Každý by měl být schopen odfiltrovat nesmysly sám. Kdo toho není schopen, nezaslouží si volební právo. Proč se oháníme demokracií a přitom nevěříme voličům dostatek soudnosti? Ne, lidé potřebují svůj vlastní filtr proti blbosti.
Komplexita diskuse rychle klesá. Hloubka se vytrácí. Knihy máte v poličce, ale nečtete je. Nečtete už ani články, maximálně nadpisy článků. Není přece čas! Delší texty jsou složité, zkraťme je na tweety. Věty jsou moc dlouhé, používejme memy. A emotikony. Lajky. Zkracování. Rychle. Rychleji.
Zpracujeme díky tomu více informací? Ale kdeže. Zrychlením zpracujeme informací ještě méně. Informací není více, protože konzumujeme pořád ty stejné dokola. Nenaučíme se nic, nezjistíme nic a nepěstujeme si kritické myšlení, spíše naopak. Přestáváme přemýšlet.
To vše je důsledek informační doby. Jak se zkrátila cesta informací do našich mozků, tak se zároveň snížila ochota mozku zpracovávat komplexní informace. To bychom se z toho zbláznili, ne? Už se o to ani nepokoušíme, místo toho se prostě přimkneme k nějakému názoru, kterého se pak držíme jako klíště. Například Babiš–kňoura. Zelenskyj–hrdina. Nebo naopak USA–zlo. Média–lžou. A tak podobně. Jednoduché asociace, protože cokoli složitějšího už stojí moc námahy.
A–co–naši–lidé? Oblíbený mem, který má odradit od pomoci Ukrajině. Ono by to bylo pochopitelné, pokud by tato volání byla doprovázena alespoň nějakými čísly. Pak by bylo možné vést nějakou smysluplnou diskusi, po které bych si možná i já řekl, že na tom něco je, a že bychom možná měli ubrat. Například z dat vyplývá, že na uprchlíky se vyčlenily přibližně 3% sociálních výdajů. Je to moc, nebo málo? Poznáte vůbec, když vám 3% uberu? Nejsou 3% nic, když je porovnám třeba s inflací? Nebo s dopady samotné války? Nebo je to hodně? Kolik by bylo akorát? O tom bych rád, aby se veřejně diskutovalo. Místo toho čtu jen kdo kde co vykřikl. Lidé nechtějí diskutovat, chtějí jen pokřikovat prázdné hlášky z internetu. To se ale nezlobte, takovou hlášku bez dalšího pak považuji za žvást, a takto k tomu přistupuji.
Prezidentská kampaň byla pro mě odrazem stavu společnosti. Babiš se změnil v chodící reklamu. Pavel–provládní kandidát, Fiala–nejhorší vláda, Pavel–rozvědčík, Babiš–mír. V debatách svá hesla opakoval prakticky každou minutu, takže vypadaly jako nekončící reklamní blok. Teď ale neviním ani Babiše, ani Prchala. Ti jen využili samotnou podstatu lidského myšlení. Ostatně zkratkovitost byla odjakživa základ marketingu – krátké myšlenky, loga, motta. Branding. Musí se to snadno pamatovat. Stejně se k tomu postavila i oponentura, která opakovala také argumenty pořád dokola – Babiš–strach, Babiš–populista, Babiš–STBák, a tak dále.
Plytkostí jsou vinny obě strany. Zatímco Babišova argumentace pokulhává již při první analýze (například výraz "provládní kandidát" je rozložitelný snadno), tak stejně tak uváděné argumenty proti Babišovi dost plavou na vodě (lze oponovat, že populismus je vlastně nástroj demokracie, že členství v STB není reálně prokazatelné a podobně).
V debatách je pokus o hlubší rozbor problémů smeten ze stolu obvykle nastolením jiného tématu i přes protesty moderátorů. Whataboutismus jede na plné obrátky a je prakticky normou. Například argument "podívejte se, jak vysoký rozpočtový schodek máte" se smete argumentem "minulá vláda měla schodek ještě vyšší", na to se pokrčí rameny "no jo, no" a jede se dál. Nikdo už nerozebírá to, že špatné hospodaření minulé vlády nemůže být obhajobou pro aktuální vládu. Každý něco zdědil po svých předchůdcích a pokud tato vláda zdědila nějaký strukturální deficit, tak jej má řešit a ne se vymlouvat. Každopádně se zdá, že tyto úvahy pro většinu lidí už moc složité. Mnohem jednodušší je zapamatovat si Babiš–zadlužuje. Aby bylo jasno – netvrdím, že to není pravda, já jen tvrdím, že je to prostě zjednodušování.
Jako bílou vránu vidím Karla Havlička. Hraje roli ďáblova advokáta – je sice ve špatném týmu, ale hraje dobře. Je vždy připraven, vysvětluje, analyzuje, hraje si se slovíčky a ačkoli má také sklon k whataboutismu, tak jeho argumentace je o poznání hlubší, a s tím se dá nějak alespoň pracovat. Nerozumím, proč takový člověk pracuje pro Babiše, kterého intelektuálně zjevně výrazně převyšuje.
Všichni–jdou–po–Babišovi. To je mem, který Babiš jede od svého vstupu do politiky, kdy ANO vzniklo jako protikorupční hnutí a tímto Babiš ukazoval, jak je ANO odstrkované právě kvůli zkorumpovanosti klasických stran, tzv. polistopadového kartelu. Tento mem vždycky fungoval dobře a nikdy se nezměnil. Mem, který poslouží dobře na odražení každé kritiky – cokoli proti němu někdo řekne, tak je protiargument "ále vy zase po mě jdete, pořád jen Babiš". Takový argumentační faul – další whataboutismus, utíkání od tématu. Novinář je možná předpojatý, ale jeho otázka může být přesto validní. Ale tyto úvahy už přesahují standardní rámec ochoty přemýšlet. Ale také se mu to vrátilo jako bumerang – Babiš–kňourá. Fňuk fňuk. Memy jsou snadné, viďte? I z druhé strany platí totéž – to, že Babiš kňourá ještě neznamená, že jeho stížnosti nejsou oprávněné. Je to prašť jak uhoď. Jsme jen lidé a těmto věcem prostě snadno podlehneme.
Lidé jsou vůči dezinformacím zranitelní, a to je ta chyba. Pokud tvrdíme, že demokracie je dobrý systém, pak musíme důvěřovat voliči, že je schopen učinit kvalitní rozhodnutí. Volič sám musí být schopen posoudit, kdo mluví pravdu a kdo lže. Pokud budeme filtrovat informace, tak tím jednak uznáváme, že voliči nejsou kompetentní zpracovávat informace, ale hlavně bráníme lidem, aby si svůj filtr vypěstovali oni sami.
Nemá cenu zastírat realitu. Informační doba, ve které žijeme, je prostě džungle. Informace jsou povrchní, lži se šíří snadno a rychle a je naprosto normální lhát a manipulovat i pro vrcholné politiky. Lidé tyto informace neumí filtrovat a snadno jim podléhají. Máme tedy přístup k informacím omezit? Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Informační džungle funguje pouze díky samotným lidem, kteří si informace navzájem předávají. Pokud bude většina lidí pokračovat v existenci bez vlastního kritického myšlení, džungle se prostě nezbavíte. Jak chcete v takové džungli chránit každého jedince? Není lepší dát lidem nástroj, aby se mohli bránit sami: kritické myšlení?
Kritické myšlení je klíč a měl by se výrazně posílit jeho podíl ve vzdělávacím systému. Už na základních školách by mělo dostat maximum prostoru. Společnost to potřebuje a tohle je ta správná cesta. Jen takto může vzniknout Velký dezinformační filtr, který primitivním manipulacím nedá žádnou šanci.
Pokud vás zajímá i širší argumentace proti boji s dezinformacemi, doporučuji např. projev Daniela Vávry v Poslanecké sněmovně.
