Je mi zima na hubu

S chladnými podzimními dny je to dost zásadní problém pro člověka vyznávajícího přírodně zahalené tváře.

Od návratu z vojny nosím na tvářích upravené vousy, trochu odrostlejší strniště. Kůže na hubě tedy již 30 let nepoznala sluneční svit. Nedávno jsem si pořídil nový zastřihovač vousů. Mimochodem ten předešlý ještě do zásuvky vydržel bratru dvacet let.

Stojím před zrcadlem, automaticky beru strojek do ruky a zajedu do trochu odrostlých vousů a... brada holá. Moje zrcadlové já vytřeštilo oči a  rychlosti blesku mi došlo, že je něco špatně. Kouknu na strojek, který stále předl svou a ejhle, zapomněl jsem si na něj dát nádstavec.

Co teď s tím? Holt, musím oholit všechno. Kdybych alespoň zajel nejdříve někde do kotlety u ucha. Né, já musím rovnou odhalit bradu. Chvíli jsem si ještě pohrával s myšlenkou, že si nechám knírek. Přeci jen se blíží Movember. Nenechám! Vypadal jsem jako polský sňatkový podvodník.

Takže šlo dolů všechno. Tak dlouho jsem v koupelně po holení ještě nikdy nezůstal. Vousy pryč, připadám si jako šatů zbavený a pěkně hnusný. Řeknu vám jedno. Zrcadlo je velká svině. Zeptáte se jej, kdo je na světě nejkrásnější, a ono vám tam hodí holobrádka s divným horním rtem.

A aby toho nebylo málo, úplně každý známý, koho jsem po tom potupném aktu potkal, se mi smál. A když jsem vylezl před barák, tam jasno s osmi Celsiovými stupni, a mi "mrznou" tváře. To bude týden, než se strniště opět objeví.