Jsem nevěřící

Jak jsem psal v jednom z minulých blogů, jsem nevěřící. Nevím, kde je hrob Krista a myslím si, že to neví jistě ani kdokoli z věřících

Umřel dnes papež František. Pro mě borec. Je mi úplně jedno, jestli vykonal nějaký nadpozemský skutek, protože to byl papež, nebo to byl jen obyčejný člověk. Pro mě to byl člověk na svém místě.

Asi nevykonal nic světoborného. Já jej vnímal jako člověka srdce otevřeného a hlavně jako člověka, který žil tak, jak myslel a jednal. To je pro mě nejvíc. Žil tady a teď a tak to i myslel. Nebo ne?

Moc dobře si pamatuji na pontifilát Jana Pavla II a dobu komunismu. Pro mě další borec, který se nezpronevěřil svým ideálům. Takže, co je pro mě papež? Frajer, který moc dobře ví, o čem život je a kdo to umí říct i těm, kteří vyvolávají válku i těm, kteří se jen brání.

Nevěřím na zázraky, na následně svatořečení a na následně vyzdvihování smrtelníků mezi nesmrtelníky. Věřím na člověka, který se stane hlavou miliardy a přitom zůstane člověkem a jako "obyčejný" člověk i umře. Jak jinak chcete umřít? Jako vyvolený? A to se dá? A to opravdu chcete? Houbelec. Chcete umřít jako někdo, kdo ukázal věřícím smysl života. A já si myslím že to František ukazoval celou dobu.

Koho jiného bych jako papeže chtěl, já nevěřící. Pro mě to musí být osobnost! Oproštěná od chujovin běžného světa. Pro mě timto papež František byl. Byl to, alespoň pro mě, čistý muž, ktery si svůj pontifikát zasloužil. Papež bude stále osoba, která si zaslouží maximální pozornost v mírovém uspořádání Evropy. Bude jej však chtít poslouchat celá Evropa a část Asie? To je nadále práce papeže a hlavně jeho charisma. Dnes války nevyhrává jméno. Války vyhrává osobnost. Osobnost, nebo ten, kdo má více mužů a munice.

Takže pro mě... Čest památce papeži, čest památce člověku