Největší a nejnebezpečnější závislost lidstva

Surovina, u které si třemi způsoby zvyšujeme cenu pro společné přežití a bezpečnost. Některé materiály totiž mají tak vynikající vlastnosti, že se staly klíčovými v mnoha oblastech lidské činnosti.

Některé materiály mají tak vynikající vlastnosti, že se staly klíčovými v mnoha oblastech lidské činnosti. Pokud takový materiál z nějakého důvodu chybí, dopad je obrovský. Tento stav můžeme nazvat technologickou závislostí, nebo závislostí na materiálu. Taková závislost činí lidstvo zranitelným v neustálém boji o přežití.

Před náhlým nedostatkem nás chrání peněžní mechanismus. Cena totiž zohledňuje dostupnost a užitečnost suroviny, protože se tvoří nabídkou a poptávkou. Většinou tedy začne růst, když přijdou už je jasný riziko nedostatku, což vyvolává spekulace a následné zvýšení ceny. To ale není jediný svobodný způsob obrany před nedostatkem.

Další možností jsou změny v legislativě, které zahrnují do cen i takzvané externality – náklady, jež běžný trh nezohledňuje. Pochopitelně proto, že žádný centrální plánovač (každý člověk) neví vše, protože svět je složitý. Většina lidí většinu věcí nezná, a tak je nezapočítává při tvorbě ceny. Lidé tedy právo nevyužívají jen ke stanovení podoby vlastnického práva, ale i k větší efektivitě tržních signálů. A jistě na trhu vždy budou lidé, kteří to nebudou chápat a nebudou to uznávat za legitimní, protože jako každý centrální plánovač nemají všechny informace k pochopení a nebudou věřit, že to dělají lidé svobodně.

Největší závislost.
Na přelomu 20. a 21. století byla závislost lidstva na fosilních palivech (ropa, zemní plyn, uhlí) téměř absolutní. Tato surovina nejen poháněla světovou energetiku, ale také zajišťovala většinu produkce potravin prostřednictvím syntetických hnojiv, výrobu většiny věcí díky plastům a mnoho dalšího. Pokud by lidé spoléhali jen na cenové signály, krize by přišla příliš brzy. Cena by rostla až 5–10 let před vyčerpáním zdrojů, což by nebylo dostatečný čas na změnu veškerého života, kterou by lidstvo muselo provést. (Už přestat vyrábět spalovací motory do 10 let je problém, a to se jedná o malý sektor v porovnání se vším.)

Naštěstí se lidé začali problémem zabývat už v roce 1973, kdy OPEC dramaticky omezil produkci ropy v reakci na geopolitické napětí. Ceny ropy prudce vzrostly a ukázaly, jak zranitelný je svět závislý na fosilních palivech. Ceny ropy vzrostly o 400 % za 6 let.

Lidé tedy začali uměle snižovat dostupnost materiálu, na kterém jsou závislí. Tato situace motivovala společnost efektivněji využívat stávající zdroje a vyvíjet nové technologie, což lidem umožnilo déle být závislí na tomto zdroji.

Když chybí konkurence, chybí inovace.
Dominance fosilních paliv znemožnila vznik konkurence. Vytvořená infrastruktura byla příliš silná a novým technologiím tak chyběla infrastruktura i uživatelé. Právní změny poptávané lidmi, jako například zavedení daní na fosilní paliva, však poskytly zdroje na výzkum a vývoj, což vedlo k dalšímu zdražení a tím i větší motivaci šetřit. Díky tomu mohly být včas rozvinuty technologie, jako jsou solární panely, které by jinak nebyly vylepšeny tak, aby byly používány i v praxi.

Později přišlo třetí zdražení kvůli zjištění a obhájení důkazů o škodlivosti odpadu tvořeného spalováním fosilních paliv. Lidé si uvědomili, že jejich odpad má dlouhodobé negativní důsledky, které je současná technologie schopna jen obtížně napravit. Opět byl trh natolik efektivní, že to prosadil, i když většina zákazníků neměla znalosti – což je až neuvěřitelný důkaz efektivnosti svobodného trhu.

Přijde poučení, nebo opakování chyb?
I když se podaří odvrátit budoucí nedostatky, důkazy o riziku budou chybět. Na svobodném trhu se vždy najdou lidé, kteří zpochybní smysluplnost preventivních opatření. Pokud by však lidstvo znovu spadlo do závislosti na fosilních palivech, již by mělo k dispozici konkurenční technologie na řešení problémů, poté co by tento zdroj došel, nebo po pocítění důsledků odpadu v praxi.

Aby společnost přežila, je klíčové, aby lidé zodpovědní za bezpečnost a tvorbu zákonů nepodlehli populistickým tlakům od zákazníků a netvořili právo jen za účelem peněžního zisku, ale i toho nepeněžního.

Snad tedy nebudeme další živočichem, který se zabil sám svojí produkcí skleníkového plynu jako se tak stalo Methanosarcinům.

Děkuji že se zajímáte o důsledky lidského jednání.