Nevim jestli budu schopen vyjadrit myslenku. Ale nedokazu pochopit jak v ceskych podminkach skonci tolik lidi v takovem ghetu. Nedokazu si predstavit ze proste neni mozne najit (a velmi rychle) slusne placenou praci a z toho prusvihu se rychle vymanit. Nemam na to abych udelal nejakou skolu a ziskal kvalifikovanou praci ? Budiz. Ale remeslniku a firmicek je spousta a zoufale shani lidi kteri by pro ne pracovali rukama. Stavel jsem dum a mel jsem tam tesare, po lidske (a samozrejme i odborne) strance uzasny clovek. Prosil me jestli neznam nekoho kdo by mu pomahal (legalne by ho zamestnal). Rok 1998. Nabizel 100Kc za hodinu prace, skoro jsem (coby vysokoskolsky vzdelany a dobre placeny zamestnanec) vahal jestli to nevzit sam, ta prace se mi moc libila. Synator (momentalne na vysoke) ma do konce semestru volno (udelal rychle zkousky) a behem dvou dnu sehnal brigadu na stavbe (za velmi slusne penize) - a i majitel te stavebni firmicky zoufale shani lidi, Ja beru ze jsou lide kteri jsou nemocni, uz moc stari, maminky samozivitelky a takhle to asi resit nemuzou. Ale nedokazu se zbavit myslenky ze mnoho tech "z gheta" by se pri trose snahy velmi rychle postavilo na nohy a z gheta by mohli zmizet.

Jde hodně o výchovu. I mě to jde špatně na mozek. I když to rozumově beru, emočně mi to nejde.

Když vyrůstáte v dysfunkční rodině, přebíráte jejich vzorce. My jsme přebrali funkční vzorce, proto je nechápeme. Tady je ideální použít analogii s počítačem. Počítač se nedokáže přeprogramovat. Jen používá své naprogramování a reaguje tím na vnitřní a vnější podněty.

Stejný princip je třeba u tloušťky. 98 % lidí může být na správné váze jen tím, že bude jíst zdravá jídla a bude se rozumně hýbat. Máte tady asi 50 % populaci s nadváhou. Protože jsme určitým způsobem naprogramovaní a nedokážeme se přeprogramovat.

.

To co pomůže, ať u tloušťky a nebo u nemakačenků v ghetu, je vnější pomoc. V Japonsku zvládli tloušťku (můžete si to vygooglit). Komunisté zvládli nemakačenky v ghetu. Ani omylem nechci návrat komunistů, ale lidé z gheta si nedokáží sami poradit. Potřebují vnější pomoc. Ne peněžní. Ale cukr a bič. Donutit je pracovat a zároveň je ochránit, aby z té práce něco měli.

Těžká práce, obdivuju lidi co tohle dělají (a umí).

Hodně štěstí do budoucna.

Děkuji. Právě jsem přijel domů z fabriky z noční. Pro mě zcela něco nového 🙂

Ano, dobrý text k zamyšlení

Tohle téma mě hodně zajímá a vzhledem k okolnostem v mém životě o nich nemohu psát. Pomoc se zde jeví jako kapka v moři zoufalství, ale současně jsou ty kapky hrozně důležité.

Nepočítaně si říkáte, jestli ta práce má smysl. V drtivé většině případů totiž pomyslně jen hážete hrách na stěnu. A pak vás pozitivně překvapí klient, u kterého byste to čekala jako u jednoho z posledních a vidíte, že ty kapky v moři jsou opravdu důležité.

Ahoj Petře. Opět vynikající text. V záplavě ztráty lidskosti, empatie a zdravého rozumu....

Díky Jardo. Máš pravdu. Už se mi moc nechce reagovat na některé zdejší články. Je to dokola to samé. Ani už moc nechci psát o politice. Život je o něčem jiném, než být stále virtuálně s někým vepři

Pane Buriane,

velký dík za Váš článek a zároveň poklona před Vámi.

Zvládat takto náročnou práci (a ještě k tomu dlouhodobě) vyžaduje vnitřně silnou, vyrovnanou a morálně vyspělou osobnost a zároveň člověka s výraznou schopností empatie a silným sociálním cítěním.

Tyto vlastnosti jsou nutné i u jiných profesí, kde se pracuje s lidmi, obzvláště pak ve zdravotnictví, školství, psychologických poradenstvích apod. Tedy alespoň mají-li být vykonávány efektivně a především ve prospěch klientů. Avšak tu sociální oblast (i když jsem v ní nikdy nepracoval) považuji celkově za nejnáročnější.

A ještě něco:

Vy jste snad jedinou výjimkou zde na blogu z těch, kteří jsou spíše nakloněni dnešní opozici, jenž dokáže s klidem a jasností respektovat jiný názor, nechat si prostor pro ev. rozšíření pohledu, a co hlavně - slušně diskutovat.

Dodatek.

Nejnáročnější, a přitom nejméně placená...

a jiná zkušenost. Na sídlišti dávali elektriku pod zem, což je spousta zemní práce. Práci dělala firma z Chebu, majitel byl Rom, a zaměstnává výhradně Romy. Víckrát jsem s ním mluvil, má 12 až 15 zaměstnanců, ročně se rozlouci s jedním až dvěma kvůli alkoholu nebo krádeži v práci. Umožňuje zaměstnancům zvýšení kvalifikace třeba obsluha minibagriku, nákladního auta a pod. O práci u něj je velký zájem, má ale tvrdé podmínky, zejména zákaz alkoholu, pracovní morálka. Firma mu funguje a má spoustu zakázek. Takže to jde.

Bohužel neřešitelné, takový začarovaný kruh.

Jako dítě jsem měl za nejlepšího kamaráda cikána z opravdu slušné rodiny. Ve 14 se chytil party z méně slušných rodin a byl s ním konec.

zajímavé počtení.

Napísal si také pravé citlivochlapské zamyslenie. Nedokážeme zmeniť životy druhých, ani ich "spasiť". Ale ovplyniť ich dokážeme. Svojim postojom. Aj to je veľa. Ako to tu napísal kedysi Vašek, už aj tým, že píšeme dokážeme niekoho oplyvniť. Toho kto chce.

U této práce je kouzelné, že člověka pozitivně překvapí někdo, u kterého to třeba vůbec nečekáš. Ano, nikdy nespasíš všechny. Můžeš je však ovlivnit 👍