Ukrajina znásobila útoky za ruské hranice. Má na to samozřejmě veškeré morální právo, nicméně čistě pragmaticky to může vést k mnohem horšímu stavu, než ve kterém se nachází teď.
Pokud jste průměrný Rus, tak vaše ochota nechat se naverbovat a jít do první linie není moc vysoká. Rusko už je zdaleka největší země světa, a když se zase trochu zvětší, co tím vy osobně získáte? Chleba levnější nebude. Můžete se plácat po zádech, že jste Rus, ale stojí vám to za váš život?
Pokud však věříte, že vaší zemi jde o kejhák, to už je jiná písnička. Jako to bylo v druhé světové. Nevíte, co bude, máte strach o budoucnost svou a vaší rodiny. Tehdy má smysl vzít zbraň a jít bojovat za obranu své vlasti. Strach je silný motor.
Dokonce i všemocný Putin potřebuje, aby Rusové šli do armády ochotně. Zatím odváděl hlavně z menších izolovaných vesnic a měst, ale na Moskvu a další velká města moc nesáhl, aby se vyhnul masivnímu odporu.
To je důvodem, proč Putin všechny přesvědčuje, že vedou obrannou válku se Západem. Že za vším stojí USA, že cílem Západu je Rusko zničit, a tak dále. Chce vyvolat pocit, že se jedná o obrannou válku, a tím zvýšit nadšení pro vstup do armády. Tato propaganda je sice silná, ale není absolutní. Jsem přesvědčený, že pokud by Putin mohl, zmobilizoval by doslova miliony lidí. Proč si to myslím? Protože už předvedl, že na životech Rusů mu prakticky nezáleží. Už toho obětoval tolik, a je stále ochoten obětovat mnohem více. Jenže navzdory trapasu celé akce Putin doteď mobilizoval zatím "jen" stovky tisíc. Myslím si, že se bojí odporu veřejnosti.
A to vše je podle mě hlavním důvodem, proč si Ukrajina dosud netroufla na Rusko zaútočit. Mají na to plné právo, samozřejmě, ale dali by Putinovi záminku k masivní mobilizaci. A výsledkem by byla větší ochota Rusů bojovat, větší podpora války, Rusko by mohlo zmobilizovat mnohem větší síly. A Rusko stále má dostatek sil. Mnohem více, než Ukrajina.
Takže proč teď? Co se změnilo?
Myslím si, že psychologický dopad je přesně obrácený, než by si Ukrajina přála – zvýšená ochota Rusů bojovat snižuje šance, že Rusko nechá Ukrajinu na pokoji. A těch pár cílů velký vojenský význam mít nebude. O co tedy kráčí?
Rusko Ukrajinu takto ostřeluje dlouhodobě. Zde si myslím, že je to součást ruské vize hybridní války – je to nátlak na obyvatelstvo, aby se vzdalo a uteklo, popřípadě aby se utečenci nevraceli. Takovýto nátlak by opačně, ze strany Ukrajiny, neměl velký význam – Rusko je velké a těch pár Rusů, kteří případně utečou, žádnou velkou změnu nepřinese.
Zpráva však může být mířena nikoli na východ, ale na západ. Například něco ve stylu "Yes, we can". Důvěřujte v nás, stále jsme silní, stále máme šanci. Toto není zamrzlý konflikt. Protiofenziva sice nepřinesla výsledky, ale my jsme se stále nevzdali.
Může jít o snahu oživit mediální pozornost. To je také součást hybridní války; dodávky zbraní závisí na podpoře veřejnosti na západě, a ta zase závisí na mediální pozornosti.
Ale také se může jednat o zoufalou akci obdobnou tomu, co ve filmu Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (ČSFD) prováděl poblázněný generál amerického eletectva, který se snaží v době studené války vyprovokovat americký útok ve stylu "all-in", když zaútočí na Rusko jako první. I dnes, když Západ začne mít obavy z masivní ruské odvety, může dojít k tomu, že jít do toho naplno může být nejlepší strategie.
Možná, že tato teorie je jen takové fantazírování, ale kdo ví, co se odehrává v hlavách ukrajinského velení? Každopádně se bojím, že tato strategie je chybná, a že další eskalace by byla velká chyba.
Podle mého názoru celá tato válka odhaluje jednu velkou strategickou chybu Západu, potažmo hlavně západní Evropy. Zatímco Západ ve zbrojení upřednostňuje kvalitu před kvantitou (zbraně jsou chytré, ale drahé a je jich málo), tak východní blok a nyní Rusko šlo cestou kvantity (zbraně jsou sice tupé, ale levné a je jich hodně). Obávám se, že Rusko má pravdu a ve strategicky důležitých konfliktech zvítězí vždy kvantita, a to z jednoduchého důvodu: potřebujete dobývat obrovskou plochu. Zbraně hromadného ničení používat nemůžete; takže potřebujete velký počet zbraní. A ty tedy musí být levné.
Tomto můj názor není ojedinělý. Podle mnoha vojenských analytiků válka ukázala stále vysoký význam dělostřelectva. Jeho silou je právě velké množství levné munice. Velmi úspěšné jsou střely Javelin, které stojí kolem 200 tisíc dolarů, což je velmi nízká cena v porovnání s cenou zničeného tanku, ale takový Šáhid-136 nemá cenu ve stovkách, ale v desítkách tisíc dolarů. Není náhoda, že jich Rusko tolik vypouští – je to pomalé, řve to jako moped, ale doletí to daleko a když to někdo sestřelí, žádná velká újma. Není náhoda, že poslední dobou se mluví o významu dronů – ale ne těch velkých v cenách desítek milionů dolarů, ale těch malých v cenách kolem jednotek až desítek tisíc dolarů. S tím velkým sice najdete a trefíte pár významných cílů, ale když jeho cenu rozložíte do velkého množství malých dronů, zničíte cílů mnohem více. A o to jde.
Drahé a chytré zbraně jsou velmi důležité pro USA, které pořádají relativně malé kampaně, nebo do zemí, které tak velkým množstvím zbraní obvykle neoplývají. K velkému přímému střetu USA a Ruska konvenčními zbraněmi nikdy nedojde, a to čistě z geografických důvodů – ani jedna ze stran nedokáže v krátkém čase logisticky dostat smysluplné množství zbraní na území protivníka. USA mají velkou geografickou výhodu – silní nepřátelé jsou velmi daleko, odděleni oceánem. Rusko se sice téměř dotýká Aljašky, ale v těch místech toho moc není, to jsou strategicky nezajímavé lokace. Pak USA sousedí s Kanadou a Mexikem, a tyto státy pro USA nejsou hrozbou. To jsou důvody, proč USA může poměrně nerušeně projektovat svou sílu do vzdáleného okolí, prakticky po celé planetě. Je samotné vlastně nikdo neohrožuje. Má to ale háček – do velké dálky jste schopní dostat jen menší počet zbraní. Proto má USA silné letectvo, letadlové lodě, atd. Proto má velké drony, které vydrží ve velké výšce po dlouhou dobu. A proto se obecně vyplatí spíše schopné (ačkoli drahé) zbraně.
V našem kontextu však, v Evropě, v této dekádě, existuje pouze jeden potenciální nepřítel, a tím je Rusko. A máme ho za humny. Obávám se, že jsme naivně přijali strategické myšlení USA jako dogma, místo abychom pochopili, že pro nás je situace odlišná. Máme hustou železniční síť, která je schopna přepravit levně velké množství zbraní až na hranici, to je obrovská výhoda. Když koupíme letku F-35, budeme sice schopni zasáhnout konkrétní cíle velmi bezpečně a s vysokou jistotou a přesností, budeme schopní plnit konkrétní relativně malé úkoly v rámci kolektivní obrany NATO, ale laciné zbraně ve velkém množství budou v případné velké válce rozhodující. A proto zastávám názor, že v tomto směru by se mělo NATO přehodnotit svůj přístup. Minimálně jeho evropská část. Polsko si situaci dobře uvědomuje a jde do kvantity i kvality současně, což je ideál, samozřejmě draze vykoupený. Pro země, které nechtějí tuto cenu zaplatit, jako jsme třeba my, má podle mě větší smysl vysoká kvantita, než kvalita.
Tímto směrem se ubírá můj selský rozum, ale nejsem expert a mé závěry mohou být naprosto mylné. Problém je, že je těžké dostat se k nějakým hlubším analýzám, které by tvrdily opak. Většina diskuse se podle mého názorů točí stále na stejných povrchních otázkách a nejde ani do hloubky, ani se nesnaží o větší nadhled. Příkladem budiž nedávno schválená Koncepce výstavby Armády České republiky 2035. Když se do ní začtu, nemohu se ubránit dojmu, že se jedná jen o prázdné, nic neznamenající manažerské řeči. Jako by někdo měl za úkol vyprodukovat 50 stran bez obsahu. Je možné, že skutečná strategie existuje, jen je tajná, ale spíše se bojím, že žádná reálná strategie neexistuje a že všechno u nás je jen takový Kocourkov.
