Není nutné hrotit neshody ohledně Ukrajiny a Ruska, oba názorové proudy se totiž nevylučují. Ať už viníte Rusko či Západ, v obou případech můžete mít pravdu. A hledat viníka vlastně ani nemá valný smysl. Potřebujeme řešení.
Představte si, že vejdete do medvědí klece a medvěd vás rozsápe. Je to vaše chyba, nebo je to chyba medvěda? Odpověď se nabízí sama od sebe. Jistě, je to vaše chyba, neměli jste tam vstupovat. Na druhé straně, medvěd vás nemusel rozsápat. Nikdo ho nenutil, on to udělal sám od sebe, na základě vlastního rozhodnutí. Není tedy vina i na jeho straně?
Krotitelé zvířat mi snad odpustí, já nevím, zda vás medvěd jen tak rozsápe nebo ne. Nezlobte se, pro jednoduchost předpokládám, že by to udělal.
Není třeba vysvětlovat, že v tomto myšlenkovém cvičení je medvědem Rusko a člověk je Západ. Proti takovému přirovnání lze vznést řadu námitek a tyto námitky odkrývají pravý důvod, proč je naše společnost rozpolcena. Námitka třeba může znít: medvěd je předvídatelné zvíře, a člověk by tedy měl vědět, co se stane. Nuže, souhlasím, ale stejně tak NATO mělo vědět, co se stane, když se bude rozšiřovat na východ. A tady by se dalo diskutovat: opravdu to mohlo NATO vědět? Možná ano, možná ne. Občas se zmiňuje summit v Bukurešti v roce 2008, nebo o rok dříve v Mnichově, kde Putin dal najevo, že další rozšiřování NATO na východ nebude tolerovat. Bylo jeho varování dostatečné? Opravdu těžko říct, každopádně to je ta část, o které by se měla vést debata. Pokud si u nás obě rozhádané strany udělaly každá jiný názor a následně došly k odlišným závěrům, a hádka už je jen o těchto závěrech, pak není divu, že se obě strany navzájem nechápou.
Já sám jsem z těch, kdo od začátku stál a stále stojí jednoznačně za Ukrajinou. Můj pohled na věc je ten, že Putin absolutně neměl právo ani na anexi Krymu, ani na vyvolání konfliktu na Donbasu, ani na únorovou invazi. Nicméně, pokud akceptuji pohled, že Putin sice neměl právo na tyto kroky, avšak tyto jeho kroky bylo možné očekávat, pak opravdu není daleko k závěru, že byla strategická chyba NATO rozšiřovat směrem na východ. Post-sovětské země původně měly být neutrální zónou mezi NATO a Ruskem. Včetně nás. Ale nestalo se, a to mohlo vést k eskalaci, kterou právě zažíváme.
Lze namítnout, že není pravda, že by se NATO rozšiřovalo – to my jsme přece chtěli do NATO a proto jsme byli přijati. To je něco, o čem jsem psal i já, ale dnes se na to dívám jinak. Rozhodnutí nebylo jen na nás. Se vstupem nějakého státu do NATO musí souhlasit každý dosavadní členský stát NATO. Tento souhlas by pravděpodobně měl vycházet nejen z liberální politiky, ale i z širšího pohledu na bezpečnostní geopolitickou situaci na evropském kontinentě. Jinými slovy – obavy západního bloku z možné eskalace by mohly být dostatečným důvodem pro nerozšiřování NATO na východ. I bez nás mohlo být NATO dostatečně silné, aby se Ruska nemuselo obávat.
My jsme však byli do NATO přijati, společně s řadou dalších států dřívějšího východního bloku. A já jsem rád. NATO je silná garance ochrany, a bez něj bychom byli prakticky bezbranní. Pro nás to tedy dopadlo dobře. Pro Ukrajinu to však dopadlo špatně. V momentě, kdy se během Euromajdanu v roce 2014 ukázalo, že ukrajinský lid touží také po připojení k Západu, šlo všechno ráz na ráz: Krym, Donbas.
Problém je, že ruské lži a manipulace zkreslují celou skutečnost tak, že je nejen velmi těžké se v tom vyznat, ale i podívat se na celou problematiku z jejich strany. Zatímco ruská diplomacie v letech kolem 2010 hovořila velmi upřímně o ohrožení ze strany NATO, dnes slyšíme pouze lži, úskoky, manipulace, a prakticky nic, co z Ruska slyšíme, nelze brát vážně. Nacisti, Zelenskyj je feťák, a tak dále. Kde je vlastně pravda a co Putinovo Rusko doopravdy chce?
Pokud se podíváme na změny v Rusku za posledních několik desítek let, pak je snadno pochopitelné, že pohled různých generací se bude lišit. Starší ročníky ve své době vnímaly Západ jako své ohrožení, NATO jako nepřátelskou organizaci a není tedy divu, že jej tak vidí i dnes a rozšiřování NATO vyvolává strach. Mladší ročníky se však narodily už v době, kdy hranice jsou už dány, Rusko je plné západního zboží, je součástí globální komunity, a jakékoli válčení je považováno za relikt minulosti. Není tedy divu, že zatímco starší ročníky spíše stojí za Putinovou politikou, tak mladší ročníky s ní obvykle nesouhlasí a agresi ze strany Ruska odsuzují stejně, jako my. A Putin je prostě starší ročník.
U nás je společnost názorově poněkud rozpolcena. Je poměrně snadné se utvrzovat ve svém postoji na jedné či druhé straně vzhledem k tomu, kolik nesmyslů produkuje druhá strana. A obě strany produkují nesmyslů více než dost. Já sám jsem se stal obětí dojmu, že druhá strana je úplně mimo. Nacisté, banderovci, pluk Azov, šikanování ruské minority na Donbasu, a tak dále. Dezinformací je tolik, že prakticky znemožňují věcnou diskusi. A nebo zde máme různé populistické rádoby politiky, kteří nám neustále opakují, že bychom měli vystoupit z NATO. Jak mám brát argumenty protistrany vážně? Ano, sám jsem sice právě napsal, že náš vstup do NATO mohla být chyba ze strany Západu, ale přesto je nad slunce jasné, že pro nás je NATO nesmírně výhodné a měli bychom v něm za každou cenu setrvat. Nebo jiný příklad – pokud viníš Západ, pak jsi proruský troll, pátá kolona. To je nesmyslný závěr, ten, kdo viní Západ, může stále odsuzovat i Putina. Jen to považuje za jasný fakt, jako že tráva je zelená, o tom není třeba mluvit. Je třeba mluvit i o chybách západu. Putin, ten je prostě jen krysa zatlačená do kouta. Chcete tlačit krysu do kouta? Opravdu je to ten nejchytřejší krok?
A je třeba brát v potaz, že protivníkovi nevidíte do hlavy. My jsme NATO, my víme, že Rusko nenapadneme. Ví to Putin? A věří tomu? Spíše ne.
Velmi těžká je otázka, co by měl Západ dělat teď. No, chyby už se staly. Kostky jsou vrženy. My už jsme v NATO, plus dokonce Švédsko a Finsko, a i když Ukrajina dlouho nebude, tak je to docela jedno. Putin vše spustil a nedá si pokoj, dokud jednoznačně nezabrání, aby Ukrajina do NATO vstoupila. Těžko mu budeme vysvětlovat, že NATO nikdy nemělo v plánu napadení Ruska, když on nám prostě nevěří. Jednání nemají smysl. Putinovy ambice a požadavky jsou velké a kompromis v podobě vydání Ukrajiny, nebo její části, je krajně neetický. Zapojení Západu do konfliktu by znamenalo, že by to Putinovi pouze dokázalo, že jeho obavy z NATO byly oprávněné.
Podívejme se na to jinak: co uděláte s medvědem, když vám uteče z klece? Není nutné, abyste ho zabili. Prostě jej násilím zatlačíte zpátky do klece. Má Západ právo hrát si na světového policajta a rozhodovat o tom, co je dobré a co je špatné? Myslím si, že k tomu slouží OSN, a ta už rozhodla. Zdá se, že nejlepší je dělat přesně to, co se právě děje: podporovat Ukrajinu tak akorát, aby bylo Rusko zatlačeno zpátky na své území. Co s ním bude dál, to je jeho věc, ale agrese z jeho strany není akceptovatelná. NATO se sice rozšiřovalo, ale neútočilo, a nemělo by ani začínat. Za žádnou cenu.
