Zregulují ho nebo zakážou ho?

Nadšenci možná znají, jak funguje, ale neznají, jak funguje stát. Dnes většina lidí si myslí, že chrání a pomáhá i přesto že je dost dlouho známo, že to tak není.

Hned na začátek boj o něj přijde, ale až bude více využíván, za tím ho nevyužívá dostatek lidí ve společností a tak se nevyplatí ho řešit. Proto při argumentaci počítám, že bude mnohem více rozšířený a dražší, v co doufáme.    

Argument první: Státy ho nebudou omezovat, protože ty státy, které by to udělaly, by si tím uškodily po ekonomické stránce.
Je jasné, že nikdo nechce mít horší situaci než ostatní, ale existují státy, ve kterých je rozšířený protekcionismus a ty tak zakazují nebo regulují věci kvůli ochraně. Příkladem mohou být cla na dovoz potravin, cla na levné solární panely atd. Tyto regulace však často spíše škodí (nebo spíše nám, lidem), než pomáhají. Například jsme až na 150. místě (ze 180) v rychlosti vyřizování stavebních povolení. Nebo minimální mzda a dotace také mohou mít negativní dopad. Proto mohou státy poškodit decentralizovanou měnu pomocí regulací a zdanění, aby nebyla pro lidi výhodná. Nevzdělanost voličů v ekonomice může být překážkou v tom, aby se lidé dokázali bránit proti tomuto druhu regulace. Proto je důležité vzdělávat lidi zdarma.

Mezi ekonomy existuje konsensus, že protekcionismus má negativní vliv na hospodářský růst a ekonomickou prosperitu, zatímco volný obchod, deregulace a snižování obchodních bariér mají pozitivní vliv na hospodářský růst.

https://cs.wikipedia.org/wiki/ProtekcionismusTo že je to nevýhodné nebo neprospěšné nic tedy neznamená, takové věci stát děla pravidelně.

Za druhé: Je decentralizovaný a nelze ho zastavit.

Státu se pravděpodobně nepodaří kryptoměny zcela zničit, ale to nemusí být jeho cílem. Lidé se řídí tržními principy a vždy se snaží využít nejlepší dostupné možnosti. Stát může snadno omezit využití kryptoměn jako zákonné platidlo tím, že uvalí cla a regulace na jejich používání, nebo je zdaní, což by mohlo způsobit, že pro lidi by už nebylo výhodné je používat jako úložiště hodnoty.

Stát může také zavést velké zdanění a byrokracii na obchodování s kryptoměnami, například vyžadovat od investorů speciální investiční dotazník, který musí správně vyplnit nebo být dostatečně vzdělaní. Dále může zdanit zisky, omezit možnost čerpání sociálních výhod a tak dále.

Pokud stát dokáže kryptoměny vytlačit na okraj společnosti, jako například drogy, pak budou hrát v ekonomice malou roli. Avšak je třeba si uvědomit, že kryptoměny mohou být přesto využívány a obchodovány na neoficiálních trzích. Stát by pak mohl reagovat tisknutím peněz a nezodpovědným chováním, což by však nic nezměnilo. Lze namítnout, že takový boj může trvat dlouho, podobně jako u drog.

Ještě jeden historický příklad je konopí, které bylo kdysi považováno za nejlepší surovinu na světě a využívalo se na lodě, látky, tkaniny, lana, malířská plátna, barvy, olej na svícení, energii z biomasy, medicínu, kouření, ekonomickou stabilitu a zisk. Přesto se státu podařilo konopí zakázat a vyřadit ho z ekonomiky. Více informací o konopí lze najít na příslušných zdrojích.

 http://ekozahrady.com/spiknuti_proti_konopi.htm

Za třetí: Teď už je pozdě, když to vlastní velké firmy, tak už to nezastaví.

Jen velmi stručně. Velké firmy zdaní zisk a když chtějí dát svým majitelům to, co jim patří, musí to znovu zdanit již zdaněné. Firmy proti tomu nic neudělaly, nechaly se okrádat dál, nebo přestaly vyplácet dividendy. Co udělají firmy, když budou muset evidovat počet svých zaměstnanců a platit každý rok daň z držení? Nic neudělají. Stejně jako majitel domu platí daň z držení, stejně tak stát reguluje a zakazuje výrobky od velkých firem.

Ani když adopce překročí většinu populace, nezajistí to ochranu před regulacemi a daněmi. Stále mohou být držitelé ekonomicky negramotní a nevidět budoucí důsledky státního jednání.

Stát potřebuje udržet pouze prostředí, ve kterém budou jeho služby potřebné. Protože úředníci jsou jen lidé, kteří nechtějí přijít o práci, tak silou brání konkurenci. Stát = monopolní firma.

Za čtvrté: Útok na motivaci těžařů.

Tento útok státy využijí až když nebude politicky možné nadměrně zdaňovat. Až ve společnosti bude většina vlastnit tyto peníze. Samotný stát začne těžit a transakční poplatky budou brány jako daň na bohaté, protože chudí využívají LN sít. Těžba není omezená a tak každé navýšení výkonu za vybrané peníze přes daně sníží reálný podíl na řízení systému. A tak stát pomocí vlastní těžby vytlačí soukromé těžaře, kteří si násilně nemohou vzít od lidí zdroje pro udržení tempa na zvyšování těžebního výkonu. Vlastnictví těžby nemusí být přímé. Soukromí těžaři mohou být státem vyhozeni a dotováni, když budou dělat to, co stát bude chtít.

Jakmile stát zajistí těžařům, že jejich produkt je zákonným platidlem, těžaři sami ztratí motivaci omezovat inflaci a budou chtít, aby inflace narůstala, protože jim to přinese zisk. Stát může zajistit povinné používání nové měny tím, že většina lidí ji bude používat a tím ji krátkodobě obohatí, díky růstu hodnoty jejich úspor.

Opět tedy stačí k zničení měny, když lidé budou preferovat krátkodobý zisk před dlouhodobou stabilitou. Stále tedy vynález z roku 2009 nevyřešil problém s penězi, když touha po zisku nestačí.

Závěr: Úspěšné přijetí nové technologie a změna jejích vlastností závisí na ekonomické gramotnosti lidí. Je možné, že v budoucnu se kryptoměny POW stanou státní zbraní proti konkurenci, kterou nelze ovládnout pouze těžbou. Co teprve bude zkouškou nejlepších peněz.