Osobnostní poruchy hrají velkou úlohu.Také jak zmínil jeden pán,po okupaci někteří lidé přicházeli o práci(blbá nálada).Ale nyní přicházejí někteří lidé o práci také(blbá nálada),takže oba režimy z tohoto pohledu vyjdou nastejno.Novodobě další faktory,rozpady rodin,podvodníci oberou finančně méně gramotné apod.Je všeobecně známo,že je méně jistot a doba je tvrdší.

Co přesně je podle Vás (diskutujících) špatného na sebevraždě? Nechme stranou boha a berme člověka bez závazků (dětí). Tohle myslím vážně pouze jako zvídavou otázku

je to útěk, nidky se nic nevyřešilo útěkem... a po  většině sebevrahů zůstanou problémy at dluhy , tak třeba i nezl. děti (ty nejsou problém ,ale zamává to s jejich životem a psychikou pořádně) Sebevražda je sobecké řešení , které si může dovolit nezdaný člověk , který je bez jakékoliv rodiny. Jinak já osobně věřím v reinkarnaci a ty samé problémy budete mít v příštím životě opět  až do  doby kdy neutečete

nejhorsi ale je, ze okoli vlastne nemuze nic delat. psychicky nemocny clovek jejich pomoc nevidi ...

No nevím, spíš mi přijde, že okolí nevidí psychicky nemocného člověka, že se s takovým člověkem třeba setkává každý den a to, že je psychicky nemocní o něm ani neví. Navíc v dnešní době, kdy se všeobecně vyhrocují mezilidské vstahy, je atmosféra běžných životních situací stresující a jako taková na nemocného člověka doléhá dvojnásob.

Jste idealista. Člověk s psychickou poruchou Vám může tvrdit, že si sáhne na život každý druhý den. A jak poznáte, kdy to skutečně udělá? Budete ho neustále sledovat a hlídat? Ve většině případů o tom pouze mluví, protože je to způsob, jak na sebe upozornit. Psychiatři se spoléhají na léky. Ale jak skutečně budou zabírat je sázka do loterie, když toho o mozku až tak moc vlastně nevíme. Je to tak složitý mechanismus, že Vám nikdo neřekne, co to s pacientem udělá a jak ho to může nevratně změnit. A nakonec, kdo se léčit nechce, nemusí, takže devastaci blízkého sledujete v přímém přenosu a NIC nezmůžete. Pokud s někým takovým žijete, potřebujete extrémní dávku tolerance, protože stačí jedna špatná věta a psychika se změní. 

Takto velkou tolerancí bohužel nedisponuje každý.

Člověk, který o tom mluví, určitě nějakou psychickou poruchou trpí, ale moc nevěřím, že depresí. Člověk s depresí nemá potřebu s kýmkoliv o svém stavu mluvit.

Nutné určitě nejsou. Nutně se jistě zabít nikdo nemusí. Pominu-li fanatiky... A pokud to někdo udělal s větou : Musel/a jsem... Nedozvíme se to.

Ale jen tolik, že ne všichni, kteří k tomuto kroku sáhnou se léčí s depresí... Někdy to je jen vyvrcholení potíží, které se nakupily... Možná by bylo řešením užívání antidepresiv    ( když není ve vlastních silách to zvládnout ), že člověku v důsledku těžkého životního období chybí chuť do života, motor, vidina trošky štěstí... Tak by potřeboval most přes onu krizovou dobu...

Onen krok k vlastní sebedestrukci je vždy vyvrcholením procesu, nicméně ten vrchol je většinou krátký a pokud se podaří člověka v tomto okamžiku zachránit, je dost velká šance, že už později k němu nesáhne. 

Dnes se deprese dají celkem úspěšně léčit, moderní léky nemají tolik vedlejších příznaků a je možné pod jejich vlivem i pracovat v původní profesi. 

Na Vaši otázku v nadpisu lze odpovědět záporně.

Ano, souhlasím s vámi. Děkuji za názor.

Jo, o něčem podobném jsem psal minulý týden

http://vladimirkroupa.blog.idnes.cz/c/407707/Kolik-uneseme.html#t2

Četl jsem jej 

Část sebevražd páchají lidé s nějakou psychickou poruchou. Ale jsou i tací, kteří to učiní

po zralé úvaze a jako pro ně nejpřijatelnější východisko. Kritici, jděte se podívat do různých zařízeních pro nemocné a přestárlé, bezbranné, zoufalé a zanedbané lidi. Myslíte, že by hodně z nich nezvolila dobrovolně konec? Kdyby měla možnost?   Celé generace byla pro většinu lidí sebevražda smrtelný hřích. Dnes pomalu ztrácí smysl rodina, většina je nevěřících  a myslím, že počet sebevražd  bude stále narůstat.

Neznám řešení a je mi z toho smutno,

včera, někdo na novinkách napsal, že jeho Rakouský přítel po  žití zde vidí Čechy jako vystresovaný národ..souhlasím, jsme čím dál horší a tím roste i počet sebevražd

Asi bych střízlivěji používal zažitý výraz: „spáchat sebevraždu“. Klonil bych se k tomu, že „páchají“ se vraždy, násilí proti jiné osobě, která není schopna se ubránit. U osobního rozhodnutí (i když je zaviněno nějakou psychickou anomálií) bych nepoužil ani termín páchat, ani vražda.

Jestliže sebevraždy podle vás páchají z 90% lidé s psychickou poruchou, jak vysvětlíte, že nejvíce sebevražd se (od konce 2.svět.války) v ČR odehrálo těsně po ruské okupaci v letech 1969 - 1980, cca pokles z 2700 postupně na 2000, a po roce 1989 jich klesalo na 1600 i na 1400 ročně?

Aniž bych chtěl nějak autora hájit, tak vysvětlení může být prosté...počet psychicky nemocných je relativně stále stejné procento, nicméně hraje logicky i roli i síla motivu pro "konečný" krok :) Třeba :) 

Anebo...i procento psychických onemocnění se mění v souladu s ... sílou motivu pro propuknutí nemoci a proto se i zvyšuje či snižuje počet sebevražd :) Třeba...

Těch logických kombinací se dá najít i více :)