Perfektní článek Když vidím důvody, proč někteří kňučí, zůstává mi rozum stát.

Z vyznění článku jsem přesvědčen, že to zvládnete

Zvládnu, musím, vždy je nějaká cesta. Děkuji moc.

Slyším jen na jedno ucho a to ještě s naslouchátkem, ale zvykla jsem si a jsem šťastná, že nejsem úplně hluchá. Problém je, že se trochu motám, protože uši udržují rovnováhu. Člověk se naučí a když chodím zlepšuje se to. Teď mám ale tolik práce, že čučím u počítače a venku jsem pak jak motovidlo.

Nicméně mám svou práci, kterou miluju a pravda dům se zahradou, takže klid. A za prací nikam nemusím.

Určitě to zvládnete a bude to zase lepší.

Málokdy člověka napadne, že by jiní mohli mit daleko horší problémy. Díky.

Více lidí, než si myslíme, má v životě nějaké omezení. Nejsou řazení mezi "invalidy" ani "postižené", ale mají handicap, který je v některých věcech krutý, protože nemůžete dělat některé věci, které byste dělat chtěl, což se týká koníčků i práce. Já mám třeba poměrně drsný handicap celoživotní, pojem i význam slova kruté omezení znám, takže Vám rozumím. Zkrátka nejste v tom sám. Držím Vám palce, ať netrpíte bolestmi, na které nezabírají žádné prášky. S tím ostatním se dá vždycky buď něco dělat nebo se se situací vyrovnat...Hezký den

Komentáře těch, kteří danou věc sami zažili i těch, kteří jen neodsuzují a o daném přemýšlejí, jsou těmi nejlepšími komentáři. Děkuji.

A ještě bych dodala, celý život se řídím heslem, "když nejde o život jde o ..." a pomohlo mi to z nejrůznějších průšvihů, jako ne zcela zaviněný krach firmy a následné dluhy, dva půl metru vody v čerstvě rekonstruovaném domě a další třeba drobné, ale občas bolestivé zdravotní potíže.

S velkým zájmem, pozorností a velkou mírou solidarity s neblahým osudem stran té končetiny přečteno. Mám nesrovnatelné menší handicap - přeříznutá a po operaci nesrostlá šlacha u palce pravé ruky, který je tím pádem neohebný a méně citlivý. Stalo se mi to v patnácti, bude mi 70, takže celoživotní drobné omezení - nemohl se ze mě stát varhanní virtuos, hodinář ani mužská verze Popelky. Jak píše apoštol Pavel, každý máme nějaký osten v těle, Vy horší než já, oba snazší než zmínění paralympionici, což jsou všichni hrdinové hodní úcty. ---Jsem rád, že jste to napsal, protož nám všem to poskytuje příležitost uvědomit si, že se k ostatním máme chovat slušně, protože z toho, že přispívají do diskusí nebo píší články nikterak nevyplývá, že mohou mít nějaké osobní trápení; to ostatně platí nejen zde na blogu, ale v životě obecně.---To co jste napsal mě hodně oslovilo, protože život není jen "hopsa, hejsa do Brandejsa" a ne vždy jsou na místě rozmanité legrácky, byť humor sice léčí, ale jenom odtud až potud. Moc přeji, ať nadcházející operace dopadne co nejlépe a vše, co s tím souvisí taktéž. Sám si musím říkat, když jsem někdy nad svým drobným handicapem roztrpčen, lepší je mít palec neohebný než žádný. Přeji hodně síly a porozumění všech okolo.

Krásná slova jste napsal a děkuji za tento příspěvek. Jsem poctěn.

Jj, bylo hodně inspirativní se na přenosy soutěži na para dívat. Ať se ruka pěkně uzdravuje přeju.

Díky Marku 👍

Pane Petre Buriane. Uzasny clanek ke kteremu se chci vyjadrit osobne.

Dospel jsem do svych 79 roku a skoncil jsem prestavbu sveho letniho sidla. Byl to "mobil dum" a stropy uvnit byly nizke. Vse ve dreve, tak jsem neodolal a zvedal jsem strop. Tech podpernych pricek bylo asi 40 a velikost asi 5cm x 20cm a s delkou asi 10 metru. Podpora bocnich sten s nutnosti ten druhy konec zvednout do vyse 3 metru, to byla ta pricina meho problemu.

Dokazal jsem to udelat. Jenze ma pater jiz nebyla jak za mlada. Posledni 6 obratli kolapsovalo a ja mel dolni cast patere v takeve bolesti, ze jsem ani chodit nemohl. Dostal jsem dve davky "korozonovych" injekci do spodni casti patere a to mi umoznilo chuzi. V 80 letech jsem ztracel "balanc" meho tela, tak mam ty dva problemy, s kterymi se musim potykat.

Dnes mohu delat vse na co v sede mohu dosahnout. Chuze je o cakanku a bolesti nejsou tak velke. Ziji tak jiz 7 let. Jeste stesti, ze ziji v zemi, kde autem muzes vsude dojet.. Hlavne to parkovani u tech velkych obchodu je k nezaplaceni. Mam oficialni oznaceni jako invalida, tak parkovani je hned u vchodu do obchodu. Pomoci nakupniho voziku si pak vykracuji jako mladik, protoze se mohu neceho drzet.

Hendikap je nutno resit. Proto jsem ve strucnosti poukazal reseni jineho telesneho problemu. Vam preji uspesnou operaci s moznosti nam psat i ty veselejsi clanky.

Zivot za to stoji!!!

Musím se vám přiznat, že jsem vůbec nečekal tolik krásných příspěvků v této diskusi a to včetně vašeho. Díky.

Držím palce, ať jste brzo fit (v rámci možností). S tou paralympiádou máte pravdu, je neskutečné, co někteří lidé dokážou. Nikdy v minulosti jsem se na paralympiádu nedíval, ale tentokrát jsem viděl dost disciplín. S tou klasifikací postižení je to tam dost složité.

Děkuji. Ano, jsou to borci.

Tohle mne kdysi napadlo na Camino do Santiaga. Slézal jem prudký kopec a nadával jako špaček. Pak jsem došel chlapa, co měl místo nohy protézu. Dostal jsem morální facku.

Přesně tak. Místy kňouráme, a tak potřebujeme podobný šťouchanec, abychom se probudili.

Ona mi stačí občas nějaká ta ostruha, bolavá záda nebo koleno. Když pak vidím lidi o berlích či v nemocnici na vozíku, nebo zajedu za mamkou (pečuje o ní sestra Alenka), říkám si, jak jsem dosud neobvykle zdravý.

Přeji uzdravení na dohled.

Tady to bude slet mrzáčků za chvíli. Když já mám ještě k tomu všemu smysl pro humor a někdy i trochu drsnější. Mám trénink z dětství, umělci si moc servítky neberou, ale je to zase velmi zábavné.