Cestu za svobodou nemusí nutně lemovat mrtvoly.

To nemusí. Vedli boj, možná špatně, ale byli přesvědčení, že činí správně a mylně se domnívali, že se národ připojí. Stále si myslím, že se inspirovali vzorem otce. Jenže doba byla jiná než za protektorátu. Tehdy byla opravdová válka. Oni si mysleli, že bude další.

Vraždili. Pro společnost neudělali nic dobrého, nic prospěšného.

Já se na to snažím dívat z pohledu tehdejší doby. I když jsem ji samozřejmě nezažil na vlastní kůži. Komunisté ovládali úplně vše. Kdo se vzepřel, toho sejmuli a sejmuli pro výstrahu i mnohé ze svých řad. Lidé neměli možnosti jako dnes a informace se nešířily po sítích rychlostí blesku. Komunistická propaganda jela na plné obrátky. Proto se tehdy ke společnosti dostaly jen komunisty podávané informace. Souhlasím, že v celém kontextu jejich činy společnosti tehdy nic moc nepřinesly. Nemyslím si, že jen vraždili. Díky za příspěvek.

Myslím, že nikdo z nás by to asi nedokázal. Jak to ale bylo, je spíš otázka víry.

Ono to zřejmě bylo tak, jak popisují. Vše ostatní hodnotíme z tepla domova. Díky.

Jsou to hrdinové a zaslouží obdiv, protože se postavili komunistům se zbraní v ruce. Proto dodnes působí na komunisty jako červený hadr na býka.

Obdiv zaslouží určitě. Jak už jsem psal, málokdo by se odvážil tak jako oni.

Já v otázce bratrů Mašínů zachovávám neutrální postoj. Nepovažuji je za sprosté vrahy (jako u nás mnozí). Nejsem ale ani pro to je vyznamenávat, hlavně proto, že proti komunistickému režimu nic zásadního neudělali (nebo nestačili udělat), i když jejich impozantní útěk do Západního Berlína před tehdejší NDR určitě zaslouží obdiv. Dnešními měřítky nelze jejich činy hodnotit. Ve státě, který bez milosti (a bez soudu) nechal na státních hranicích zabíjet své občany, kteří se provinili jen tím, že chtěli opustit republiku a stát jim to legálně neumožnil, měli plné právo bojovat proti režimu se zbraní v ruce.

Ano, souhlas.

Oni zvedli hozenou rukavici. Měli svého otce jako svůj vzor. Nelze na jejich činy pohlížet současnou dobou.

To opravdu nelze

Zdravím Petře, v úctě mám všechny a nejradši mám (měl jsem) rád Milana Paumera, který mluvil, vysvětloval... Nezahořkl jako Ctirad s Josefem....

Díky za příspěvek Filipe. Mi se v dokumentu líbilo jak mluvil Josef Mašín. Zároveň mě překvapilo, jak asi byli s bratrem oba celkem dost chladní. Asi i tím, čím si v dětství a v dospívání prošli.

Áno, dobre ste to interpretovali a súhlas. Len ja keby som bola rozdávač cien alebo štátnych vyznamenaní,,,asi by som to zrušila. Lebo ono sa to, čo niekto vykoná v prospech niekoho "počíta" inak a nemusí sa za to nič dávať.

Děkuji za příspěvek. Na Mašíny se bude asi vždy pohlížet z více úhlů.

Zapomíná se na tehdejší fámu, podle níž měla US armáda ČSR osvobodit. To byl důvod, proč se Mašínové chtěli probojovat na Západ. Také můj strýc, který v americké armádě sloužil na Havaji, se nechal převelet do Německa, aby byl "u toho". Nějak to nevyšlo.

Poválečným vývojem museli být zklamáni, zdrceni. Sám si z padesátek pamatuji, jak dopadli někteří členové příbuzenstva, a tak je dokážu pochopit. Nárok zklamal.

Che Guevara je přitom dneska mnohými uctíván, Arafat a Mandela obdrželi Nobelovu cenu míru.

Otrok má jediné právo. Právo na vzpouru.

Výborné doplnění

vlastne jeste mlady kluci v tehdejsi situaci

obdiv, ze celou tu anabazi dali a prezili

jestli vyznamenani? ja nevim, ja v ty dobe nezil a posuzovat z dnesniho pohledu "ano", nebo "ne" mi neprislusi

Vidíme to velmi podobně.