Komunista ještě jednou

Už jsem sem psal. Nebyla jsme rodina hrdinů a uvědomělých nepřátel režimu. Dokonce jsem jako puberťák rodičům vyčítal...

...že pomalu všichni mají někoho na západě, jen my ne. Časopisy Bravo jsem za těžké peníze kupoval na burze v Ostravě.

Jeden můj dědeček byl kdysi přesvědčeným komunistou. Za druhé světové a i chvíli po válce věřil, že komunisté jsou cesta vpřed.

Po tom, co však v padesátých létech komunisté vzali jeho otci firmu na pískové formy a jeho manželce, mojí babičce, koloniál, který měla v jejich společném domě, ze strany stran odešel, protože ta jej maximálně zklamala.

Praděda následně ve své vlastní dílně makal jako vedoucí provozu a babička nastoupila do obchodu o pár domů dál jako prodavačka.

Děda byl celý život "obyčejný" dělník a svoji práci měl rád. Vydržel v ní až do důchodu a nepamatuji si, že by si někdy na něco stěžoval. Stejně tak babička. Oba byli pyšní, že jejich tři děti vystudovaly vysokou školu. Táta učitel na stavebním učilišti, teta, jeho sestra, učitelka ve zvláštní škole, a strejda, jeho mladší bratr, expert přes počítače, které byly tehdy v plenkách.

Pokud dnes potřebuji něco opravit na baráku, volám tátovy studenty ze stavebního učiliště. Táta už 14 let není a jeho studenti už sahají po důchodu. Přesto elektrikáře, zedníka, instalatéra nebo pokrývače mám domluveného během chvilky.

Netuším, kdo z nich byl ve straně, či jestli byl přesvědčeným partajníkem. A vlastně mi to je jedno. Potřebuji je na práci a tu si vždy odvedou s mojí maximální spokojeností. Tátu jako učitele měli jeho studenti rádi a já z toho dodnes těžím.

Co tím chci říct... Já osobně mám před šedesátou a doufám, že zde ještě pár desítek let budu. Pár desítek let zde ještě budou i komunisté, kteří ničím jiným neublížili, ale přesto se v minulém režimu s komunisty zápletli. Byla nějaká doba, kterou dnes mnozí mladí nechápou. Prostě to tak bylo. Vyrůstali a dospívali jsme v minulém režimu. A z té doby máme kontakty, kamarády na celý život i známé. Tu dobu nemůžeme vytěsnit ze svých životů. Stejně tak lidi kolem sebe, se kterými jsme tou dobou procházeli. A tito lidé stále žijí a ještě pár let žít budou.