Kamarádka, která měla depresi, se mi snažila vylíčit svůj stav. Odbyla jsem jí řečmi o tom, že by měla mít aktivnější přístup k životu, že se v sobě moc nimrá.... Když měla asi 30 kg došlo mi, že to není rozmar. Dodnes se za svoje přezírání a udílená "moudra" hluboce stydím. Ještě dnes vidím tu rezignaci v jejích očích, když mi dokola opakovala, že se snaží, ale že to prostě nejde...

Znam pripad kluka vysoce inteligentniho, skveleho studenta, nadejneho juniora-desetibojare, ktery se dostal na medicinu. V 2. rocniku zacal mit poruchy spanku. Kvuli castym zranenim nechal atletiky. Po 4. rocniku diagnozovali depresi. Bojoval s ni s ni nekolik let, prasky, psychiatricke konzultace, namisto "nemohl vstat z postele" to bylo "nemohl vstat od pocitacovych her". Velka konzumpce sladkych napoju, spatny spanek i zivotosprava, nesmirne pribral na vaze. Jako medik chapal situaci, ale nemel silu to prekonat.

Studium stridal s povolenymi pauzami. Vzdy slozil ustni a prakticke zkousky, ale ne pisemky. Po 3 letech mu diagnozovali spankovou apneu. Spi napojeny na masinku, kratce po tom prvne slozil pisemne zkousky. Asi pri nich trpel mikrospankem!

Dokoncil 5. rocnik, ale uz mel mediciny dost a odesel z ni. Jeho psychiatr mezitim sel do duchodu. On sam se sice jen tak placal cely rok, ale primel se znovu se zapojit do atletiky a slozil trenerske zkousky. Zacal trenovat mlade atlety a sam obcas trenoval vrhy/hody a zavodil v domaci lize.

Rodice ho primeli jit na pracovni urad, kde mu pridelili mentorku-psycholozku, aby mu pomohla najit cestu ven a smer nove kariery. Nasla mu noveho psychiatra, ten rekl "zkusime to bez prasku" a po par tydnech to slo. To bylo pred 2 lety. Mentorka se spojila s univerzitou, ktera po posouzeni pripadu a vyhodnoceni studijnich vysledku oznamila, ze splnil pozadavky pro bakalarsky diplom v oboru lidskych ved. Diplom mu umoznil vstup na magisterska studia/ stredoskolske ucitelstvi. V puli studia je zase mezi nejlepsimi studenty.

Prasky nahradil intenzivnim fyzickym treninkem, sam trenuje kde mozno 5x tydne, venuje se sve skupine mladych atletu, je trenerem atletiky na jedne skole, zmenil zivotospravu a zhubnul pres 30kg. Psychicky mu pomahala skupina pratel, byvalych kolegu-mediku, dnes lekaru, s nimiz se nadale styka. S depresi clovek nikdy nevi, ale tenhle kluk aspon vi, ze to uz jednou prekonal. Snad mu to pomuze do budoucna.

Jo, taky to znám. Pomáhá mi na to: fyzická zátěž, změna místa, dostat se mezi lidi, co nejlepší životospráva. Pak je samozřejmě spousta věcí, které neovlivním. A naposled: Vždycky si řeknu - Zatím to vždycky přešlo, přejde to zas.

Podobne jako pripade nahore.

Držím palce. Manickou fázi jsem nikdy neměla, jen od dětství deprese. Myslím, že jsem se vyléčila. Zůstaly jen poruchy spánku.Zkuste někdy napsat článek (úvahu) o tom, zda to má nějaký smysl. Rozhovor se svou vlastní psychikou (nebo duší) na téma hledání rovnováhy mezi manií a depresí, docela by mně to zajímalo:)

Hezký den.

Výborná poznámka.. Napíši určitě.

Co napsat, aby to nebylo klišé. Jste jedinečný a máte odvahu...to jsem vyčetla z Vašich slov. Cesta, kterou jdete je těžká, samá překážka a to Vy víte, ale taková cesta vede k dobrému cíli.

Já vím, samý klišé-)

Žádné klišé  Děkuji.. Strašně dlouho jsem uvažoval, jestli článek vůbec napíši a uveřejním.

známý na to bral 15 let lithium a ke mně se chodil vypovídat a říkal jsem mu to samé. Sedni na posed, koukej na přírodu, uklidni se pohledem na tu krásu. Teď už vím, že to tak jednoduché není. Nakonec přestaly prášky zabírat a on se zastřelil brokovnicí. Dnes budou medikamenty účinnější a tak mají nemocní lepší vyhlídky.

Opravdu si myslíte, že líčení tragických konců stejně postižených lidí autora povzbudí ?

Mám ve svém širším okolí několik osob s těmito potížemi. Co potížemi, ohromným křížem! Například jedna volala ve 2:00 v noci, manželka si s ní povídala do 3:00, pak vzbudila mne. Já jsem si s ní po telefonu povídal do 4:00 a pak jí přesvědčil, že teď už by mohla usnout a sám jsem taky ještě na chvíli usnul, než zazvoní budík, abych vstal do práce.

Zajímavé, že u všech problémy propukly v době, kdy byl jejich život v pohodě: manželství v pořádku, děti prospívaly a najednou si začali ti lidé vyrábět starosti: "Ty děti jsou nemocné!" Doktor na nich nic nenašel. "Půjdu k jinému!" pak přišlo nespaní....atd.

Ve všech případech prášky zabraly. Někteří se mi jeví, že jsou už deset let bez problémů a snad už je ani neberou. Nevím, netroufám se ptát.

Na tyto noční pohovory jsou skvělé linky důvěry, měla jsem možnost krásného 80ti-minutového rozhovoru jednou v noci, když mělo naše miminko velkou teplotu, na pohotovosti nám dali léky, ale než to všechno zabralo, měla jsem o malého nepopsatelný strach, manžel usnul únavou z nočního cestování, nechtěla jsem ho rušit, ale svírala mě úzkost a deprese až bolestná. V šestinědělí jsou chemické reakce v mozku shodné či velmi podobné s depresivními reakcemi a bojí celé tělo, a vše se jeví černě. Je to násobeno obavami o toho tvorečka, se kterým se v šestinedělí člověk sbližuje. Ale pokud je tato chemická porucha dána poporodními stavy, tak to po pár týdnech zmizí a svět je zaze báječný.

Moc cítím s lidmi, kteří tím trpí v pravidelných intervalech, léky zabírají až postupně, a když se nekombinují s alkoholem, tak jsou naštěstí účinné a nenávykové. Dodají mozku serotonin, postupně zlepší spánek a chuť k životu. Moc přeji autorovi článku, aby mu bylo brzy lépe! Vyjadřuji úctu, že se s tím dokázal veřejně svěřit - znám v našem okolí 3 lidi - zajímavé, že vše muži - kteří tím trpí. A jsou to báječní zábavní lidé, kromě jednoho, co kombinuje pravidelné léky, bohužel občas se svým oblíbeným Jagermasitrem a to stavy zhoršuje.

Přesně tak to je...

"ODPOUŠTÍM VŠEM, KTERÝM JSEM UBLÍŽIL"

Tohle není dobré...

Článek ano.

Děkuji. Nad odpouštěním.. pouvažuji.

Držím palce chlape! Věřím ale, že prášky pomáhají dát člověku možnost se vyléčit. Že léčba samotná je ještě trochu o něčem jiném. Tak snad máš kolem sebe lidi co se snaží pomoct nejlépe jak umí...

Držím Vám palce! Moje žena je na tom podobně.

Držím palce i já Vám. Zjistil jsem, že zvládnout se dá mnohé.