„Lenin byl dobrý člověk, Lenin měl děti rád.“

Čtvrtá třída základní školy, já na jevišti divadla Mír v našem městě a slova, která jsem recitoval ostatním žákům naší ZŠ.

Byla to doba, na kterou se nezapomíná. Doba mladí a her. Děda sice na schodech našeho domu pravidelně v rádiu ladil Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu (nikde jinde v domě nebyl signál), ale jako desetiletému klukovi mi to tehdy bylo úplně jedno. Až časem jsem pochopil, jak to pro něj bylo důležité a proč to dělal.

Mě tehdy zajímalo jen to, abych se od páté třídy dostal do atletické sportovní školy a to, jak budeme s kamarády blbnout, hrát fotbal, a vymýšlet krávoviny, za které pak doma dostaneme nařezáno. Jako kluk jsem nic jiného v palici neměl.

Na střední škole, kdy už děda nežil a hověl si v hrobě společně s prababičkou a pradědou, jsem začal chápat, v jakém režimu žiju a jak nám ten režim vymašťuje mozky. Ve třetím ročníku jsem byl na povinné praxi. Tehdy v ŽDB Bohumín. Sice jsme byli strojaři, ale tři nás přidělili k písmomalířům. To byli frajeři, co na transparenty psali hesla o pevně hrázi socializmu, že se Sovětským svazem na věčné časy, i že je Sovětský svaz mírová hráz. Tehdy jsem snad pořádně začal chápat degradaci svobodného myšlení a systematické vymývání mozků.

Tři týdny jsem nápisy na starých transparentech přemalovával bílou či rudou barvou, aby na nich mohli písmomalíři napsat nová a aktuální hesla, která se beztak stále dokola opakovala. A během těch tří týdnů jsem pochopil, jak byli oni písmomalíři pro podnik úplně zbytečně placeni dezinformátoři.

Tou dobou už jsme pravidelně v sobotu v pět ráno odjížděli vlakem na ostravskou burzu pro amatérské nahrávky metalových kapel i pro pakly po pěti prázdných kazet, abychom si na ně nahráli své vlastní výběry muziky, a také pro světová LPíčka, které se jinde nedala sehnat. A ta tehdy stála majlant. Pak hned na ubytovnu vietnamských dělníků pro digitalky se sedmi melodiemi a walkmany, abychom je přes týden s malou marží prodávali spolužákům a kamarádům. Mimochodem, ta walkmany byly hrozné poruchové smejdy..Byli jsem tehdy maličcí veksláčci. Vietnamci pak za utržené peníze koupovali ve velkém Babety, aby je následně posílali domů,. Některé tam zichr jezdí dodnes.

Tehdy jsem to bral jako život, který prostě žiju a žít budu stále. Ale stále jsem žil v něčem, co mi postupně docházelo, že je špatně.

U nás v rodině nebyl žádný disident, ani podvratný živel. Jen pradědovi v padesátých letech vzali dílnu na pískové formy a babičce později obchod s potravinami, které měla v domě. Následně pak prodávala potraviny v socialistickém podniku o pár baráků dál. Jen strejda se režimu znelíbil. Byl to průkopník digitalizace v olomouckých železárnách, který vždy naplno řekl vše, co jej štve, a s tím měla strana problém. Takže se z programátora stal obyčejnou obsluhou tehdejšího výpočetního oddělení, které jelo pokrokově přes děrné štítky.

Ani na prohnilém západě jsme nikoho neměli. Jak já záviděl sousedce pravidelnou dodávku časopisu Bravo a loudil na ní plakáty. I žvýkačky z prohnileho bloku jsem ji záviděl.

Dnes máme více než 30 let od sametové revoluce. Já tehdy klíčemi na náměstí necinkal, neb jsem byl na vojně. Měl jsem tehdy na klíčích i klíč od své Jawy 250. Škoda, ten by cinkal dobře. Já jen seděl v kasárnách při nočním poplachu, nevěděl která bije, neb nám zakázali návštěvy, rozhlas i televizi, a byl jsem nervózní co bude, co se vlastně děje. Všichni gumáci byli tehdy strašně nervózní.

A já bych tehdy možná stál na opačné straně barikády, a nějaké dnes bývalé učitelce bych uštědril ránu pažbou svého samopalu vz. 58 (jen tak mezi námi, nebyl to samopal, ale útočná puška). Já nebyl vysokoškolák, byl jsem na vojně na dva roky (tu mi po sametu zkrátili o 4 mesíce) a vůbec jsem netušil, co se ve společnosti děje. Zase jsem byl součástí vymývání mozků. A nebyl jsem zdaleka sám. Byly nás tisíce, desetitisíce.

Komouši, kteří tehdy ovládali fabriky je ovládli i po revoluci. Buď podnik vytunelovali, nebo si z něj udělali dobrý byznys. Z vexláků se stali multimilionáři a ti nejúspěšnější začali ovládat i politiku. Vše se jen přetransformovalo a ten stav se drží dodnes. Pořád si myslím, že komunistická mafie pokračuje dál, jen to je dnes mafie demokratická.

Aby bylo jasno. I když nepodnikám, nemám se vůbec zle. Jen mi vadí, že republiku po sametu ovládli předsametoví šíbři a následně jejich další generace, kterou si vychovali. Korupce u nás není vůbec zanedbatelná a ještě se nenašla žádná síla, která by to změnila.

Babiš bude zřejmě novým premiérem a to je přesně typ člověka podnikatele hned po 89., o kterém píší výše. S ním a s ostatními se plácáme stále dokola v tom samém. A takový jako Babiš si jistě již zaučil své následovníky, aby vše pokračovalo dál.

Řeknu vám narovinu, že nevím co s tím. Volil jsem a jsem nyní v opozici. Přesně to jsem čekal, a bylo to víc než jasné. Moc dobře jsem věděl, že žádná korespondenční volba s volbami nic neudělá, a že se u nás nebude opakovat stav jako v Rumunsku s ovlivňováním voleb. Ani se mi už nechtělo někomu vysvětlovat, že korespondenční volba nic nezmění, i že jako Rumunsko po volbách nedopadneme.

Pro mě po volbách platí jediné. Turek je blb, Macinka je blb. Ti ve vládě nemají co dělat. Okamura změnil rétoriku přesně podle toho, kam vítr fouká, protože cítí šanci se na 4 roky dostat ještě více do popředí a myslí si, že něco ovlivní. Babiš je však všechny zničí. Pokud nebudou předčasné volby, tak si Babiš kolegy z budoucí koalice bude vodit jako marionety, aby je následně včas odkopnul. Říkejme si co chceme, ale Babiš není žádné ořezávátko a všichni ostatní mu nesahají ani po kotníky. Je to střelec, kterého vyhodíte dveřmi a on vždy najde okno, kterým se vrátí.

Jestli chci takové lidi, aby rozhodovali o mé budoucnosti? Nechci. Jenže volby dopadly jak dopadly, stále jsme demokratickým státem a voliči rozhodli. Mi nezbývá nic jiného, než zřejmě celé 4 roky čekat, jestli se najde střelec, který se konečně dokáže oprostit od dob minulých a zjedná pořádek.

Mám pár křížku na bedrech, tak tomu moc nevěřím, i když věřím, že by se mohl stát zázrak. Místo zázraku se však stále budeme pitvat v tom samém marasmu dokola. A vězte, komunisté a STBáci nevymřeli. Jen v tom umí lépe a lépe chodit a lidé pomalu zapomínají co byli zač.