Silný článok, na zamyslenie. Dúfam, že ho dajú na hlavnú stránku. Ešte sa ku tomu neskôr vyjadrím.

Také to doporučuji.

No, asi půjdu trochu proti sluníčkovému proudu, ale minimálně v popisovaném případě je odpověď jasná. Stranou od společnosti a to nejlépe definitivně. V článku popisovaný jedinec je něco jako časovaná bomba s neznámým načasováním detonace a vysoce nestabilní roznětkou k tomu. Tohle prostě mezi lidi nepatří a pokud někdo navzdory zdravému rozumu rozhodne, že přece jen ano, tak by za to měl v případě maléru nést odpovědnost. A to klidně aj trestní.

Máti jedné mojí dávné přítelkyně poznala v rámci své práce rodinu, která přišla o syna právě proto, že nějakému pochybnému individuu "byla dána příležitost". Pak si ještě vybavuji nějaký seminář, kde se tato problematika řešila a byla tam mezi diskutujícími paní, která přišla brutální vraždou o dceru. Dostávala oponenty docela drsně do kouta. Málem se jí při té své obhajobě humanity ani nedokázali dívat do očí. Já se na to od té doby koukám spíše ze strany těch obětí a jejich blízkých.

Já dodneška nepochopil, jak moc je ten chlapec časovaná bomba. Zřejmě je. Já to viděl jinak. Stále jsem si říkal, že kdyby se mu někdo pořádně věnoval...

Poslední o něm co vím, že byl pěstounům odebrán a umístěn do ústavu pro "problémové" mladistvé. Je dost možné, že v nějakém ústavu zůstane hromadu let. A já, vážně vůbec nevím, jestli to je dobře. Asi jsem nebyl dobrý sociální pracovník 🙂

Ano, je to tu v diskusi strašně soucitné, dojímavé, ale já si nemohu pomoci a myslím víc na oběti a neštěstí, které možná jeho rukou vzniknou. Já vím, jsem hrozný...

A máte nějaké řešení?

Zachoval jste se pane Buriane lidsky skvěle. Nicméně pro mne přece jenom zůstává jisté dilema, snížit nebo nesnížit hranici soudní odpovědnosti na třináct let. Mládež dospívá rychleji, než za mých mladých let, tisk, reklamy, i myslím jednání ve společnosti je tvrdší a možná i mnohdy cyničtější. Konec konců existují i vysoce kulturní státy, které mají tak nízkou i nižší hranici trestné odpovědnosti.

Moc děkuji za váš příspěvek. Psal jsem níže, moje dilema je maximální. Jsem osobně pro snížení trestní odpovědnosti na 13 let. Zároveň bych byl nadšený, kdyby se s těmito dětmi více pracovalo.

Množství článků a úvah o tom, jak pomáhat někomu, kdo zjevně ubližuje svému okolí. A všichni furt přemýšlí jak mu pomoci a kolik peněz to bude společnost stát.

Ten konkrétní kluk zmařil dva lidské životy. Učitelky, která celý život věnovala dětem a spolužačky, která měla celý život před sebou.

Jen jakou fyzickou sílu musel vynaložit, aby je usmrtil..

Opravdu nevím, kam s nimi, ale naše společnost už pomalu přechází od tolerance a věčného omlouvání zla k totální slabosti a bezbrannosti vůči takovému zlu..

Klukovinu s obrázkem učitelek v koncentráku považuji za banalitu, která je v tomhle věku úplně normální. Dvojnásobná vražda normální není.

S tím určitě budou všichni souhlasit. Ale co další věci, které nezmiňujete? Vážně si myslíte, že ten kluk bude vnímat ten trest a pochopí za co ho vlastně dostal? Uvědomí si, že udělal něco špatného, když dostane deset let? A co bude pak? Zavřeme ho znova, jak vyleze? Proč to došlo tak daleko? Kdo ho a čím ovlivnil? Je nemocný a patří do ústavu, anebo sebou nosí jen pocit nespravedlnost? Pokud řekneme jen Zavřeme ho a zamneme si ruce, jak je to skvělé, vyřešíme problém?

Za článek karma a opravdu obdivuji všechny, kdo takovou práci dělají.

Díky 👍 Já je dnes obdivuji stejně tak.

Pane Buriane, s blogy na podobná témata s Vámi na 100% souhlasím a obdivuji Váš lidský přístup, jaký je hlavně v poslední době bohužel spíše vzácností.

Bohužel jsme společnost, která má sklony ihned odsuzovat, aniž by znala souvislosti. Tohle není cesta k nápravě, ale naopak k celkovému zhoršování situace. Něco o psychologii vím, a proto jsem plně přesvědčen, že ať koná člověk jakkoli, potřebuje cítit pochopení a aspoň špetku toho, čemu se říká důvěra a láska.

Pane Chmelíku, ohledně politiky si zde můžeme vzájemně nadávat do aleluja. Pokud se problém týká výchovy a budoucnosti dalších generací, troufám si tvrdit, že většina z nás bude zajedno, nebo bude mít minimálně podobný názor.

Mnoho z nás děti vychovalo a dnes možná spoluvychovává svá vnoučata. Pokud není člověk bezcharakterní tupec, tak jsou pro něj děti a děti dětí téměř svaté.

A tady všichni zastáváme názor, že ač se v politických oblastech neshodneme, jsme na stejné vlně ve vizi budoucnosti našich dětí.

Peťo, dostal ma tvoj text. Klobúk dolu za tento otvorený a neuveriteľne úprimný text. Ako človek, ktorý pričuchol k psychológii (hoci ma život nakoniec zavial k ekonómii), v tvojom rozprávaní vidím učebnicový, no zároveň nesmierne bolestivý príklad ťažkej vývinovej traumatizácie.

Ten chlapec nie je „zmetek“ od prírody. Prvé štyri roky života prežil v absolútnom emočnom a senzorickom pekle. To, že necítil bolesť pri šití a fascinovalo ho násilie vo filmoch, je typický prejav disociácie a emočného znecitlivenia – obranného mechanizmu, ktorým jeho detská psychika prežívala hrôzy z popolnice a od závislých rodičov. Jeho mozog sa v ranom detstve jednoducho prepol do módu „prežiť za každú cenu“, kde empatia a citlivosť znamenali slabosť a smrť.

Pěstouni, hoci sa snažili, nemali šancu takto hlboko poškodenú štruktúru osobnosti zvládnuť bežnou výchovou. Tam bola potrebná intenzívna, vysoko špecializovaná traumaterapia, nie len krúžok bubnovania.

Tento tvoj príbeh presne odpovedá na tie lacné krčmové výkriky, že „trestnú zodpovednosť treba znížiť na 10 rokov“. Čo s takýmto chlapcom spraví väzenie v dvanástich rokoch? Zdokonalí ho v brutalite.

A tá záverečná veta od systému: „Má kde spať a čo žrať? Nemontujte sa do toho...“ – to je absolútne zlyhanie štátu. Kým budeme psychické zdravie detí merať len plným žalúdkom a strechou nad hlavou, budeme si ako spoločnosť sami vychovávať budúcich väzňov. Ďakujem ti za tvoju 24-hodinovú obetu, ktorú si mu dal. Mal ťa úprimne rád, lebo si bol jeden z mála, kto mu dal bezpečné hranice bez odsúdenia.

Janka, cituji tvá slova: "Jeho mozog sa v ranom detstve jednoducho prepol do módu „prežiť za každú cenu“, kde empatia a citlivosť znamenali slabosť a smrť."

To je to nejlepší, co jsi mohla k mému textu dodat...

Pokud bych pokračoval k pěstounům toho kluka, tak s tebou také maximálně souhlasím. Oni jej do výchovy vůbec neměli dostat 👍