Když není vidět to, co funguje a je vidět to, co nefunguje.

Další kapitola do knihy co je vidět a co není vidět. O tom proč výsledek svobodného trhu je tak neuvěřitelný pro lidi co chtějí svobodu.

Když jsou pravidla správně nastavená a neobcházejí se, problém nenastane – a tím pádem si toho nikdo nevšimne. Všichni vidí jen katastrofy, když pravidla selžou, ale nikdo nemluví o tom, kde pravidla fungovala tak dobře, že se nic nestalo.

Myslivci jsou skvělý příklad. Když udržují stavy zvěře v rovnováze, nedochází k přemnožení, ničení lesů nebo úbytku potravy – ale protože žádná katastrofa nenastane, málokdo ocení, že se tomu předešlo. Svobodný trh tedy vždy udržuje míru myslivců nedostatečnou, aby i nevzdělaní v problematice viděli problém. Stejně tak třeba regulace vody v krajině – když se správně spravují přehrady a zavlažování, nikdo neřeší, že by mohl být problém se suchem, kterého by někdo mohl zneužít, nebo povodněmi. Ale když se něco podcení, všichni se diví, jak je možné, že přišla katastrofa.

Tím se dostáváme k tomu, že dobrá pravidla jsou neviditelná, a proto se často podceňují nebo kritizují (protože vypadají „zbytečně“). Až do chvíle, kdy se přestanou dodržovat.

Lidská tendence vidět pouze problémy

Lidé mají tendenci vidět jen to, co nefunguje, ale nevnímají to, co funguje dobře, protože je to pro ně samozřejmé. Když se někde dlouho nic neděje, začne se říkat, že ta pravidla jsou zbytečná – dokud se nezruší a chytřejší lidé nezačnou vydělávat na hlouposti ostatních lidí. Hloupý člověk je v dnešní době každý, protože se nemůže specializovat ve všech sektorech, které potřebuje aktuálně řešit, a musí tak spoléhat na dělbu práce (delegaci) a být tak jednoduše oklamán těmi co nabízí.

Anarchokapitalismus je zajímavý příklad, protože jeho zastánci často argumentují tím, že trh všechno vyřeší, ale neberou v potaz, že trh funguje dobře právě díky určitým pravidlům a stabilitě (nesvobodám), kterou někdo musí vynucovat, třeba vlastnické právo. Tedy kdyby se všechna státní pravidla zrušila, ukázalo by se, že ta pravidla lidé poptávali a využívali tím dělbu práce.

Je to trochu jako s těmi myslivci – pokud je dlouho nevidíme, může se zdát, že jsou zbyteční. Ale kdyby zmizeli, brzo bychom si všimli následků. Anarchokapitalismus tak působí jako řešení, které ignoruje neviditelné úspěchy pravidel vytvořených lidmi, kteří dostali důvěru dělat práci za ostatní, a dívá se jen na jejich chyby. Zároveň nevidí špatná rozhodnutí jednotlivců, kteří za každou cenu nevyužili dělbu práce, o kterých se nemluví, protože si je lidé nepřiznají kvůli svým emocím (egu), a jsou tak běžná, že je nevidíme a nezapočítáváme do zjednodušených teorií.

Je jednoduché tedy ukázat kdy párkrát pravidlo uškodilo a nevidět tisíce případu, kdy pomohlo.

Kdy mají pravidla smysl?

Pravidla omezující svobodu mají smysl tam, kde jednotlivci nejsou schopni efektivně rozhodovat o důsledcích svých činů. Například ochrana vlastnického práva, ochrana životního prostředí, potravinová bezpečnost, finanční stabilita – to vše jsou pravidla, která jsou dlouhodobě důležitá pro stabilitu trhu a jedno řešení je dlouhodobě výhodné pro všechny. A tak lidé svobodně vytvářejí pravidla omezující svobodu, která platí pro všechny, svobodnými ústupky a svobodnými dohodami. Aby odrážela skutečnou poptávku lidí a skutečnou ochotu ta pravidla vytvořit a uskutečnit. Lidé, co je tvoří, musí být vybráni ostatními lidmi (trhem) a penězi, které uznávají. I kdyby poslance nahradili roboti, kterým by lidé delegovali svou poptávku po pravidlech, vždy to budou pravidla, která 100% nevyhovují nikomu, ale byl by to vždy kompromis všech individuálních hodnot lidí, a ne jen individuálních jedinců (AK).

Naopak přílišná regulace v oblastech, kde si lidé dokážou sami efektivně rozhodovat, může být kontraproduktivní. Ale kde se tak děje, nelze určit individuálně smyšlenými pravidly typu NAP, ale opět skutečnou svobodnou poptávkou a nabídkou. A ta může být neuvěřitelná, protože nevidíme jako lidé úspěchy pravidel a neúspěchy individuálních rozhodnutí. A tak správnost pravidel vždy posoudíme jako špatná nebo nedostatečně dobrá.

Správně nastavená pravidla jsou neviditelná, protože prostě fungují. Ale to neznamená, že bychom je měli zpochybňovat – právě naopak, měli bychom si jich vážit a debatovat o rovnováze mezi pravidly a svobodou, protože i vlastnické právo je hranice mezi absolutní svobodou a absolutní nesvobodou.

Děkuji že se zajímáte o důsledky lidského jednání.