Grónsko

Trump chce Grónsko. Opravdu si jej vezme a nebude hledět ani doprava, ani doleva? A je Evropa opravdu v háji?

Tímto blogem bych chtěl rozjet diskusi na téma Grónsko - USA - Evropa. Beru jakýkoli váš názor. Pojďme se v diskusi klidně i pohádat, jen prosím slušně. Vím, že to jde.

Trump má zájem o Grónsko. A je čím dál tím více pravděpodobné, že obsazení tohoto ostrova pod správou Dánska uskuteční. Nebo ne? Já začínám být přesvědčen, že ano. Myslím si, že se chce Trump zapsat nesmazatelným písmem do dějin a zřejmě není síly, která by jej zastavila.

Říkejme si co chceme, ale EU je slabá jako čaj. A to v ní stále věřím. Nevím, jestli zaspala dobu, nebo se spoléhala na trvalé přátelství s USA, nebo na to, že je NATO "posvátné".

Amerika je velmoc. Ale velmocí byla donedávna i Evropa. Troufni si tvrdit, že bez Západní Evropy by Amerika nebyla tam kde je. Jenže zatímco Amerika využívá svůj potenciál, EU vsadila na trvalý mír, a jen na řeči. Tím, že není třeba zase až tak moc myslet na svou obranu a spoléhat se na silnou americkou armádu, se dostala do kleští, kdy ji najednou ohrožuje z východu Rusko a zpoza oceánu USA. Mocní z EU vlastně jen zasedají, vydávají prohlášení a dělají, že něco dělají. Jakési "spojenectví" Trumpa s Putinem, kdy Putin kráčel na Aljašce po červeném koberci jako král, a EU na to nemá žádnou odpověď, tomu nasvědčuje.

Ještě nedávno bylo nemyslitelné, že by jeden člen NATO obsadil území ve správě jiného člena NATO. V tomto případě NATO přestává být obranným paktem spojenců. Stejně tak OSN. To už dávno přišlo o svůj vliv a sílu. Jsme členy organizací, které začínají být i pro nás svým způsobem nebezpečné a hlavně zbytečné. Nemůžeme se na ně stoprocentně spolehnout. A to je více než smutné.

Trump dal svým zásahem ve Venezuele jasně najevo, že Amerika si vezme co chce. Svým postojem k válce na Ukrajině pak to, že se má o evropské záležitosti postarat Evropa. Zároveň ví, že je EU neschopná a má strach kdekoli vojensky zasáhnout. Tím neříkám, že to je jediná a nejlepší cesta. Jenže EU ani po diplomatické cestě nedokázala nic. Zároveň Trump rozsvítil Rusku na semaforu zelenou s myšlenkou, dělej si co chceš, ale nelze mi do zelí. Nějaká Ukrajina mu je ukradená. A svým aktem ve Venezuele, i když ta vojensky nemůže USA konkurovat, ukázal, jak je americká armáda vycvičená a v plné síle i pohotovosti. Navíc má USA obrovskou výhodu. Je za oceánem a není síly, aby k nim někdo s armádou doplul, doletěl. Na svém kontinentu nemá protivníka a ví, že kdokoli z jiné části světa na ni nemůže. Jak z finančních a logistických důvodů, tak silou armády.

Trump začal do světa, kde vidí tučné zisky, vyvážet nekompromisně americkou demokracii. Jak se mu to povede a jestli opravdu získá vše, co má v plánu získat, ukáže až čas. Jen na Severní Koreu svým způsobem kašle. Co by tam dělal? Co by z toho měl? Jen proto, aby se z této diktatury stala demokratická země? Tam mu to je úplně jedno, protože ví, že by to pro Ameriku byl ztrátový podnik a možná i jaderná hrozba daleko pravděpodobnější, než jak dnes a denně vyhrožuje Putin.