Také si tedˇ procházíme obdobím... Snaše je pětačtyřicet a už je to přes tři měsíce, co se jí během práce zablokovala páteř, nebo skřípl nerv nebo něco podobného. Chodí na kdejaké vyšetření MRI, CT, neurologie a stále neví, proč má takové bolesti. Nemůže sedět, ležet, chodit. Pokud musí k doktorovi, tak v autě leží na břiše na zadních sedadlech. Nevím přesně názvy léků ani to, co všechno jí píchají . Uvolnění svalů, steroidy, léky na bolesti. Pomůže na chvíli, ale nesmí nic dělat, nic.

Ani odvézt vnučku do školy, ani čekat u lékaře, další dny nesnesitelných bolestí a probdělých nocí.

Dokážu si představit, jaké dlouhodobě trápení snachu provází. Ať se jí co nejdříve uleví.

Jak to můžete vydržet? Tedy - nepracovat. Vidíte, to já nepracuji skoro 20 let, a zvykl jsem si. Dokonce se někdy divím, jak jsem mohl vydržet chodit do toho blbého podniku. Tolik let. A ta bolavá pracka - ta se Vám mstí, že jste ji zanedbal a ještě nechal makat!

Buďte na ni hodný, občas ji pofoukejte a ona se zahojí. Držím pěsti.

Právě, že to nemůžu vydržet Děkuji.

Přeju vnitřní energii k překonání sama sebe.

Děkuji.

Když nás něco bolí máme nárok na nějakou tu sebelítost. Nikdy se nemůžeme srovnávat s nikým, ani s bolestí, ani se statečností, každý máme hranice jinde. Teď prožíváte těžké časy Vy, časem můžete Vy být oporou tomu, komu bude zle. Dcera je, mimo jiné, autistka. Před půl rokem jsme běhaly po doktorech. Rentgen v pohodě, ultrazvuk v pohodě, magnetická rezonance v pohodě, operace v pohodě, pár dní v nemocnici v pohodě. Minulý týden jí sousedka stříhala vlasy, jen zastřihla konečky, a to dceru tak vyřídilo, že pak 4 hodiny spala

Brzké uzdravení

Někdy potřebuje člověk kopancem popostrčit a nejlépe, když se popostrčí kopancem sám Ať je dceři co nejvíce fajn. A děkuji.

Pane Petre Buriane. Uzasny clanek ke kteremu se chci vyjadrit osobne.

Dospel jsem do svych 79 roku a skoncil jsem prestavbu sveho letniho sidla. Byl to "mobil dum" a stropy uvnit byly nizke. Vse ve dreve, tak jsem neodolal a zvedal jsem strop. Tech podpernych pricek bylo asi 40 a velikost asi 5cm x 20cm a s delkou asi 10 metru. Podpora bocnich sten s nutnosti ten druhy konec zvednout do vyse 3 metru, to byla ta pricina meho problemu.

Dokazal jsem to udelat. Jenze ma pater jiz nebyla jak za mlada. Posledni 6 obratli kolapsovalo a ja mel dolni cast patere v takeve bolesti, ze jsem ani chodit nemohl. Dostal jsem dve davky "korozonovych" injekci do spodni casti patere a to mi umoznilo chuzi. V 80 letech jsem ztracel "balanc" meho tela, tak mam ty dva problemy, s kterymi se musim potykat.

Dnes mohu delat vse na co v sede mohu dosahnout. Chuze je o cakanku a bolesti nejsou tak velke. Ziji tak jiz 7 let. Jeste stesti, ze ziji v zemi, kde autem muzes vsude dojet.. Hlavne to parkovani u tech velkych obchodu je k nezaplaceni. Mam oficialni oznaceni jako invalida, tak parkovani je hned u vchodu do obchodu. Pomoci nakupniho voziku si pak vykracuji jako mladik, protoze se mohu neceho drzet.

Hendikap je nutno resit. Proto jsem ve strucnosti poukazal reseni jineho telesneho problemu. Vam preji uspesnou operaci s moznosti nam psat i ty veselejsi clanky.

Zivot za to stoji!!!

Musím se vám přiznat, že jsem vůbec nečekal tolik krásných příspěvků v této diskusi a to včetně vašeho. Díky.

A ještě bych dodala, celý život se řídím heslem, "když nejde o život jde o ..." a pomohlo mi to z nejrůznějších průšvihů, jako ne zcela zaviněný krach firmy a následné dluhy, dva půl metru vody v čerstvě rekonstruovaném domě a další třeba drobné, ale občas bolestivé zdravotní potíže.

Slyším jen na jedno ucho a to ještě s naslouchátkem, ale zvykla jsem si a jsem šťastná, že nejsem úplně hluchá. Problém je, že se trochu motám, protože uši udržují rovnováhu. Člověk se naučí a když chodím zlepšuje se to. Teď mám ale tolik práce, že čučím u počítače a venku jsem pak jak motovidlo.

Nicméně mám svou práci, kterou miluju a pravda dům se zahradou, takže klid. A za prací nikam nemusím.

Určitě to zvládnete a bude to zase lepší.

Málokdy člověka napadne, že by jiní mohli mit daleko horší problémy. Díky.

Ona mi stačí občas nějaká ta ostruha, bolavá záda nebo koleno. Když pak vidím lidi o berlích či v nemocnici na vozíku, nebo zajedu za mamkou (pečuje o ní sestra Alenka), říkám si, jak jsem dosud neobvykle zdravý.

Přeji uzdravení na dohled.

Tady to bude slet mrzáčků za chvíli. Když já mám ještě k tomu všemu smysl pro humor a někdy i trochu drsnější. Mám trénink z dětství, umělci si moc servítky neberou, ale je to zase velmi zábavné.

Přeji brzké uzdravení.

A ohledně té paralympiády. Sledoval jsem ji hodně a opravdu mě to hodně bavilo. To, co tam někteří dokázali bez rukou, bez nohou je pro mě něco naprosto neuvěřitelného a před takovými lidmi, kdybych je potkal někde na chodníku, na rozdíl od politiků, hluboce smeknu až na zem.

Děkuji. Na rozdíl od politiků smekám i já. V tomto to máme stejné.

Krásně jste to napsal! A přeji brzké uzdravení. Definitivní.

Děkuji.