novináři zase na někoho něco vyšťourají. Oni novináři moc rádi šťourají. A téměř vždy vysťourají. A? Po vyšťourání běží pár týdnů seriál jak jsou novináři úspěšní a politikové svině, aby vše nakonec vyšumělo do ztracena.

Co vlastně novináři vyšťourají? Hovadiny. Např. Turek a Motoristé jsou pro mě nečitelní a nevolitelní. Ale popravdě, jestli jel Turek po dálnici závratnou rychlostní, u toho se natáčel a pak si místo garáže někde postavil načerno "moštárnu", mi je úplně jedno. Já se před týdnem po dálnici zrovna tak neudržel v mezích předepsaných rychlostí a nové střešní okno na domě jsem také nenahlásil a ani hlásit nebudu. Dnes si Turek prdne a zítra si přečtu přesný chemický rozbor jeho stolice. Super, ale k čemu mi to je?

Z kapely J.A.R. vyhodili Otu Klempíře, neb někam kandiduje a kdysi byl práskač. Kapela J.A.R. je moje velmi oblíbená. A to jakože fakt velmi oblíbená. Klempíř kandiduje a kapela se s ním rozloučila. Co je na tom, sakra, divného? Zase jen mamlasi budou donekonečna řešit, jaký politický kalkul v tom byl. A novináři zase odvedli opět skvělou práci. Zasadili semínko, důkladně jej zalévali a ono semínko vzklíčilo a Klempíř rozkvetl.

Takto bych mohl jít od jedné politické strany k další a další. Dozimetr, Kampelička, Čapí hnízdo a kdejaké jiné hnízdo. Zeman a čínské investice. Nečas a kabelky pro jeho ex dominu. Holé přirození jistého předsedy vlády v baráku Berlusconiho. Náhlé zbohatnutí Grosse a jeho krišťálový křišťál... Furt jenom kecy jak se vše vyšetrí a vzejdou nápravná opatření... Hovno... Nikdy se nic nedotáhlo do konce a nikdy nebyl nikdo potrestán. A tak to bude stále dokola. Bude vládnout Babiš? Nic se nezmění. Okamura se stane součástí vládnoucí koalice? Nic se nezmění. Kačka Konečná se bude podílet na chodu republiky? Potěš koště, ale zase se nic nezmění. Piráti, Šlachta, Zaorálek ruku v ruce s Maláčovou... Zase se nic nezmění. I kdyby se na chodu republiky podílel Paroubkův Marťan, nic se nezmění.

Kam jsem došel? Zase jen na začátek. Na začátek začátků, kdy je vždy jasně, že každý začátek bude začátkem následujícího začátku. Máme zastupující demokracii, ale nikdo z těch zastupujících nemá žádnou zodpovědnost a hlavně se ničeho nebojí, neb se nemá čeho brát. Není soud, který by jasně řekl, že mnou zastupující je hajzl, jako hajzl se chová a jako hajzl nakonec skončí v lochu. Toto je pro mě demokracie? Jaká? Že jen jednou za čtyři roky zajdu k volbám a tím to pro mě hasne? Asi ano. Nemám žádnou další možnost. Vlastně mám. Vyjít do ulic a projevit s transparentem svůj nesouhlas. A? Změní se něco? Nezmění. Dostanu maximálně obuškem na ledvinu a pár dní budu čůrat krev.

Pět generací, pět státních zřízení a nic. Jak říká Jan Ziegler, já asi chci monarchii. Ať si monarchie drží demokracii na uzdě.