Kdo také útočí na kapitalismus.

Někteří lidé, kteří se hlásí ke svobodě a volnému trhu, si neuvědomují, že vlastní nekonzistencí ničí kapitalismus svou neznalostí.

Lidé, kteří se hlásí ke svobodě a svobodnému trhu, často odmítají zákony omezující svobodu. Tvrdí, že regulace a zákazy deformují trh a že směna přestává být svobodná. Právě zde však vzniká zásadní nekonzistence, která bývá přehlížena.

Aby bylo možné svobodně obchodovat, musí věci někomu patřit. Bez vlastnického práva neexistuje směna, pouze užívání podle síly. Samotné vlastnické právo však svobodu omezuje už svou existencí. Lidé nemohou využívat cokoliv chtějí, ale pouze to, co jim patří, případně to, co jim dovolí vlastník cizího majetku. Vlastnické právo je tedy omezení svobody, regulace i zákaz zároveň. Bez těchto omezení by ale žádný trh nemohl fungovat.

Další rozpor spočívá v představě, že vlastnické právo může vznikat čistě individuálně. Pokud by si každý jednotlivec určoval vlastní hranice majetku podle své vůle, nešlo by o vlastnické právo, ale o právo silnějšího. Každý by vnucoval ostatním svou interpretaci a ti by reagovali stejným způsobem. Výsledkem by nebyla svoboda, ale permanentní konflikt. Skutečné vlastnické právo může vzniknout pouze kolektivně, prostřednictvím dohody a kompromisu. Každý kompromis přitom nutně znamená omezení něčí svobody, zákaz určité činnosti a regulaci chování.

Je proto nutné rozlišovat mezi svévolným násilím a institucionálním donucením. Svévolné násilí je chaotické, nepředvídatelné a ničí trh. Institucionální donucení je naopak předvídatelné, obecné a slouží k ochraně pravidel, bez nichž by žádná směna nebyla možná. Vlastnické právo nemůže fungovat bez vynucování. Pokud by nebylo vynucováno, přestalo by existovat. Nejde tedy o otázku, zda donucení ano či ne, ale zda je systematické, transparentní a omezené pravidly.

Aby bylo vlastnické právo funkční a dlouhodobě udržitelné, musí vznikat na základě nabídky a poptávky. Lidé chtějí různé, často protichůdné věci. Vznikají proto konkurenční návrhy, jak pravidla nastavit. Po zaplacení, tedy po hlasování nebo jiné formě kolektivního rozhodnutí, vznikají zákony, které dávají vlastnickému právu konkrétní podobu. Tento proces lze realizovat různými systémy, včetně demokracie. V demokracii vystupují politici jako poskytovatelé pravidel, kteří soutěží o podporu různých skupin. Jde o konkurenční proces, nikoliv o popření trhu.

Pokud stejným způsobem vznikne zákon, který omezuje nebo reguluje svobodu, nelze automaticky tvrdit, že trhu škodí. I takový zákon je výsledkem poptávky a nabídky. Trh jej vytvořil. Hodnocení konkrétního zákona musí vycházet z jeho dopadů, nikoliv z pouhé skutečnosti, že omezuje svobodu.

To, co trhu skutečně škodí, je situace, kdy se tvorba práva dlouhodobě koncentruje v rukou úzké skupiny bohatých aktérů. Systém bez obranných mechanismů směřuje k centralizaci moci, čímž deformuje tržní proces. Poptávka většiny je postupně vytlačena a pravidla přestávají odrážet skutečný trh.

Závěr

Pokud se někomu nelíbí zákony omezující svobodu, měl by být konzistentní a odmítnout i vlastnické právo. To ale znamená odmítnout samotný předpoklad existence trhu. Bez vlastnického práva neexistuje směna, konkurence ani kapitalismus.

Stejně tak ten, kdo odmítá jakékoliv násilné vynucování pravidel, musí odmítnout i vlastnické právo. To totiž bez institucionálního donucení nemůže fungovat. Nejde o hodnotový soud, ale o logický důsledek. Odmítnutí omezení svobody a vynucování pravidel znamená odmítnutí mechanismů, které svobodný trh vůbec umožňují.

Děkuji za podporu a sdílení. A za vaši případnou aktivní ochranu kapitalismu.

obrázek vygenerovaný přes chatgtp.com