Je srandovní, že pokrytcům vadí pouze generál Pavel, jiní komunisté ani náhodou.

Vadí mi všichni a úplně nejvíc servilní patolízalové.... kteří kam vítr tam plašť podle toho komu zrovna fandíme a koho zrovna tlučeme

Donutil jste mě zamyslet, kde bych skončil. Doufám, že ne v uranových dolech.

Rozhodně bych nebyl politicky aktivní a obávám se, že bych se svezl do problémů, mou láskou k hudbě, kterou bolševik stíhal.

Snad především z tohoto důvodu, nemohu partajníky ani cítit. Velký problém však mám dodnes s lidmi, kteří jsou v názorech nekonzistentní. Příkladem jsou právě debaty ohledně prezidenta Pavla. Je pro mě naprosto nepochopitelné, když někdo nadává na jeho komunistickou minulost, ale zároveň mu nijak nevadí, že si do čela této země zvolil stbáka a návdavkem k tomu, dostal do vlády stbáka druhého. O kterém mimochodem prosákly informace, že lidem skutečně zničil životy.

Pardón. Vlastním přátelům zničil život.

Víte, mám pak morální problém, číst od voličů této vlády, jak je prezident Pavel ten zlý komunista.

Vidím v tom velký oxymóron.

p.s. za článek však děkuji a nevidím důvod, proč nedat karmu. Přeci jen jste dloubl i do mě a musím uznat, že máte ve velké míře pravdu. A já s tím nemám sebemenší problém. Lhostejno na tom, zda bychom si v debatě o politickém zastoupení naší země rozuměli.

Tak co bych dělal, kdyby se režim neotočil vím naprosto přesně...dál bych chodil po kolejích, lezl po stožárech a psal nesmyslné výkazy. To samozřejmě neni žádné hrdinstvínaopak hrdiny pro mě byli rodiče. Otec, ročník 1900, byl národní socialista, nepodlehl v práci lanaření do strany, i když to zkoušeli různě. Určitě by pak měl zajištěn služební postup a my třeba lepší život. Matka mě zase" historicky" vzdělávala, i když věděla, že se to moc "nehodí". Díky jí jsem byl dostatečně poučen, kdo to byli komančové, a proto kariéristy, kteří otočili a dělali kariéru nemusím.

Chápu, Jaromíre. Na ulici, kde žiju téměř 57 let máme komunistu, který komunistou vždy byl a nikdy natočil. Ani teď. Má už přes osmdesát, a nezaznamenal jsem, že by někdy někoho udal. Ulici vedle pak pomocníka VB, který otočil hned, jak se otočit dalo.

Život je složitější, než jak si to představují minulí i současní kádrováci.

Mě třeba v roce 1977 vyslýchali po udání nějakého bolševického blba, že rozšiřuji Chartu 77. Strávil jsem pár nepříjemných hodin v Bartolomějské.

V roce 1988 mě chtěli vyhodit z práce za to, že jsem bolševikům znemožnil na schůzi ROH odhlasovat usnesení odsuzující Několik vět.

Dnes mě ti, co za bolševika drželi hubu a krok, označují za dezoláta, frustráta a putinovce.

Časy se mění, kadrováci zůstávají. Je převlékli kabáty

Souhlasím, pane Šejno. Život je skoro vždy složitější, než by to šlo trefně nebo spravedlivě vystihnout nějakou nálepkou.

Proto nesnáším všechna ta dnešní přihlouplá, zlá a závistivá mudrování neposkvrněných soudců, kteří se často s nějakým minulým zlem nenamočili jenom proto, že v té době byli ještě velmi malí anebo byli tak poslušní, zbabělí a bezvýznamní, že tehdejšímu režimu ani nestáli za to, aby se je pokusil nějak oslovit.

Taky jsem si všimnul, že hodně lidí si s sebou na své pouti různými režimy nese své konstantní vlastnosti. Často vidím, že jak ten samý, co dříve kveruloval, rebeloval vůči komančům či za rohem dělal chytrého, chová se podobně i dnes. Chtěl jsem po letech navštívit mého starého známého, prostořekého antikomunistu, co trávíval na výsleších VB a StB pomalu víc času než doma, co ho komanči za to vyhodili z práce a donutili odstěhovat se do jiného kraje Neznal jsem přesně jeho adresu, a tak jsem se na něj zeptal v trafice na sídlišti. “Jó, vy myslíte toho starýho vzteklýho komouše, co se furt jen s každým hádá, jak se všichni převlíkli a jak je to teď strašný. A to bych vám neradila, eště za ním jít dobrovolně...”

Já členy partaje hodnotím podle jediného kritéria, a to zda někomu ze své pozice ublížili. A jestli režimu aktivně pomáhali. Ale to platí i pro nestraníky, které s. Husák označil jako bezpartijní komunisty.

Někdy to hrdinství, spočívající v pasivní resistenci, má i neblahou stránku. Zdejší rodák, vynikající neurochirurg, který léčil i moji naraženou kebuli, odmítl po r. 68 vstoupit do KSČ. Následkem toho nebyl jmenován profesorem a byl zbaven i místa ředitele. Nedal se zlomit a byl za to "odměněn", ale - kolik pacientů mohl zachránit, kdyby tu úlitbu režimu udělal? Mnozí zdejší by jej odsuzovali, podobně jako Petra Pavla.

Zato takový jistý motorista, který opravdu v KSČ nebyl ani v nejmenším, to je muž hodný obdivu. On pokušení nepodlehl, neb už nebylo.

Viz má odpověď níže Jaromíru Šíšovi.

Zasloužená karma V roce 1989 jsem podepsal Několik vět a také sbíral a podpisy. V práci mi to odmítl podepsat kolega, a tím, že nemusí být u všeho, který se po revoluci se dal k socdem, aby nakonec skončil u Okamury a SPD, ale u generála Pavla mu vadí jeho komunistická minulost. V práci jsem s tím docela pohořel, podepsali mi to jenom dva lidi, naopak nejvíc se mi dařilo u našeho mládežnického pěveckého sboru při kostele u sv. Jakuba v Brně, kde to podepsali skoro všichni.

Jene, tak to bylo. Kdo tu dobu zažil, chápe

Dobrý blog, Petře a karma za něj.

Jenže žije ještě spousta lidí, kdy jim komunisti a estébáci po generace šikanovali rodiny, vyhazovali z práce, přestěhovali do jiných měst, to ponižování, bití, výslechy a dehonestování osobnosti v těch lidech zůstalo. A byť to už všechno nezažili, tak tak jejich rodiče a prarodiče jim to důrazně připomínají.

O tom žádná, Zdeňku 👍 Takovým čest a klobouk před nimi dolů.

Já vám, pane kolego, nebudu rušit vaše kruhy, ale já jsem se nikdy nestavěl do roli hrdiny. Ani tehdy, ani teď. Tak mne tam laskavě nestavte ani vy. Děkuji.

Na rozdíl od mnohých, nejen zdejších, jsem ale nikdy nelezl do nikam nikomu a držím se svého úsudku, daném životními zkušenostmi. Ten příběh, který jsem zde uvedl, byl pouze ilustrační k mé úvaze, že za socíku osmdesátých let to nebylo zdaleka tak kruté, jak podávají dnešní historici a jak se to tady prezentuje. Čtete nepozorně a přisuzujete věcem jiný význam, než mají.

Ten váš poslední diskuzní příspěvek nebudu komentovat. Asi ten pohled do zrcadla, které jsem vám "nastavil" poněkud pocuchal vaše nervičky. 😉 Pokud jde o pózy, je tady na ně adeptů až až. Zvláště z té "správné strany." Ale ta vaše obhajoba komunistického lampasáka je vážně úsměvná. Nicméně je to vaše volba a já vám ji přeji. 🤭

V klidu, to pivo oželím bez nějakých psychických újem. Nestíhám ani ty, kteří by rádi zašli, ale čas a okolností to nedovolují. Mějte se. 😃

Včera Zlín udělil lekci Plzni, venku krásně svítí sluníčko a zítra odjíždíme s přáteli do Chocholóva do termálů, trochu polyžovat do Spálené a na skok do Zakopaneho. Myslíte, že bych si kazil zbytek života nějakou nenávistí. Natož k někomu, jako je agent Pávek? 🙈 Tak přeji hezký týden. 🙂

Jj, kolego, neušpinil jsem se, ale bez problémů jsem chlastal s těmi, kteří se ušpinili. Ale u jiných to je velký problem. Obhajuji je, že se ušpinili, ale přeci jen zpívali. Je fajn, že je tehdejší režim nechytil, i když už nebyl tak krutý. Kdoví, jak by následně zpívali.

Hezky jsem to napsal, karma.

Díky kamo

Naprosto souhlasím. Problém je v tom, že opravdu ztěžka se diskutuje pod blogem toho, který si myslí, že jediný patent na rozum má on sám a všichni z jiným názorem jsou hlupáci.

A kdo to zde je, asi není potřeba dodávat.

Přesně. Proto mě dojímá až k slzám, že mi klidně napíší negativní komentář i takoví, kteří se mnou většinou souhlasí, ale najednou můj názor berou jako podřadnou slabost. Nepotřebuji ovace ve stoje. Zaslepenost některých je až do očí bijící. Než si přiznat, že by věci a události mohly být i jinak, než to vidí oni, tak raději rovnou útok.