Co vlastně chceme?

Když si přečtu jakoukoli zprávu posledních dnů, tak vlastně netuším, co je pro mě dobré. A celkem mi to už je i jedno. Mám se z toho prodělat?

Jakoukoli televizní debatu jsem neviděl řadu měsíců. A proč taky? Stále dokola to samé. Vždy to je jen: "My jsme lepší... Ne, my jsme lepší... My děláme vše pro lidi... Ne, to děláme my..."

K čemu mi ty kecy jsou? A k čemu jsou vám, kteří to sledujete v neděli pravidelně? Řeknu vám to narovinu. K hovnu. Vám i mi jsou ty jejich kecy k hovnu (snad to projde přes adminy). Myslím to však vážně. Co jakákoli debata kdy rozčísla? Co jakákoli nedělní debata na jakékoli stanici změnila? Vůbec nic. Vždy jsou to jen kecy. A na kecy politiků jsem už vysazený z jakéhokoli směru politického směru. A to dlouhodobě.

S drtivou většinou z vás si nemusíme politicky přitakávat, přesto bychom si určitě byli schopeni sednout za "jednací stůl", na který by Filip a Vracovský nachystal nějakou baštu, a domluvili bychom příměří na Ukrajině během chvilky. Pokud by byl na čepu Radegast, tak bych byl ochoten se domluvit již po prvním pivu.

Dnes (včera) sem koukal na zahradě v pergole na zápas MS v hokeji mezi naším mužstvem a Norskem. Naši vyhráli. Stejně tak jsem následně koukal na záznam 3. etapy Gira, kde se opět nádherné ukázal náš Vacek. A stejně tak jsem koukal na motorky, kde náš Salač dojel v Moto 2 na sedmém místě. Pro mě krásné světové zprávy. A já tady budu řešit případnou válku mezi Ruskem a EU? Polibte mi v tomto případě šos.

Tady běhají řeči o novodobé totalitě, o omezování svobody slova a já nevím o čem ještě. Houbelec. Totalita vypadá úplně jinak. A nikdo z nás ji zde ani náhodou nezažívá. Nikdo! A zažívat nebude. Takže, co vlastně chceme? Totalitu, která není, nebo totalitu proti které mnozí bojujete a ona přesto není? Nebo o a snad nějaká totalita je?