Lze vytvářet 2% inflaci bez devastace lidských životů

Dnešní inflaci nelze vytvořit bez nesplaceného dluhu nebo nekonečných splátek. Jak dosáhnout inflace bez lidského utrpení a zároveň jednodušším způsobem, než se to dělá dnes?

V předchozím článku „Důsledky inflace peněz“ jsem popsal, jak současný systém udržující 2% inflaci ovlivňuje společnost. Tento článek na něj volně navazuje, takže je užitečné mít znalosti z předchozího článku.
Odkaz na článek: https://blog.idnes.cz/petrborovec/dusledky-inflace-penez.Bg21010816

Pokud dlužník splatí dluh, nově vytvořené peníze zaniknou. Aby systém vytvořil inflaci, jsou potřeba dlužníci, kteří nesplácí a končí v exekucích nebo na ulici, nebo je třeba stát, který se neustále zadlužuje a své dluhy nesplácí. To je běžná praxe nejen u nás, ale i v mnoha dalších zemích. Dříve bylo běžné využívat lidi jako otroky pro zajištění blahobytu. Dnes se těmito oběťmi dobrovolně stávají nejslabší dlužníci.

Jaké je řešení?

1. Upravený systém úročení: Jednou z možností je upravit systém tak, aby nové peníze byly vytvářeny pouze prostřednictvím úroků na spořícím účtu (co není nic nového, nové peníze dostávají spořící účty už teď) . Všechny půjčky, jak bankovní, tak státní, by byly financovány věřiteli a úrok by byl určován nabídkou a poptávkou. Centrální banka by distribuovala nové peníze podle úrokové sazby, kterou by určovali podle aktuální inflace. Výše úročeného vkladu by mohla být omezena na jednoho občana do určité míry.

Výhody: Nové peníze by byly rozdělovány rovnoměrněji, než je tomu nyní například u hypoték. Lidé by nebyli motivováni k neustálému zadlužování, ale spíše by se soustředili na vytváření rezerv, které by je ochránily v těžkých časech. To by vedlo k větší odolnosti vůči vnějším problémům a snížení závislosti na státu, což by mělo za následek i pokles poptávky po státní pomoci.

Nevýhody: V případě plošného globálního problému (například pandemie) by lidé mohli hromadně vkládat velké množství peněz do oběhu, čímž by se vytvořila inflace. Inflace by se také obtížněji řídila. Snížení úroků by vedlo k tomu, že lidé by přestali šetřit a peníze by proudily do oběhu, což by opět způsobilo inflaci. Pokud by však inflace byla příliš nízká, další snížení úroků by nemuselo pomoci, protože všechny peníze by již byly v oběhu, a ke zvýšení inflace by bylo potřeba zvýšit úrok, což by ale motivovalo k úsporám, což by vedlo k deflaci.

Závěr: Není možné zajistit stabilní hodnotu peněz a tím ani kvalitní měřidlo, které by poskytovalo nezkreslené cenové signály.

2. Pouze stát může vytvářet nové peníze. Musel by se však přísně řídit pravidlem, že bude vytvářet jen takový deficit, jaký je potřeba k udržení inflace na 2 %. Už dnes český stát vytváří 20 % až 40 % nových peněz, protože může snadno splácet dluhy dalšími, většími dluhy, aniž by výrazně klesla důvěra.

Pokud by měl stát za cíl vytvořit 2% inflaci, musel by snížit zdanění a více financovat své výdaje dluhem, který inflaci vytváří. O tom, co by se z těchto peněz financovalo, by rozhodoval trh (tedy lidé) během voleb. Pro představu, v roce 2023 by pokryly veškeré vytvořené peníze v oběhu M2 státní výdaje z 15 %. Zároveň by bylo nutné, aby stát za tento dluh neplatil žádný úrok, protože ten by zbytečně způsoboval zánik peněz, což není žádoucí.
Výhody: Snížení zdanění a tím zvýšení konkurenceschopnosti. Lepší přerozdělení nových peněz do společnosti než pomocí hypoték. Relativně dobrá řiditelnost – v dobách vysoké inflace by stát mohl navýšit daně nebo snížit své výdaje.

Nevýhody: Lidé na trhu nemají ekonomické vzdělání, což by pravděpodobně vedlo k vytváření poptávky po zneužívání moci vytvářet nové peníze, zejména v dobách inflace. Nejpravděpodobněji by toho zneužívaly skupiny rodičů s malými dětmi a důchodci na úkor ostatních. Politici by tedy nemohli provádět řízení státu podle pravidel, protože se neubrání tržní poptávce.

3. Rozdávání peněz všem bez rozdílu. Státní úředník stejně neví, co nejlépe odpovídá poptávce lidí. Lidé spořící na spořicích účtech zase nestabilně uvolňují peníze do oběhu. Podobně jako při investování, když nevíš, která akcie je podhodnocená a která nadhodnocená, je nejlepší investovat pasivně do všech. Když nevíš, který člověk ti vytvoří stabilní inflaci, dej to všem lidem.

Pokud by tedy ČNB založila každému občanovi ČR účet, na který by posílala nové peníze, které by musely být utraceny do roka, jinak by propadly, získala by stabilnější a spolehlivější způsob vytváření peněz podle potřeby. Trh by pak rozhodl, za co se peníze utratí, a tedy kde bude inflace větší a kde menší. ČNB by sledovala průměrnou inflaci a podle toho by navyšovala nebo snižovala částku, kterou lidé dostanou.

Výhody: Nejlepší distribuce nových peněz – každý využije peníze podle svých schopností. Stabilní regulace inflace s minimálním rizikem vzniku bublin a krizí. Systém je těžko zneužitelný, pokud se dodrží jedno pravidlo: rovnost. Navíc nevytváří dlužníky na žádné úrovni.

Pro kterou možnost byste volily. Nebo znáte jinou možnost která by zajistila inflaci 2%? (ps: nehledáme teď bezinflační systém, nebo se stabilní monetární politikou)

Děkuji, že se zajímáte o důsledky lidského jednání.

Další jednoduchý zdroj informací jak funguje monetární politika je kniha:
Trhy měnová politika pro nadšence a investory. Od: Dominik Stroukal a Jan Berka.